Přesto, že Fantasy Planet je zaměřena především na fantasy, sci-fi a horor, občas se během okurkové sezony uchýlíme i ke čtení jiných žánrů.
A pokud jde o drsnou nahláškovanou detektivku, nepohrdneme!
A protože kniha Říkají mi Lars je přesně ta správná a zábavná oddechovka, a Daniel Gris navíc nováček, rozhodli jsme se ho pro vás v rámci projektu Prvňáci zaměřeného na začínající autory vyzpovídat.
Na samém počátku si vám dovolíme předložit oficiální životopis (doprovázený fotkou s vizáží Jokera) ze stránek nakladatele a vydavatele:
„Odkojen Vltavou, na jejímž břehu byl během jedné soboty a neděle počat. Ve třech letech ho zoufalí rodiče prodali kočovným cikánům, kterými byl již po čtyřech dnech vrácen jako naprosto nezvladatelný.
Na jeho výchově se poté podílelo několik oficiálních i pololegálních institucí. V části z nich se učil zákonům, ve zbytku o tom, jak zákony obcházet. Daniel Gris si postupně pořídil několik manželek různých národností a tvarů, je předpokládaným otcem prozatím nezjištěného počtu potomků.
Má rád hezká auta a rychlé ženy, absint a atmosféru zakouřených barů. V životě vystřídal devatero řemesel, a jelikož se smířil s bídou, nakonec se rozhodl pro dráhu spisovatele.“
Určitě máte spoustu otázek – a pokud na ně nenajdete odpovědi v rozhovoru níže, nechte nám je v komentářích nebo napište na redakce@fantasyplanet.cz, rádi je předáme a poprosíme o odpověď.
A pokud jste ještě nečetli recenzi , čeká na vás ZDE.
A nyní již dostane slovo samotný autor:
Prozraďte nám nejdřív něco o své osobě, ať čtenáři tuší, s kým mají tu čest.
Jsem normální chlapík z Prahy, dvě ruce, dvě nohy, jeden penis, jedna hlava. Odmala trochu divoch, i přesto, že pocházím z celkem všední rodiny. Máma byla ošetřovatelka se specializací, něco jako jsou dnes zdravotní klauni, jen ona se starala o smutné pány, masírovala je, hladila a tak… Táta byl drobný živnostník, myslím, že cukrář. Ačkoli, toho jsem při práci moc neviděl… Vždycky, když vytáhl ty své zkumavky a misky, a řekl, že jde vařit dobroty, tak máma nás děti vyhnala na dvorek za maringotkou…
Po přečtení Vašeho životopisu má člověk pocit, že čtenáře taháte za fusekli, a že Daniel Gris je pseudonym člověka, který má specifický smysl pro humor. Zkusíte nám tento pocit vyvrátit?
Může to tak vypadat, ale pravda je taková, že já smysl pro humor zcela postrádám. Například v knize Říkají mi Lars jsem se do něj musel vyloženě nutit, a vnímavý čtenář si toho samozřejmě všimne. Čímž chci říct, že můj životopis je naprosto pravdivý a bez jakýchkoli výmyslů… I když je fakt, že jsem ho pro média musel trochu uhladit, protože napsat úplnou pravdu, dost lidí by to nerozdýchalo. A někteří by šli sedět. Nevěřil byste, co všechno například člověk musí dnes udělat proto, aby mu vydali knihu…
Podobný životopis, byť možná o něco divočejší, má i fenomén české fantastiky František Kotleta. Není mezi vámi příbuzenský vztah?
Kdo je to František Kotleta? Já tedy jednoho Kotletu znal, ale to byl obuvník v Libni, těžký komunista a ještě těžší syfilitik. Ale zase nevím o tom, že by psal… Ledaže by šlo o jeho syna, toho si pamatuju taky. Takový křivochcálek s brejličkami, ve škole jsme mu dávali pořádnou sodu… Ale nejspíš je to jen shoda jmen.
Za jak dlouho plánujete zcela ovládnout českou literární krimiscénu?
Žijete na Marsu člověče? Level compete.
