Znáte Eliáše Sattlera? Hádám, že po velmi krátkém přemýšlení zavrtíte hlavou; snad jen zarytí znalci české historie počátku dvacátého století budou zadumaně mumlat cosi o tom, že jim to jméno není úplně neznámé. A proč byste ho vlastně měli znát? Pro začátek proto, že tento soukromý detektiv dal zcela nový rozměr pojmům jako „čmuchal“ nebo „vyšetřovatel, který do všeho strká nos“.
Jak jste nejspíše již pochopili, byl soukromý detektiv Eliáš Sattler skutečně existující historickou postavou. Tento muž se stal středobodem zájmu začínajícího spisovatele Viléma Křížka a prvotina s názvem Smrt má vůni inkoustu je prvním z řady případů tohoto velmi spektakulárního detektiva. Oproti svým kolegům z profesní branže má Sattler totiž jednu netradiční vyšetřovací metodu – velmi citlivý čich, kterým dokáže odhalit věci často pouhým okem neviditelné.
O případu samotném není třeba se příliš rozepisovat. Vše začíná sérií dopisů, které najde manželka v šuplíku svého muže. Obsah těchto listů ji natolik rozruší, že se rozhodne vyhledat pomoc soukromého detektiva. Dopisy jsou ale jen předzvěstí dalších, mnohem temnějších událostí. Dále nechť ctěný čtenář v případě zájmu odhaluje sám, bylo by od recenzenta podlé kazit požitek z dobře zkomponovaného příběhu!
Na to, že Smrt má vůni inkoustu je autorova prvotina, je celý případ podán velmi suverénně a bez známek nevypsanosti nebo nováčkovského tápání. Jak je prozrazeno samotným tvůrcem v doslovu, jedná se v naprosté většině o fikci postavenou na střípcích skutečného případu – nelze proto použít argument, že suverenita je zapříčiněna tím, že autor pouze ztvárnil existující události, na čemž se nedá nic zkazit.
Při čtení se mnohým čtenářům vybaví jiný známý detektiv – Sherlock Homes. Jenže zatímco tento velikán v boji proti zločinu používal především svůj mozek a brilantní dedukci, pomáhá si Sattler sem tam svým nadlidsky dokonalým čichem. Právě zde je asi jediná slabina celého textu. Ačkoliv autor této neobvyklé vyšetřovací metody nijak zásadně nezneužívá a rozhodně neslouží jako hlavní hybný moment celého pátrání, může se místy zdát, že v některých situacích je detektivův „superčmuch“ využit jako berlička pro další postup v případu. Samozřejmě, ani metoda dedukce a bádání nad stopami a indiciemi nejsou Sattlerovi vůbec cizí, to jen pro úplnost.
Podobnost s mužem s dýmkou a houslemi evokuje ještě jeden fakt. I Eliáš Sattler má totiž svého pomocníka, jehož jméno zní: Adam Křížek! Pokud dodáme, že i tento muž byl reálnou historickou osobností, a navrch skutečně asistoval při Sattlerových eskapádách, mnozí čtenáři (nejen z řad detektivů amatérů) začínají tušit, proč se Vilém Křížek pustil do ztvárnění osudů právě TOHOTO detektiva. Pokud si chcete své podezření potvrdit, nahlédněte do rozhovoru s autorem.
Nevaříme z vody
Protože se v recenzi neustále zaklínáme historií, sluší se říci, že autor popustil uzdu své zálibě právě ve studiu časů minulých, a nabídl čtenářům velmi líbivý obraz dobové Prahy i Vídně. V krátkém doslovu pak dokonce upozorňuje na skutečné osoby a události dané doby obsažené v textu. Mnohokrát se však přesvědčíte, že základy, na kterých se staví, jsou pevné a hluboké, a že Křížkovy znalosti tehdejší společnosti skládající se ze soupeřících Čechů a Němců včetně znalosti dobových problémů dalece přesahují meze historika-amatéra. Kniha má díky tomu úžasnou atmosféru a působí zcela uvěřitelně. Navíc je třeba pochválit i nakladatelství Mystery Press za „starosvětskou“ stylizaci – obálka působí jako by patřila k dílu vydanému mnohem dříve než v roce 2017, a dokonale tak ladí s duchem knihy.
Čtivosti velmi napomáhá i autorův způsob vyprávění. Křížek se nevyžívá v žádných kudrlinkách nebo sáhodlouhých popisech – naopak píše věcně, stručně a úderně; smysl pro detail je vítanou samozřejmostí. Každá scéna má v knize své místo a opodstatnění. Postupný vývoj případu je zcela logický a k vyvrcholení se spěje po drobných krocích, přesto však dynamicky a velice čtivě. Opět musíme zmínit, že na literárního nováčka představuje podání i dynamika příběhu nadstandardní výkon. Stylistika textu navíc dokonale sedí k detektivnímu žánru, a troufnu si říct, že nejeden čtenář si tuto knihu doslova zamiluje!
Dobrý dojem nekazí ani servírované postavy. Ačkoliv je hlavní hrdina poměrně specifický, je jeho chování konzistentní a uvěřitelné. Autor se nebojí drobných sond do detektivovy minulosti, a dává mu tím ještě zajímavější a lidštější rozměr, ale zároveň přibližuje a ospravedlňuje jeho motivaci a vzorce chování. Zdařilé jsou taktéž další figury – žijí na stránkách svým vlastním životem, rozhovory mezi nimi nepůsobí škrobeně a navrch jich není přehnaně moc, takže se čtenáři budou během celé knihy bez problémů orientovat.
Posledním bodem, na kterém si často nová autorská krev vyláme zuby, je pointa. Křížek se však rozhodl nedat kritice příliš důvodů k negativismu, a zvládl i tento bod (nebojím se říci na výbornou). Většinu událostí včetně konečného vyvrcholení celého případu je velmi obtížné odhadnout předem, a ke konci příběh dospěje logicky a hladce.
Smrt má vůni inkoustu je nadmíru zdařilá prvotina Viléma Křížka, která potěší milovníky detektivní klasiky. Pokud máte rádi vůni starých časů, a přitom se smíříte s faktem, že právě vůně může hrát pro osobu detektiva významnou roli, strávíte s Eliášem Sattlerem a jeho pomocníkem Adamem Křížkem několik příjemných večerů.
Vilém Křížek: Smrt má vůni inkoustu
Vydal: Mystery Press, 2017
Obálka: Jan Klimeš
Počet stran: 288
Cena: 299 Kč
Přejít na rozhovor s Vilémem Křížkem
