Petra Dragita Machová bola doteraz známa len milovníkom poviedkových zborníkov, do ktorých svojimi dielkami prispela. Minulý rok jej však vyšiel román Dračí město, ktorý je jej prvotinou a zároveň prvým z trilógie o drakoch, jašteroch a ľuďoch. Petra má svet svojich postáv premyslený do detailov, vrátane mytológie, každodenných drobností a zvyklostí. So svojim priateľom a psom žije v Brne. Vyštudovala zdravotnícku školu obor diétna sestra, a hoci v odbore nepracuje, stále má k zdravej výžive veľmi blízko. Keďže som sympaťáčka, sľúbila mi, že na mňa svojich drakov a jašterov nepošle, aj keď položím uštipačnú otázku. Preto som sa pýtala, čo mi sily stačili.
Niektorí ľudia to vedia odjakživa, iným to dôjde až v dospelosti… Ako to bolo s tebou? Kedy a ako si v sebe objavila spisovateľský talent?
Myslím, že se přesně nedá říct kdy, chuť psát ke mně přišla postupně. První stránky jsem napsala až na střední škole. Ale objevování nových světů a příběhů, to je se mnou hodně dlouho. Jako malá jsem si nakreslila papírové postavičky a hrála s nimi příběhy. Pak jsem nakreslila superhrdinský komix a následně mi došlo, že chci jen psát.
Aký je vzťah medzi Petrou Machovou a literárnymi súťažami?
Žít a nechat žít.
Teď vážně. Dřív jsem obesílala literární soutěže s větším i menším úspěchem, a jakmile jsem naplno rozjela realizaci Dračího města, už není na soutěže čas.
Začínala si klasicky, poviedkami. Niektoré našli svoje miesto aj v známych zbierkach
(Mladé čarodějky, Zombie apokalypsa, Rozmarná fantastika…). Aký vidíš rozdiel medzi písaním poviedky a románu?
Mám ráda doplňkové povídky k větším příběhům a světům, které čtenáři přiblíží zákulisí. Takové povídky i s oblibou píšu. A v tom pro sebe vnímám rozdíl. Jsem románový typ. Když už něco stvořím, rozvinu to do šírky a užívám si objevování různých směrů. Kdežto povídka má určený maximální počet znaků, potřebuje být krátká, s pointou a uzavřená. Takových jsem napsala jen pár.
Viackrát si spolupracovala so slovenským vydavateľstvom Hydra. Ako si sa k tejto spolupráci dostala?
S Hydrou jsem začala spolupracovat právě díky výhře v literární soutěži. Získala jsem druhé místo v Slavconě 2014 a následně jsme se už osobně domlouvali na povídkách do sborníků.
Mnoho autorov sa sťažuje, že je veľký problém nájsť pre svoje texty vydavateľstvo. Aká bola tvoja cesta od napísania rukopisu Dračího města až po jeho vydanie?
Hledání nakladatele je opravdu otázkou trpělivosti. Pár měsíců vždy trvá, než autor dostane odpověď. Záleží i na tématu knihy a podle toho nakladatelství vybírat. Dračí město zakotvilo v Hostu po třech letech obesílání nakladatelství a rok nato vyšlo knižně.
Mám otázku, ktorou si asi do teba rypnem… Neprestáva ma fascinovať jedna vec. Väčšina začínajúcich autorov, na ktorých som natrafila, plánuje hneď od začiatku vydať najmenej trilógiu. Tvoje Dračí město je tiež prvá časť z troch. Prečo majú začiatočníci také odvážne plány?
Když budu mluvit sama za sebe, tak já to od začátku neplánovala. Příběh Dračího města se mi během psaní tak rozvětvil, že jsem nestihla říct vše. Bavilo mě, jak svět ještěrů narostl a to jsem se ještě nedostala přímo k drakům. Nakonec mám základní tři díly, ke kterým chci v případě zájmu připojit doplňkové novely. Jeden místo „čtyřky“ a jeden jako prequel před Dračí město. Novely sledují osudy vedlejších postav. Spíš než trilogie vnímám ještěry jako sérii, ale mohu čtenáře uklidnit, že základní děj se vyřeší během tří dílů. A pak se nám vrátí draci.
Si vášnivá psíčkárka a starostlivosť o havina vyžaduje čas. Okrem toho práca, domácnosť, písanie… Máš čas aj na nejaké koníčky?
Můj pes Hagi spotřebuje hodně času a nelituju. Stačí když vidím jiskřičky v jeho očích a jsem šťastná. S prací a domovem je toho hodně. Momentálně nestíhám denně psát. Jsem až moc akční člověk a ráda se věnuji každou chvíli něčemu jinému. Čtu, kreslím, výjimečně si ušiji nějaký šperk, a teď se vracím znovu k šití na stroji.
Prechádzky s mojim hafanom mi pomáhali prečistiť hlavu a odreagovať sa. Máš to tiež tak nejako? Prichádzaš pri venčení na nejaké super nápady na písanie?
