V rámci redakčního projektu Prvňáci jsme se rozhodli vyzpovídat Michala Sirotka, autora novely Nachové pustiny.
Na přetřes přišlo nejen spisovatelské řemeslo, ale i další autorovy talenty. Ostatně, přesvědčte se sami.
Zkuste našim čtenářům v krátkosti představit Michala Sirotka.
Je to Pražák, kterému koluje v krvi také Jižní Morava, ale protože se narodil ve městě sta věží, přece jen mu víc chutná české pivo než moravské vínko 🙂 Od dětství toho klučinu bavily tři věci: čtení, kreslení a hudba. Všechny tak nějak samovolně zanesl do dospělého života: od kresby pastelkami se dostal k poněkud praktičtější grafice, která ho dnes živí. Hudbu rozvíjel jako samouk na kytaru a ze čtení se vyklubal jeho největší koníček – psaní.
Přibližte nám trochu vznik Nachových pustin – jak dlouho trvalo je sepsat?
Novela vznikala něco přes půl roku, od nápadu přes samotné psaní až po finální úpravy. Co se psaní týče, mám ten defekt, že nedokážu současně psát víc věcí najednou. Když něco načnu a mám pocit, že jde o nosný nápad, věnuji se výlučně jedné práci, dokud není hotová. V případě povídek to není problém, ale když má člověk před sebou delší text, není to zrovna nejpraktičtější.
Pokud si chcete přečíst recenzi na Nachové pustiny, stačí kliknout sem.
Určitě jste za dobu mezi prvním uveřejněním ve sborníku Mloka znovuvydáním v podobě e-booku získal slušnou řádku ohlasů. Zabýváte se recenzemi, kritikou a názory Vašich čtenářů?
Rozhodně. Svoje práce sice vždy dávám číst přátelům a rodině, ale pro objektivnější pohled jsou nutní lidé „zvenku“, kteří sami hodně čtou a hodně píší. Pokud mají v merku řemeslo, jejich názory mohou být velmi prospěšné. Dnes běžně používám pro zhodnocení díla několika betareaderů – ideálně ženy i muže různého věku. Dobrých bet se zkušenostmi, nadhledem a schopností upozornit na chyby je sice jako šafránu, ale je to nejlepší způsob, jak text vylepšit. Doporučuji to všem začínajícím autorům.
Nepřemýšlel jste na základě těchto podnětů některé pasáže Nachových pustin přepsat nebo celou novelu nějak upravit?
Nápad, že Nachové Pustiny vydám samostatně jako knížku, přišel v době, kdy jsem měl už rozpracovaný další obsáhlý příběh, což s ohledem na můj styl psaní vylučovalo hlubší zásahy. Současně mi přišlo text výrazně měnit trochu jako kacířství 🙂 Ten příběh vznikl v určité době, s konkrétními zkušenostmi v psaní, a já chtěl, aby to reflektoval. Dnes tam samozřejmě vidím víc chyb než dříve, ale tak je to s každým textem. Zachycuje určité období tvorby a to je v pořádku.
Pokoušel jste novelu nabídnout nějakému vydavateli nebo byla určena přímo jako soutěžní příspěvek do Ceny Karla Čapka?
Celý příběh jsem napsal v průběhu roku 2014-15 a v té době jsem ještě neměl ambice vydat vlastní knihu. Tuhle příčku jsem měl sice někde v koutku hlavy od dětství (takový ten velký sen), ale dávalo mi větší smysl postupovat krůček po krůčku. Jako spoustu dalších jsem začínal povídkami a prezentoval je na žánrových webech. Nejvíc na Andoru a Aragornu, posléze na SASPI.cz. Většinou se líbily, což mě motivovalo, a tak jsem v roce 2009 poprvé zkusil soutěž CKČ. V té době jsem o ní moc nevěděl. Příběh skončil na druhém místě… odzadu 😀 Vlastně to byl děsný trapas. Uvědomil jsem si, že nemám v konkurenci zkušenějších autorů šanci. Psaní mě ale bavilo, proto jsem pokračoval. Pár let nato mi časopis XB-1 (dříve Ikarie) otiskl první text, hororovou povídku Jen prach. Na Ikarii jsem vyrůstal a vidět uvnitř příběh s ilustrací a dostat za něj honorář… to byl skvělý zážitek! Pak šlo najednou vše dobře. Aktivně jsem se účastnil různých literárních soutěží, dokázal se umísťovat na předních místech a publikoval v časopisech. Nachové pustiny měly obrazně řečeno zakončit určité období tvorby a vyhrát kategorii novela. Říkal jsem si, že pokud se to povede, nastane čas přesunout se dál a pustit se do opravdového románu. A podařilo se.
