V rámci projektu pro začínající autory Prvňáci jsme se rozhodli vyzpovídat Simonu Michálkovou. Její prvotina Pekelný plášť totiž rozhodně stojí za pozornost, protože je podařeným mixem pohádky a fantasy, a tak jsme byli zvědavi, co nám (nejen) o knize poví sama autorka.
Jméno Simona Michálková zatím nemá na literární scéně přílišný zvuk. Zkuste se tedy, prosím, našim čtenářům krátce představit.
Řekla bych, že u začínajících autorů, kterým nedávno vyšla první kniha, to není nic neobvyklého. 🙂 Dosud bylo možné narazit pouze na některé z mých povídek, například na povídku Tma v tichém světě ve sbírce DivergentCzech. Pomalu mi táhne na třicet, ale v duši jsem stále dítětem, jež miluje pohádky. Kromě toho, že se ve volném čase zabývám psaním vlastních příběhů, také ráda čtu, chodím do kina a do divadla, navštěvuji muzea, hrady i zámky. Jako mnozí jiní se těším, až bude možné zase normálně cestovat. Zatím se vydávám pouze do svých oblíbených knižních světů.
Na napsání knihy musí mít člověk talent a chuť. Kdy jste u sebe začala pozorovat touhu psát? A šla tahle touha ruku v ruce se čtením?
Moje babička by v odpověď na tuto otázku nejspíš triumfálně vytáhla stařičký bloček, do něhož jsem si jako úplný prcek zapisovala události všedních dnů. To byla zřejmě má první zkušenost se psaním něčeho, co samozřejmě nelze ani při nejlepší vůli označit za smysluplné vyprávění. Spíše jsem ale tíhla k tomu čtení (od příchodu Harryho Pottera) a ke kreslení. Od první do deváté třídy jsem chodila do ZUŠky. Teprve poté, na střední škole, přibližně okolo patnácti let, se mě začaly zmocňovat pořádné ambice něco nejen napsat, ale i vydat. Tehdy jsme všichni propadli lásce ke Stmívání, což se odrazilo i na mých pokusech. Stále mě však baví psát romantické příběhy se špetkou magie a nadpřirozena pro teenagery, zejména pro dívky.
Název vaší prvotiny, Pekelný plášť, evokuje (byť trochu neprávem) pohádku. Jaký je váš vztah k pohádkám? A máte slabost pro ty s čerty?
Chtěla jsem především pohádkový příběh, byť ne určený pro malé děti, zato s určitými fantasy prvky, který si zároveň bude dělat z pohádek trochu legraci (asi jako Hvězdný prach, Princezna Nevěsta nebo Zakletá Ella). Můj vztah k pohádkám je ale samozřejmě kladný. Postavy čertů jsem zvolila, protože mi připadaly typicky české a v příběhu tohoto druhu neotřelé. Neřekla bych ale, že pro ně mám vyloženě slabost. K mým nejoblíbenějším vánočním klasikám jistě patří filmy S čerty nejsou žerty a Anděl Páně, ale stejně tak mám ráda Tři oříšky pro Popelku nebo z novějších Dvanáct měsíčků a Korunního prince – a hromadu dalších, s čerty či bez nich. 🙂
Žánrově vám ale Pekelný plášť utekl od pohádky do téměř čistokrevné fantasy. Jaký je váš vztah k fantastice?
