Když naštve boha obyčejný smrtelník, má to většinou rychle spočítané. Jenže co když se snese boží hněv na hlavu starého mocného druida? No, ať už to dopadne jakkoliv, jedno je jisté: budou problémy. A k tomu spousta zábavy.
Kniha s názvem Prohnaný je prvním dílem cyklu Kroniky Železného druida, a zároveň i románovou prvotinou Kevina Hearneho. Marná sláva, přestože nemáme tu čest s nejinvenčnějším ani nejepičtějším dílem urban fantasy, rozhodně můžeme říct, že je Prohnaný velice chytlavý a zábavný. Hearne se totiž rozhodl vsadit na zcela jednoduché a funkční příběhové komponenty a vypravěčské postupy.
Je to tak snadné…
Začněme od vypravěčského stylu, který určuje ráz celého příběhu. Prohnaný má jednoduchou a víceméně přímočarou dějovou linku; srovnat se dá kupříkladu s dobrodružstvími Harryho Dresdena, která byla napsána podobným stylem. Na počátku všeho stojí konflikt hlavního hrdiny se starým irským bohem lásky, jehož příčinou je slušně „nabušený“ magický meč. To je ve své podstatě ovšem pouhá záminka k roztočení zběsilého příběhového kolotoče. Akce střídá akci, vše je proloženo trochou napětí, kopou popkulturních narážek a humoru; a než se stihnete pořádně rozhlédnout kolem, jste na poslední stránce knihy a hurá zpátky do knihkupectví pro další díly.
Druhou přísadou literárního lektvaru jsou samozřejmě postavy. I tady Hearne vsadil na věci, které, když je dobře podáte, budou v rámci mainstreamové zábavy fungovat prakticky kdykoliv. Jak již bylo řečeno, je hlavním hrdinou starý (přes dva tisíce let už je úctyhodný věk, že?) a mocný druid. Jenže vizáží vypadá tenhle stařík, který si díky nevyslovitelnosti svého jména říká Atticus O´Sullivan, na chlapíka kolem dvacítky. Navíc v rámci krytí své pravé identity provozuje v zapadlém městečku pochybné okultní knihkupectví a občas pomůže sousedce posekat trávník. Kromě toho má taky Atticus v zásobě pár kouzel a magických triků. S trochou snahy tam prostě rysy superhrdiny vidíme – a superhrdinové jsou přece úžasní!
A co potřebuje hrdina, aby byla zábava? Správně, parťáka! V tomto případě je jím Oberon, irský vlkodav. Protože je hlavní hrdina druid, a ti, jak známo, umí mluvit se zvířaty, máme tu dvojici parťáků jak se patří. Oberon navíc trpí zvláštní mánií: vzhlédl se v Činchischánovi, klobásách a pudlicích, což výrazně formuje jeho psí osobnost. Při mentálních slovních přestřelkách se budete opravdu bavit; už jen proto, že Oberon často nabízí na věc psí pohled, který se od toho lidského mnohdy radikálně odlišuje. Buddy komedie plné humoru přece také lidé milují, ne?
S psychologií postav si autor hlavu výrazněji nelámal. Nečekejte žádnou úžasnou propracovanost charakterů, o tom tahle kniha opravdu není. Ženy jsou sexy, mazané a nebezpečné, muži pak silní, naštvaní a mávají zbraněmi, a policisté tupí a horliví; všichni dohromady pak proklatě předvídatelní. Pokud se vám zdá, že to zní dost schematicky, máte naprostou pravdu. K dobru věci lze říci, že u pár postav nebudete dlouho tušit, na čí straně vlastně stojí, ale rozdělení na „dobré a zlé“ je víceméně jasné dlouho před finální bitvou.
Děj Prohnaného je zasazen o pár let zpět. Můžeme tedy hovořit o současnosti, z čehož vyplývá také několik zábavných situací. Starobylí bohové mají mlhavé ponětí o tom, co je vlastně internet, a o změnách ve fungování světa obecně, takže je Atticus dokáže leckdy pořádně překvapit.
A ještě jeden dílek do skládačky jsme nezmínili podrobněji. Tím jsou fantasy prvky. O bozích již řeč byla, ale svoji roli sehrají i vlkodlaci, upíři, kouzlo neviditelnosti, čarodějnice, obři… Zkrátka, paleta všemožných potvor a magických kejklí je zábavná a především pestrá. Nadpřirození nepřátelé navíc skvěle plní svůj účel, neboť boj s obyčejnými lidmi už dávno není pro druida žádná výzva.
Plnou parou vpřed!
Ano, síla Prohnaného úzce souvisí s jeho nekomplikovaností. Děj se valí kupředu od prvních stran a těch pár pozvolnějších vysvětlovacích pasáží (je to přece jen první díl série) slupnete jako malinu. Postavy pasují do správných škatulek přesně dle čtenářova očekávání. Atticus se pobije s nohsledy irského boha, pak se poškorpí za přítomnosti svého upířího právníka s policisty, užije si návštěvu sexy bohyně i protivné čarodějnice… Tento rychlý sled událostí nedává čtenáři prostor přemýšlet; prostě chcete číst dál a dál a užívat si přitom příběhu.
Samotný název knihy v tomto případě funguje jako slovní hříčka, protože hlavní hrdina má nejen pod čepicí a díky své dlouhověkosti zná spoustu triků (tudíž je prohnaný), ale téměř neustále mu někdo „prohání faldy“, jak se krásně česky říká.
Nebudeme si však lhát. To, že kniha sází na kouzlo momentu, rozhodně neznamená, že je dokonalá. Pokud se nad událostmi zamyslíte, zjistíte, že děj má několik logických děr, že autor občas přiohne pravidla příběhu čistě proto, že se mu to zrovna hodí, mnohé postavy jsou vážně až přespříliš archetypální… Prostě žádné veledílo, i když do průšvihu má Prohnaný daleko. Až se chce použít frázi: „Kniha je typickým představitelem oddechové literatury se všemi klady a zápory, které k tomu patří.“
Těch chyb a nedotažeností by se dala najít kopa, ale ruku na srdce: proč si kazit požitek z lehkého čtiva rýpáním se v logice? V tomto případě trefil Hearne přesně tu správnou míru, kdy veškeré nedodělky utopil v atmosféře a svižném tempu. To rozhodně nemá být obhajoba literární nedokonalosti Prohnaného, spíše jen upozornění na zbraně, na které kniha vsází.
Pokud máte rádi konzumní mainstremovky a Prohnaný vás nějakou náhodou minul (poprvé vyšel v češtině již v roce 2012), pak je váš šťastný den. Tahle svižná akční kniha totiž za přečtení rozhodně stojí. Vtípky i nápaditá akce vám zaručeně vyloudí úsměv na tváři. Jo, tenhle druid prostě má své kouzlo.
Kevin Hearne: Prohnaný
Vydal: Laser, 2012
Překlad: Roman Tilcer
Obálka: Gene Molica
Počet stran: 372
Cena: 259 Kč