Poslední hlídka (c) Michal Sirotek
Je “reedice” Nachových pustin předzvěstí dalších příběhů z tohoto světa? Přece jen, potenciálu je tam opravdu hodně…
V současné době ne. Nachové pustiny jsou především akční dobrodružství, které má bavit a napínat čtenáře: je tam hodně akce, zvraty, brutalita, zkrátka vše, co do správné postapo žánrovky patří. Současně jsem ale nechtěl, aby to bylo jen o tom. Proto se příběh v nejednom motivu překlenuje do sci-fi z jiného soudku a napříč se line i lehká romantická linka. Je to takový mix. Pokud to bude i tak čtenáře bavit, budu rád. Ten příběh považuji za uzavřený, ale kdo ví, třeba v budoucnu změním názor.
Výše jste zmínil, že se hodláte pustit do „opravdového“ románu. A to nás samozřejmě zajímá. Prozraďte – co se na nás chystá? A jak se tento velký projekt tluče s vaší povídkovou tvorbou?
Jedná se o nejkomplexnější příběh, do kterého jsem se zatím pustil. Kvůli tomu jsem úplně zanevřel na jiné psaní a poslední dva roky se zabývám výhradně knihou.
Příběh se odehrává v Praze roku 2079 po 4. průmyslové revoluci, která technologiemi a kybernetikou výrazně proměnila lidskou společnost. Vyprávění je koncipované jako sci-fi thriller pro dospělé. Ústřední postavy charakterizuje jejich původ a vnitřní konflikty. Někteří jsou na straně zákona a z bohatých poměrů, někteří jsou kriminálníci ze společenského dna. Všechny však pojí brutální vražda, která se odehraje v době, kdy tamní korporátní moc upevňuje vliv nad hlavním městem.
Co se inspirace týče, hledal jsem ji hlavně v severské detektivce, u které mám rád psychologickou rovinou a temnější ladění. Nemohu ale opomenout ani světy Williama Gibsona a P. K. Dicka. Dalšími zdroji byla například i herní série Deus Ex. Na své si tak přijdou především fandové detektivních zápletek, temnějších příběhů a žánru kyberpunk, ale zklamáni by neměli být ani čtenáři preferující hloubku charakterů. A slibuji, že dojde i na pořádnou akci 🙂
Pokud půjde všechno dobře, čtenáři by se knihy mohli dočkat příští rok.
Cyberneon (c) Michal Sirotek
A ještě zpátky na počátek. Kromě psaní jste zmiňovali hraní na akustickou kytaru a kresbu. Pochlubte se, kolikrát jste vyprodal 2 Arénu a jakou máte návštěvnost v Louvru?
Poměrně nedávno jsem oprášil svůj tablet a začal pracovat na digitálních artworcích. Kresbou se neživím, je to zábava a fajn rekreační činnost, protože (na rozdíl od psaní) u ní může člověk vcelku úspěšně vypnout mozek. Když jsem se rozhodl vydat Nachové pustiny, napadlo mě udělat si obálku a vytvořit kreslený video-trailer. Ten v Louvru nenajdete, ale určitě si ho můžete prohlédnout na mém YouTube kanálu. Trvá sice něco přes dvě minutky, ale jeho realizace vyšla na měsíc práce. Mimochodem, lze tam objevit i můj amatérský pokus o starší audio-povídku (pouze na vlastní nebezpečí!) Co se kytary týče, žádnou arénu jsem zatím nevyprodal, ale občas se najde příležitost potrápit sousedy nebo si zabrnkat u táboráku v dobré společnosti.
Ať nemusíte zmiňovaný trailer dlouho hledat: https://www.youtube.com/watch?v=h4s8VDtl8CY
Je zřejmé, že si kladete postupné cíle. Je nějaký pomyslný vrchol pyramidy, nějaký opravdu veliký sen, ke kterému všechno směřujete?
Cíle a sny přicházejí a odcházejí. Mění se s časem. Už nějakou dobu mám v hlavě nápad na epickou sci-fi/fantasy ságu. Pokud ji začnu realizovat, určitě se o tom dozvíte. Momentálně si přeji, abych nestagnoval a zlepšoval, co zlepšit mohu. Hlavně nikdy neztratit chuť realizovat nové nápady a naučit se vždy dotahovat práci do konce. Psaní je krásná činnost, při které se člověk neustále něčemu učí; pokud přitom autor najde i spokojené čtenáře, je to největší odměna.
A na závěr ještě jedna zákeřnější otázka. Jaký je váš vztah ke sportu?
Pravidelně jezdím na kole, zvedám půllitry a dokonce se někdy odvážím i na partičku šachu a v poslední době i japonského shogi.
Děkujeme za odpovědi!
A pokud vás Michal Sirotek zaujal, očekává miliony děkovných dopisů a oslavné ody na své Facebooku: https://www.facebook.com/sirotek86
