Pokud vaše děti odrostly pohádkám teprve nedávno a do fantasy pro dospělé ještě nedorostly, máme pro vás zajímavý literární „mezikrok“. Pekelný plášť, literární debut Simony Michálkové, má totiž v sobě pro každého něco a na své si díky zpracování přijdou i dospělí. Svým způsobem se tedy jedná o unikátní knihu.
Pekelný plášť. Že vám to zní pohádkově? A že u nás pekelné pohádky mají tradici a těší se vysoké oblibě? Inu, jste na správné stopě a rozhodně nebudete zklamáni, ale pro mnohé čtenáře bude příjemným překvapením i velké množství prvků známých především ze žánru heroické fantasy. A těch příjemných překvapení na čtenáře čeká ještě mnohem víc…
O zmizelém princi
Už celý příběh začíná tak trochu nepohádkově. Mladý princ Arim se rozhodne utopit svůj žal ve džbánku a trochu to přežene. My dospělí víme, že rána opilcova bývají těžká, ale takhle blbý ráno bych nepřál nikomu. Princ se totiž probudí – a je neviditelný! To budoucího vládce trochu diskriminuje, a tak se po zralé úvaze rozhodne, že by bylo fajn, kdyby byl zase vidět. Jenže cesta vede přímo do pekla!
A pak… Ale to už zase jinde jsme, to je jiná vesnice. Tedy vlastně jiné království, kde vládne starý král. A aby měl po boku královnu, stvoří a oživí mu jeho dvorní čaroděj krásnou mladou dívku, Aeronwen, která by mu měla splnit každé přání. Jenže tahle dáma má dostatek vlastní vůle a oslizlého krále nemá ráda, a tak se rozhodne, že čím dál od něj bude, tím bude spokojenější. A aby si měla cestou s kým povídat, osedlá si koně Carmina, který zvládne pár kouzel a kromě toho je dost užvaněný.
Tak vidíte, na pohádku jak ji běžně chápeme je už jen to oživení královny frankensteinovským způsobem dost temné.
Trochu toho a trochu onoho…
Pekelný plášť bych doporučil trochu odrostlejším a pokročilejším čtenářům. Jak již bylo řečeno, je to „přechod“ mezi pohádkou a dospělou fantasy. Je ovšem třeba říct, že zdánlivě nesourodé motivy (zejména piráti a peklo) dohromady pasují naprosto skvěle a právě díky žánrovému „crossoveru“ dávají knize správný dobrodružný nádech.
On i způsob podání příliš neukazuje na pohádku, ale spíše na cílení na dospělejšího čtenáře. Michálková nesahá k infantilnosti a nehodlá urážet čtenářovu inteligenci nějakým zjednodušováním. Díky tomu bude kniha bavit i dospělé s kouskem dítěte v sobě.
Příběh je vcelku soudržný a má spád, nešetří se magií i temnějšími momenty a finální bitva je velmi dobře napsaná. Nechybí zábavné momenty, které podtrhuje autorčina bohatá čeština a slovní hračičkovství; zároveň však kniha obsahuje několik zvratů a zajímavých momentů, které by čtenář v literatuře pro mladé nesjpíš ani nehledal.
Svoji zmínku si určitě zaslouží i láska, která hraje v knize významnou roli. Do příběhu zapadá toto téma přirozeně; vždyť v každé pohádce někdo někoho miluje a často třeba naopak nechce za manžela. Nečekejte přehnaně sladké scény, ale spíš příjemný podtón.
Text je čtivý, odsýpá a má potřebný spád. Zkrátka, autorka je jedna z těch, které mají psaní v krvi a přirozený talent pro vyprávění a práci s příběhem, Pekelný plášť je radost číst.
Svoji roli hrají i uvěřitelné postavy. Princ Arim se sice moc nechová jako urozený princ, ale rozhodně není střižený podle archetypální pohádkové šablony; a podobně je na tom i královna. Důležité však je, že čtenář chápe o co se snaží, dostane možnost nahlédnout jim do hlav a sdílet jejich pocity a záměry. Navíc postavy prochází i vývojem, a to nikoliv jen tak, aby se neřeklo…
Takže si to dáme ještě jednou dokola: v přístupu ke čtenáři je Pekelný plášť dost unikátní a pro mnohé mládežnické knihy může být vzorem. Michálková to nevzala stylem „hurá, teď sem autorka!“, ale dala si záležet – a na výsledku je to sakra vidět!!
Pár mušek
Aby to nevypadalo, že je kniha bez jediné chyby…
On už jen začátek, kdy princ zmizí a dlouhou se nedočkáme vysvětlení co se to vlastně stalo trochu pokouší čtenářovu trpělivost (pravda, asi spíše u těch odrostlejších, ale sic!). Ale pokud se spokojíte s tím, že Arim zmizel a byl zmizelej…
Najdete i pár chyb v logice, nic zásadního a v běhu textu si jich možná ani nevšimnete, ale místy na vás šibalsky pomrkávají.
Jak bylo zmíněno, je Pekelný plášť autorčinou prvotinou, a i přes dobrou redakční práci občas některé pasáže stylisticky drhnou a nejsou tak „hladké“ jako zbytek textu.
A na závěr spíše subjektivní dojem: peklo v podání autorky připomíná snad až moc „klasické české“ pohádkové peklo a ladění příběhu by slušelo od téhle klasiky upustit a jít více vlastní cestou.
Ale popravdě: tyhle drobnosti nedokážou dobrý dojem zkazit ani náhodou. Já se vůbec nebudu zdráhat prohlásit, že Pekelný plášť je velmi příjemným překvapením a v rámci mládežnického čtení opravdu kvalitní kousek psaný srdcem a s pekelnou (pří)chutí.
A ještě jedna věc stojí za zmínku: ilustrace Ondřeje Hrdiny. Ta na obálce vypadá dobře, ale vnitřní, černobílé, jsou snad ještě kouzelnější. Mimochodem, postava na počátku kapitoly vždy prozradí, kdo z dvojice bude hrát na příštích stranách prim.
Simona Michálková: Pekelný plášť
Vydal: Bookmedia, 2020
Obálka: Ondřej Hrdina
Počet stran: 336
Cena: 349 Kč
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit ZDE