Vzhledem k tomu, jaké je Hagi torpédo, tak se venku stíhám věnovat jen jemu. Bydlíme teď ve městě, jezdí tu auta, běhá tu spousta psů. Ale když jsme v lese, sami, to nechávám mysl odpočívat. Musím se přiznat, že nejvíc nápadů ke mě přijde při rutinní činnosti – jakou je třeba umývání nádobí.
Inak… tiež mám zdravotnú školu a medzi diétnymi sestrami som mala priateľky, ktoré mi nosili na ochutnanie to, čo navarili a napiekli. Nemusím zdôrazňovať, že som ich mala fakt veľmi rada. Prečo si si ty vybrala na štúdium práve odbor diétna sestra?
Obor mě zaujal, výživa člověka je pestré téma. Ale až během studia mě to začalo bavit. Hlavně prevence, zdravá výživa a všeobecně, jak si pomoct stravou. Ovšem nemocnice na mě působí stísňujícím dojmem, tak jsem do praxe nešla.
Hlavná hrdinka Dračího města Jana študuje rovnakú školu, ako ty. Bola to náhoda?
Byl to záměr. Dietní sestra je velmi pěkný obor a taky jsem se řídila slovy – piš o tom, co znáš. Tak proč ne J
V svojej tvorbe využívaš vlastný svet drakov a jašterích ľudí – ak ich tak môžem nazvať. Oprav ma, prosím, ak som nepresná. Máš vymyslenú mystiku, zákony, každodenný život týchto bytostí, jedlá, nápoje, oblečenie… Určite si musela dlho dumať, aby si všetko premyslela, na nič nezabudla. Ako dlho si na tomto svete pracovala? Máš nejaký notes, kde sú zákonitosti dračieho života zapísané, či si ich držíš len v hlave?
Svět ještěrů a jejich dračích bohů je stále v rozpuku. Tvořím jej už skoro 14 let. Zdá se to jako dlouhá doba, ale měla jsem i prostoje, kdy jsem třeba rok, dva, tři nic nového nepřidala. Hodně mi pomohly kamarádky a betačtenářky. Jejich zájem a otázky, jak co konkrétně funguje. Každého totiž zajímá něco jiného a jelikož je to nová společnost, věnuji se prvně tomu, co je důležité pro příběh. A mám notesy a je jich hodně. Každý se věnuje něčemu jinému. Doplňuje to kupka word dokumentů, poznámek v mailu, v mobilu, na papíře… Všude. Jinak bych zapomněla detaily.
Jedna zásadná otázka. Prečo práve draci? Aj tvoja prezývka je Dragita. Čím ťa fascinujú a priťahujú?
Dřív u mě na celé čáře vedli dinosauři – hlavně raptoři, které mám ráda dodnes. Draci jsou úžasní. Možná je to rozmanitostí, magií, jejich silou a vzácností. A umí létat. Jsou to mocná stvoření, často nepochopená. Známe desítky jejich podob napříč naší planetou. Fascinují mě. Proto přezdívka Dragita – draci jsou v mém srdci napořád.
Aké knihy rada čítaš? Máš obľúbených autorov a tituly?
Fantasy a trochu scifi. Vzhledem k časovým možnostem je většina mých knihy fantasy a YA fantasy. Už spoustu let u mě ale vede tvorba Stephena Kinga, který má propracované postavy a vždy do děje zakomponuje něco mysteriózního. Inspiruje mě jeho návaznost děl, i když na první pohled vystupují samostatně. Kingovi patří třetina mé knihovny.
Co se týká fantasy, miluju Brandona Sandersona, a to od doby, kdy jsem poprvé četla Mistborn. Archiv Bouřné záře je zatím to nejlepší, co jsem ve fantasy četla. Sanderson vás chytí za srdce.
Zmínila bych i Adriana Tchaikowského, protože má tajné místo v mém srdci, díky knihám Stíny vědoucích. Konečně je pomalu louskám v originále, u nás vyšly jen tři díly z deseti. Vyrostla jsem však na Harrym Potterovi a Eragonovi, a stále se k nim ráda vracím.
Túto otázku kladiem takmer všetkým… Prečo sa venuješ práve fantastike? V čom je iná, ako ostatné štýly?
Úplně nejlepší na fantasy je, odpovědět na tuto otázku: Co kdyby?… A fantazie může proudit.
Určite nesedíš so založenými rukami. V akom štádiu je pokračovanie Dračího města? Pracuješ aj na iných projektoch?
Druhý díl Dračího města odpočívá u nakladatele. Věnuji se jedné novele o Lianee, která se odehrává ještě před Dračí městem… A to hlavní. Teď se pustím do trojky, abych ji dokončila. Co bude dál? Já se těším na své draky. Muhehe. Ještě nám pořádně neukázali své šupiny.
S vládkyňou a autorkou Dračieho mesta, drakov, jašterov a iných príšer Petrou Dragitou Machovou sa kvôli vašej bezpečnosti a pre istotu aj zo vzdialenosti 148 km rozprávala ENA.
