Na světě je jen málo měst, kde bychom nenarazili alespoň na jednoho bezdomovce. České Budějovice nejsou výjimkou. Na lavičkách zachmuřeně sedí malá skupinka. Předávají si mezi sebou flašku a mlsně se olizují nad pálivou chutí jejího obsahu. Strhané tváře, jejichž věk by si jen málokdo troufal odhadovat, a ušmudlané potrhané oblečení visící na nich jako na věšáku.

Karel. Arnošt. Míla. Bezzubáč.

Byli čtyři, dokud se k nim nepřidal ten příšerně vyřvávající chlap, stojící támhle ve stoce, co chtěl spasit špinavé lidské duše očistnou koupelí. Říkal si Kazatel. A už jich bylo pět.

Na ulici si člověk nevybírá. Přátelství vznikají stejně rychle jako zanikají. Nikdy nevíte, co přinese další den. Kdy se na vás usměje štěstí nebo kdy vám ten týpek vedle vás, se kterým se dělíte o flašku, vrazí kudlu do zad. Václav Votruba pasoval do role hlavních protagonistů ty nejméně očekávané členy lidské společnosti – bezdomovce.

Ústředním hrdinou, kolem kterého se točí většina děje knihy, je Míla. Mladý a zatím ne tolik zkažený životem na ulici. Jediné, co mu zbylo, je jeho stará kytara, kterou s sebou všude tahá ve futrálu na zádech jako šnek svůj skromný bejvák. Jak dlouho na ni nezahrál ani akord? Hodně dlouho. Od ostatních věčně poslouchá, že kdyby něco zadrnkal, hned by bylo pár drobných na pívo a cíga. Ale jen ať si Arnošt s Karlem říkají co chtějí. On má stejně nejradši Bezzubáče.

Byť úvod je věnovaný spíše Bezzubáčovi a Mílovi, čtenář se postupně dozví o životě a démonech každé postavy. U bezdomovců nelze očekávat přehnané veselí a optimismus. Vesměs jde o smutné a nelehké životní příběhy a zážitky, ze kterých občas běhá mráz po zádech nebo se křiví tvář odporem. Ale i to je život! S nikým a ničím se nemazlí.

Těžko se definuje, čím tato kniha je. Není to horor, ani thriller. Možná spíše sonda do života a společnosti lidí na ulici? Asi by se to tak dalo nazvat. Jde sice o bezdomovce, ale ani oni nemají jen nudný život plný chlastu a drog, jak bychom si mohli myslet – i když bez nich se to taky neobejde. Stačí pár náhod a (ne)správných lidí, kteří jim zkříží cestu, a kdo ví? Můžou navštívit drážďanské ulice nebo od základu změnit svůj život k lepšímu. Každý si přece zaslouží druhou šanci a naději na lepší život. I tací, u kterých by to už nikdy nikdo nečekal.

Autorův styl je svižný a čtivý. Ve větší míře stojí na dialozích mezi postavami, kterých je na tak malém rozsahu stran poměrně dost. Žádná však nepůsobí vycpávkově a má v příběhu svou roli danou. Václav Votruba patří mezi autory, kteří nepotřebují kvanta stran na vybudování atmosféry a děje a hravě si vystačí se sto čtyřiceti stranami rozdělenými na krátké kapitoly.

Řeka ztracených duší je příjemná svižná oddechovka na jedno odpoledne, která však v některých chvílích může přimět k zamyšlení. Životní styl bezdomovcům asi nikdo nezávidí, ale v jednom má autor pravdu: v jistých ohledech vedou svobodnější a bezstarostnější život než kdokoliv z nás.

Václav Votruba: Řeka ztracených duší

Vydal: Golden Dog, 2024

Počet stran: 144

Cena: 199 korun