Věříte na zázraky? I v dnešní době, kdy se téměř všechno dá dokázat vědecky, jsou stále věci mezi nebem a zemí, které lidi udivují a fascinují. Nevysvětlitelné jevy, nepochopitelná kouzla i malé zázraky všedního dne – stačí jen uvěřit a dobře se dívat kolem sebe.
V rubrice Prvňáci tentokrát vítáme debutanta Jana Lišku, který nás oslovil se žádostí o recenzi své knižní novinky s názvem Něco úžasného. Své novince dal autor do vínku krásný kabátek: pevné desky, dobrý papír, velmi slušnou korekturu, dokonce i látkovou záložku… Ale co chtěl říct obrázkem na obálce ví asi jen autor, potažmo vydavatel, sám; generická polonahá dívčina v pentagramu (kterou najdete v knize i ve „strip“ verzi jako závěrečný bonus) nevyvolává dojem tajemna ani očekávání „něčeho úžasného“. Obal prodává, a téhle školácké chyby je v konečném součtu docela škoda.
Zázraky a příznaky
Od prvních stran si uvědomíte, že Liška je šikovný vypravěč. Jeho styl je živý, dokáže zaujmout. Navíc dokáže podat vcelku zajímavě i postavy.
Začne rozehrávat příběh drogově závislé Margot, jejímž smyslem života je získat další dávku. Jenže peníze nejsou zadarmo a mladá dívka je ochotna platit třeba i svým tělem, když na to přijde. Její život převrátí naruby chlapec jménem Kristián. Ten vstoupí Margot do života a začnou se dít zázraky. Tenhle mladík má v sobě něco… něco úžasného, Něco, co může, pokud se dobře díváte, přitahovat nežádoucí pozornost.
O postavách se nedozvíte příliš, ale v podstatě to není na závadu. Informace dostáváte postupně, a je jich přesně tolik, aby to stačilo nasytit čtenářovu zvědavost. Je jasné, že Kristián je „ten tajemný“ zatímco Margot je průšvihářka hledající svůj zázrak, která prochází pod tíhou situace nucenou (ale zároveň vítanou) přeměnou. Psychologie postav není špatná; charaktery jsou natolik zajímavé, že rozjezd knihy bez problému utáhnou a vývoj jejich vzájemného vztahu i jich samotných je motorem příběhu. Dobře, Margot není tím typickým beznadějným feťákem s jedinou touhou po drogách, naopak má vcelku jasnou mysl a dokáže v rámci společnosti rozumně fungovat a bezproblémově se začlenit, což trochu odporuje její charakteristice, ale pořád je to v mantinelech očekávání a nijak to nenabourává čtivost ani logiku příběhu.
Ani Kristián nakonec není zas tak přesvědčivý. Ačkoliv postupné odhalování střípků jeho minulosti není špatný vypravěčský postup, nakonec v příběhu zapadne, a jeho výjimečnost nesehraje žádnou významnou roli. Podobně je na tom i právník Jaroslav: zpočátku budí zvědavost a očekávání, ale i jeho nakonec příběh semele v konzumní charakter.
Ten, kdo tě sleduje
Jenže pak do hry vstupují drsní hoši od drogového kartelu a tajemné organizace zajímající se o Kristiána. A tady už si budete uvědomovat, že příběh oproti renomovanější konkurenci ztrácí: chybí hutnější atmosféra, občas i práce s tempem a gradace. Zároveň však musíme vypíchnout několik zábavných momentů, ve kterých Kristián ukáže své umění a schopnosti dítěte ulice; zmínit je třeba i několik dobře napsaných scén a zajímavých situací, které kontrastují s lehkou klišovitostí příběhu.
Ono i propagované tajemno v ději poměrně rychle zapadne a nakonec zjistíte, že je vám vlastně tak trochu jedno, protože jeho výskyt v rámci příběhu je fajn, ale autor ho nijak vehementně nerozvíjí a nestaví na něm, takže vždy tiše vyšumí, aby se zase objevilo… Chybí nějaký výraznější prvek, který by knihu vyprofiloval; něco, s čím by si čtenář dokázal Liškovo dílo spojit i delší dobu po dočtení. A to platí bohužel i o postavách.
Průšvih je, že v pozdější fázi příběhu nechá autor uprchnout oba hlavní protagonisty od jejich dosavadních životů (ne, že by to bylo nějaké terno) a v podstatě začíná odznovu. Čtenář tak může mít pocit, že se Liškovi trochu rozutekla zamýšlená dějová linka.
… a přitom chyběl jen kousek
Právě díky „restartu“ děj trpí Z původního tajemna koketujícího s temnotou se nečekaně stane ekologická agitka, byť braná s nadsázkou. Autor sice sem tam ukáže smysl pro humor, vytasí pár zajímavých scén a jeho styl vyprávění vás u čtení udrží, ale určitě se dalo vytřískat víc. Na druhou stranu na debut to není špatné, určitou nevypsanost a nevyrovnanost je třeba očekávat (zda tolerovat je na každém potenciálním čtenáři) a výsledek je zvládnutý se ctí.
Ale právě ona autorská nezkušenost obírá knihu o jeden zamýšlený rozměr. Ano, Něco úžasného postrádá hloubku, kterou autor zamýšlel čtenářům nabídnout. Námětů k zamyšlení je v knize opravdu slušné množství, jenže Liška je zkrátka neumí nechat vyznít naplno. Zůstalo pouze u nesmělého nabízení pokoutního dealera.
Výsledný dojem je poměrně rozporuplný v pozitivním slova smyslu. Něco úžasného je příjemné čtení, má v sobě tah i zajímavé momenty, ale nese výrazné známky autorovy nezkušenosti. V rámci řádky přiznaných inspirací chybí ten správný knižní bestseler, ze kterého by si autor mohl vzít příklad a přiučit se. Dobrá a poutavá myšlenka i závažná sdělení totiž nejsou náležitě prodány, a tak vše vyznívá trochu neslaně nemastně. Což je škoda!
Ale doufáme, že Něco úžasného si své čtenáře najde, protože není vůbec špatnou knihou.
Jan Liška: Něco úžasného
Vydalo: Nakladatelství Tomáš Nosek, 2020
Obálka: Seine
Počet stran: 264
Cena: 299 Kč
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit na www.necouzasneho.cz
