Kristina Hlaváčková rozhodně není v českých vodách fantasy nováček – na kontě má celkem sedm knih, přesto jsem o ní nikdy neslyšela, dokud se mi do rukou nedostal první díl trilogie Dračí oheň s názvem Proroctví. Jedná se o volné pokračování trilogie Dračí oči s níž autorka debutovala na trhu v roce 2014.
Skřítci, elfové, magie a draci
Když něco začíná vyhranou bitvou, přípravami na královskou svatbu a relativně dobrou náladou a optimismem, že všechno špatné už skončilo, má to vždycky – stejně jako v případě Proroctví. Magické město Kefet se “sbírá ze země”, Země Západu vyhrály v boji proti černé magii a teď musí s pomocí velké dávky magické energie tomuto městu pomoci při obnově bašty. Jenže obecně platí pravidlo, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Množství energie použité při opravě totiž probudí temná stvoření, která začínají vylézat na povrch z podzemí.
Berberská princezna zmizela, pradávné proroctví nikoho nenechává v klidu a v něm zmiňované dítě čtyř národů už vůbec ne, protože se z něj stává lovná zvěř. Zlo se probudilo!
…jenže…
Vzhledem k tomu, že Proroctví je začátkem volného pokračování, doporučila bych přečíst první trilogii (i když podle autorky to není třeba), aby si čtenář dokázal spojit dohromady všechny důležité informace a v novém příběhu se zvládl orientovat; jednoduše měl lepší návaznost. Kniha totiž neobsahuje žádné shrnutí ani představení postav, proto je jednoduché se ztratit v množství jmen a pojmů. Sama jsem původní trilogii nečetla a dělalo mi problém se s postavami sžít, styl psaní tomu také moc nepomohl, a gramatické chyby zážitek ze čtení rozhodně nezlepšily.
Nemůžu autorce upřít dobré nápady ani její bujnou fantazii, protože v celém příběhu jsou všechny prvky znát – bohužel jsou ale hůře zpracované. Mít dobrý nápad je jedna věc, ale podat ho čtivě a srozumitelně, to je věc druhá. Místy totiž autorčino zpracování příběhu působí neuceleně, jako by se jí nápady v hlavě předháněly a ona se je snažila zapsat na papír všechny najednou. Ve výsledku jsou některé myšlenky hůře vysvětlené, jiné jsou načaté a další prostě jen jsou.
Autorka se v průběhu děje snaží určité pasáže nafukovat úplně zbytečným srovnáváním nebo popisy. Kvůli tomu některé části mohou čtenáře mást a působit zdlouhavě, zvláště u popisů, v nichž autorka často přeskakuje, bych se nedivila, kdyby čtenář nebyl schopný plné koncentrace na čtení nebo si nebyl schopný popisované místo představit. Ne každému může styl, jímž je kniha napsána sednout, protože kromě nafukování autorka hojně využívá jednoduchých vět (především při bojových scénách), které mohou kazit celkový dojem. Abych byla upřímná, přišlo mi, že autorka úplně neví, na koho knihu cílit. Na děti/mládež nebo něco starší publikum? Nepochybuji, že dnešní děti mají bohatší slovní zásobu nadávek, než většina dospělých, takže nějaké to šmejde a do prdele pro ně nebude novinka, ale určité části textu, a především dialogy s prapodivnými slovními spojeními vypadají nepřirozeně a kostrbatě.
Navíc hlavní postava Elena, o níž je příběh, a se kterou čtenář tráví celou knihu a pozoruje její rozhodnutí, tvrdohlavost, odhodlání a snahu spasit snad celý svět, je ke konci Proroctví jen další z postav. Sice je výjimečná, má schopnosti a umí bojovat, ale je dost pravděpodobné, že čtenáři nijak neutkví v paměti, natož aby věděl, co si o ní má myslet a kam ji zařadit.
Kdybych nevěděla, že Kristina Hlaváčková napsala tolik knih, považovala bych Proroctví za její prvotinu, protože z ní takový pocit mám. Nechci knihu zbytečně shazovat, jelikož potenciál a originální prvky má, ale po přečtení můžu bezpečně prohlásit, že nejsem věková skupina, pro níž je kniha zamýšlena. Myslím si, že být o několik let mladší, tak si knihu užiju o něco víc.
Kristina Hlaváčková: Dračí oči – Proroctví
Vydala: Grada Publishing, a.s., 2019
Počet stran: 344
Cena: 299 Kč
