Sergej je obyčejný úředníček žijící si svůj vcelku spokojený, katastrofami neoplývající život. Tedy – tak tomu bylo ještě nedávno. V současnosti je totiž nezaměstnaný, takže se musí ohlédnout po nějaké brusu nové práci. A zvláštní nabídka na sebe nenechá dlouho čekat…
Reverz, jak se společné dílo známého ruského bestseleristy Sergeje Lukjaněnka a v našich krajích relativně neznámého Alexandra Gromova jmenuje, je návratem do světa Pohraničí představeného v prvním dílu cyklu nazvaném Stráž. Nosná myšlenka celého univerza spočívá v tom, že každý pozemšťan dokáže otevřít portál do paralelního světa. Každý ovšem potřebuje k jeho otevření jiné stimuly či okolnosti, a když už se vše sejde jak má a otevření se povede, dokáže připravit bránu různé velikosti a především na různá místa všemožných paralelních světů. Většině lidí se otevření portálu během života nepodaří; o to vzácnější jsou ti, kteří to dokáží „na počkání“. Ano, tento princip vám nejspíš přijde povědomý, protože v mnohém připomíná populární českou sérii Agent JFK…
V prvním dílu série je také stručně nastíněna katastrofa, která potkala jeden z paralelních světů nazvaný Centrum, nejběžnější to cíl na Zemi otevřených portálů: neznámý vir, který velmi rychle rozkládá veškeré polymery (z pozemských materiálů tedy především plasty a také ropu!) změní technologicky vyspělý svět v zaostalou díru. A protože by se Centrum nerado dočkalo dalších podobných dárečků a zároveň se snaží zabránit šíření viru do dalších světů, střeží místa se známým výskytem portálů stráž složená z drsných chlapíků s ostře nabitými zbraněmi. To je trnem v oku zejména pašerákům, kteří skrz portály přenáší zboží běžné ve svém světě, s vidinou pohádkového bohatství.
Hledá se Max
Ne, nejedná se o druhý díl populárního animáku, jak nadpis napovídá. Max je totiž pozemšťan, který se ztratil pravděpodobně právě na Centru. Celá historka je ovšem mnohem zapeklitější. Tenhle chlapík totiž dlouho žil v paralelním světě, který ho díky svým specifickým vlastnostem postupně zbavoval paměti. A najednou – kde se vzal, tu se vzal, kontaktuje Maxe neznámý muž, který mu otevře portál na Centrum, a tvrdí, že je jeho dávný přítel ze Země. Těchhle vykuků se ale rychle po sobě vystřídá hned několik a všichni tvrdí skoro to samé. Max si díky tomu pomalu začíná uvědomovat, že asi bude z nějakého důvodu pro někoho důležitý. Jen si sakra vzpomenout proč!
Mezitím se v našem světě začíná formovat záchranná výprava. Na svědomí ji má malá pašerácká organizace, pro kterou Max pracoval, a pro kterou nově pracuje i Sergej. Ona zvláštní nabídka práce se totiž týkala průchodu mezi světy a pašování zboží, protože Sergej má slušné průvodcovské nadání, a takový talent by byla škoda promrhat v kanceláři. Jen při organizaci záchrany je zápal možná větší, než by člověk v tomto případě čekal, ale co by lidé pro svého oblíbeného kolegu a přítele neudělali.
Začíná přetahovaná o to, komu padne pohřešovaný Max do spárů. Málokdo však tuší, co je vlastně ve hře, a ti, kteří vědí, schovávají své trumfy pěkně v rukávu a nehodlají strhnout masky dříve, než bude nutné.
Uspokojivě typické
Pokud jste četli předchozí díl nebo některé z novějších Lukjaněnkových děl, máte přesnou představu, co v Reverzu očekávat. Ano, místy je cítit Gromovova spoluautorská ruka, ale to jsou spíše záblesky. Buďme však raději trochu konkrétnější.
Děj knihy stojí na velkém množství dialogů. Obsahuje samozřejmě i pár zdařilých akčních scén; ty však spíše dotvářejí atmosféru a fungují v rámci děje jako „stafáž“. Autorské duo se nikam nežene, vyprávění plyne zvolna (místy až rozvláčně) s důrazem kladeným na detaily. Celou knihou se táhnou všemožné vtípky, ironické narážky a úsměvné momenty stejně jako výrazné stopy ruské mentality většiny popsaných hrdinů. Velkou devízou je propracovanost a myšlenková dotaženost všech paralelních světů, takže čtenář netápe a velmi rychle pochopí nastavená pravidla a limity. Autoři dokázali propašovat do děje množství zajímavých nápadů i netradičních řešení vcelku všedně tvářících se situací.
A ještě jeden prvek, který knihu ozvláštňuje a vytahuje ze šedého průměru: postavy. Jsou bez výjimky velmi živě a barvitě popsané a mnoho z nich vám velmi rychle přiroste k srdci.
Bez ironie lze konstatovat, že (byť s Gromovovou spoluautorskou pomocí), Lukjaněnko se drží ve vyjetých kolejích, má svůj osobitý styl vyprávění a práce s příběhem a nikam se v rámci své tvorby v novějších knihách neposunuje. Na druhou stranu dokáže bez problémů držet poměrně vysoko nastavenou laťku kvality a umí servírovat čtenářům parádní zvraty a překvapení, takže se na konci dočkáte překvapivého rozuzlení. Člověk by řekl, že Reverz je v rámci Lukjaněnkovy tvorby „uspokojivě typický“. Tak, a teď si vyberte sami, zda je to pozitivní nebo ne.
Reverz je sázka na jistotu; možná až příliš. Přijměte pozvání na procházku po paralelních světech okořeněnou hledáním zmizelého muže, během které budou vašimi průvodci sympatické postavy s typicky ruskou mentalitou. I přes pomalejší tempo a velké množství dialogů nabízí kniha spoustu zábavy a typicky Lukjaněnkovský rukopis s Gromovskými záblesky.
Sergej Lukjaněnko a Alexandr Gromov: Reverz (Pohraničí 2)
Vydal: Argo a Triton, 2018
Překlad: Iva Dvořáková
Obálka: Libux77
Počet stran: 400
Cena: 298 Kč