Říká se, že každá postava má v sobě něco ze svého autora. Co Vy a Lars, jak to spolu máte?
Lars je něco jako můj ušlápnutější brácha, který se mi snaží vyrovnat. Což je dost těžká facha, ale to by asi byla pro každého, co si budeme povídat. Ale mám toho chlapa rád. A myslím, že nejsem sám. Podle ohlasů na knihu už z Larse musela do prádla hezká řádka dámských kalhotek a nejedny trenýrky těch citlivějších kluků. Takže ano, jisté průsečíky Larse a jeho autora existují.
Pod jménem Daniel Gris Vám vyšla první kniha. Je to opravdu Vaše prvotina, nebo jen měníte pseudonymy, abyste mohl jako nový autor rozdávat rozhovory?
Jde skutečně o moji prvotinu. Pravdou ale je, že kdysi dávno už jsem na nějakých věcech pracoval, bylo to ještě v době, kdy jsem učil na gymnáziu. Tehdy jsem měl společný kabinet s Míšou Vieweghem, možná jste o něm už slyšel, později taky začal psát. To byly krásné časy, dva mladí kantoři plní síly… Jako když pustíte lišky do kurníku. Ale staly se tam jisté nepříjemné události… Zkrátka, jednou ráno jsem přišel a můj stůl v kabinetu měl vypáčené šuplíky. Ztratily se mi tenkrát nějaké rozpracované rukopisy, Báječná léta pro kočku například… Ale nijak jsem to tehdy neřešil, nechtěl jsem nikoho popotahovat, vždyť to mohl udělat kdokoli, že jo.
Lars řeže do bubnů a poslouchá všemožné tvrďárny. Jaký je Váš vztah k hudbě?
Můj vztah k hudbě je veskrze pozitivní. Poslouchám Backstreet Boys, N´Sync, Lunetik, Kelly Familly… Oceňuji, že naše společnost podporuje integraci mentálně postižených mezi nás tzv. normální a jsem rád, že jsme těmto lidem splnili jejich sen zpívat a tančit, aniž bychom je v jejich snažení jakkoli omezovali.
Je něco, co byste zpětně v knize změnil, napsal jinak?
Podívejte se, pane redaktore, protože jste novinářský hnůj, a hnůj – jak známo – nemá mozek, tak Vám tuhle otázku, kterou skutečně může položit jen primitiv, jímž zcela určitě jste, odpustím. Kniha Říkají mi Lars je tak dobrá, že jakýkoliv pokus o její vylepšení by byl jen naprosto zjevným krokem zpátky. Pro tupce, jichž je vaše redakce jistě plná, svoji odpověď zhustím do několika jednoduchých slov, abyste ji pochopili: Ne, nic bych nezměnil.
Jaké jsou Vaše (nejen) literární plány do budoucna? Neplánujete i filmovou kariéru? Jako Joker vypadáte vážně skvěle!
S nakladatelem jsme domluveni, že pokud mu první díl Larse vydělá na kabriolet a smečku štětek, začnu pracovat na pokračování. Tedy, on mluvil o školném pro děti, ale všichni přece umíme číst mezi řádky. No a pokud jde o filmovou kariéru, tu už mám za sebou. V osmnácti jsem točil nějaké kratší filmy pro jeden specializovaný německý server, ale šlo o chudou produkci, nebyly peníze na herečky, a proto všechny role hráli jen chlapci… Ale to bych dnes už nerad rozebíral… Byl jsem tenkrát mladý, potřeboval jsem práci…
Uvidíme Vás někdy na autogramiádě?
S nakladatelem o tom uvažujeme. Ovšem autogramiáda Daniela Grise musí být akcí, o které se bude ještě dlouho mluvit, proto je například nutné sehnat dostatek dobře rostlých hostesek… Případné zájemkyně se mohou hlásit na adrese daniel.gris@post.cz. Upozorňuji, že na žádosti bez fotografie, či s fotografií v oblečení nebudeme s nakladatelem z pochopitelných důvodů reagovat.
Milí čtenáři, jestli vám nestačilo tohle…
A nejspíš asi děkujeme za rozhovor.