Při psaní jsem to tak opravdu nevnímala. Začínala jsem s myšlenkou, že chci něco pohádkového, ale kam se příběh posune, to už na mých záměrech příliš nezáleželo, spíše na bezprostřední inspiraci. Nevytvářím si ani osnovy, děj zkrátka plyne podle toho, jak se postavy rozhodnou. Mnohdy mě zavedou na místa, která mě samotnou překvapí. Nejsem si jistá, jestli vůbec mám vztah k „čistokrevné fantasy“, tedy alespoň co se týče četby. Mám velmi ráda filmy jako Dračí srdce, Princezna Nevěsta, Willow nebo Pán prstenů, ale v knižní podobě podobné záležitosti až tak nevyhledávám. Recenzuji hlavně romány pro mládež, které kombinují dobrodružství, napětí, romantiku, humor i nadpřirozené prvky – Drahokamy a Stříbrné knihy snů Kerstin Gierové; Divotvůrce Sebastiena de Castella; Janičky Cynthie Handové, Brodi Ashtonové a Jodi Meadowsové; sérii Holubice a had Shelby Mahurinové; Poušť v plamenech Alwyn Hamiltonové nebo Tygří ságu Colleen Houckové a mnoho dalších…
V závěrečném medailonku se dočteme, že ráda hrajete i počítačové hry. To nás samozřejmě také dost zajímá…
Řekla bych, že na poli počítačových her jsem na tom s čistokrevnou fantasy poněkud lépe než v případě četby. 😀 Mezi mé nejoblíbenější hry patří Oblivion a Skyrim ze série The Elder Scrolls, dále Zaklínač, Age of Empires, Heroes of Might and Magic, starý dobrý Harry Potter, případně Prince of Persia. Pomalu objevuji svět Assassin‘s Creed, ale bohužel v současnosti nemám na hraní tolik času (ani optimální výbavu) jako kdysi, když jsme s mým vlastníkem vysedávali u Mafie, NFS nebo Call of Duty. Ta bezstarostná doba mi vážně chybí…
Měla jste během psaní Pekelného pláště nějakou krizi, zásek či jinak těžkou chvilku?
První verzi rukopisu vždycky nadrásám, aniž tuším, jak k tomu dojde, a teprve následné čtení a úpravy mi připravují mnoho „těžkých chvil“. Zásek při psaní Pekelného pláště snad ani nenastal, ale určitě se objevila řada situací, se kterými jsem si nevěděla rady, různé „technické“ otázky: hodí se používání některých moderních výrazů? Kolik km zvládne za den ujít kůň, který není zcela ve formě? S jakými zdravotními problémy se může potýkat kůň, jenž je léta držen v zajetí? Čím je nejlepší někoho praštit do hlavy, abychom ho nezabili a vážně nezranili, ale jen uvedli do bezvědomí? Občas jsem si se svými beta čtenářkami vyměňovala vskutku podivné zprávy a informace (pro někoho zvenčí by byly jistě znepokojivé). Se vším mi ochotně pomohly a věřím, že každý podobný problém jsme nakonec zdárně vyřešily.
A z druhého konce: co se dělo, když jste se dozvěděla, že váš rukopis bude vydán?
Došlo k tomu nějak začátkem července 2019. Přišel mi e-mail z nakladatelství, v němž mě paní redaktorka informovala o přípravě smlouvy a zajímala se, zda zamýšlím další díly knížky. Byla jsem samozřejmě nadšená, ale zároveň jsem se tou radostí nenechala zaplavit, protože podle svých dřívějších zkušeností z jiných nakladatelství jsem věděla, že se ještě může pokazit spousta věcí. Nakonec to byl koronavirus, co trochu zkomplikovalo vydání Pekelného pláště. Ale spolupráce s nakladatelstvím Bookmedia byla po celou dobu skvělá a já budu vždy vděčná za tuto příležitost.
Ještě něco málo k ladění textu: kolik jste měla betačtenářů/čtenářek a kolikrát jste text přepisovala?
Měla jsem dvě opravdu spolehlivé a věrné beta čtenářky, které mi pomohly mnoha užitečnými a neocenitelnými postřehy. Ani ony však nepřečetly celý rukopis, pouze jeho část (než jsem jej nabídla nakladateli). Zcela dokončenou několikátou verzi – sama už nevím, kolikátá to byla – jsem rovnou poslala do nakladatelství. Pak se text samozřejmě ještě opakovaně upravoval při korekturách.
Jste perfekcionistka, nebo dokážete nad drobnými nedostatky mávnout rukou?
Jsem perfekcionistka, ale zároveň se domnívám, že vyhnout se všem drobným nedostatkům při nejlepší vůli nelze. Rukopis může číst několik různých lidí, a stejně se později přijde na něco, co dřív nebylo vidět. Každému se také líbí něco jiného, takže to, co jeden považuje za dobré, může druhý pokládat za nedostatek. Ale tak je to zřejmě se vším. 🙂
Děkujeme za milý rozhovor!
FOTO: Archiv autorky
