Připravte se na fantasy odehrávající se v tajuplných zákoutích Prahy. Kristina Hlaváčková se vrací s prvním dílem nové trilogie s názvem Podsvětí – Artefakt.
Nutno podotknout, že se v něm opět objeví i drak. Ovšem oproti předchozí trilogii Dračí oči hraje přeci jen podstatně menší roli. Vedle něj se setkáte i s čaroději, upíry či trpaslíky – opravdu zajímavá směsice bytostí. A o co vlastně v tomto příběhu jde?
Sam Barnetová je obyčejná a nenápadná dívka, kterých se po světě pohybují tisíce. Ve svém životě ovšem prožila již několik tragických momentů, smrtí rodičů počínaje a konče smrtí partnera před sedmi lety. Jako by to všechno nestačilo, najednou se ji někdo snaží zabít. A navíc se objevil člověk, o kterém si myslela, že ho už nikdy neuvidí. Začíná její pátrání na vlastní pěst a zároveň i snaha zachránit si holý život.
Zničehonic musí uvěřit tomu, že existuje magie. Navíc se potkává s bájnými postavami, v jejichž výskyt by snad nikdy nemohla věřit. Dostává se do podsvětí, které je domovem pro všechny, již se vymykají běžnému bytí. Musí se smířit se svým novým osudem a začít bojovat proti zlu.
Před rozečtením této knihy jsem se trochu obával, že se bude opět jednat o literaturu pro děti mládež. Přeci jen se v tomto duchu nesla předchozí trilogie, ne že by na tom bylo něco špatného. Přestože mě dokáže zaujmout i čtení pro mladší ročníky, raději mám trochu dospělejší romány. A v tomto případě jsem byl naštěstí potěšen. Netečou tu sice hektolitry krve a hlavy většinou nelítají vzduchem, ale přesto se tvorba Kristiny Hlaváčkové posunula trošku jiným směrem.
Prvním jednoznačně pozitivním bodem je pro mě volba prostředí. Děj se odehrává v různých koutech Prahy, následně především v neznámém podzemí. Veškeré lokality jsou důkladně popsány a oplývají atraktivitou. Větší a zajímavější část se odehrává v již zmiňovaném prostředí, které je ve skutečnosti vlastně tradičním fantasy světem. Čtenář se v něm setkává s opravdu slušnou porcí charakterů.
A nyní již k samotným postavám. Tu hlavní jsme již zmínili, ale rozhodně se nejedná ani zdaleka o jedinou zajímavou. Velkou převahu mají především lidští čarodějové, z nichž se rekrutují klaďasové i záporáci. Ostatní hrají podružnou roli. Můžete se potkat s trpaslíky, kteří velkou část tohoto světa vybudovali. Krvelační upíři dostanou hlavní hrdiny do velkých obtíží. A samozřejmě nechybí ani drak, respektive dračice. Opět se jedná o velice mocnou bytost, která se ukazuje i v lidské podobě.
Samotný děj chvílemi připomíná (a rozhodně je inspirován) detektivkami. Po většinu příběhu budeme pátrat po hlavním zloduchovi, shodou okolností velice mocném mágovi. Po jeho stopách jde spousta lidí, ale přesto není a nebude zdaleka jednoduché ho dostihnout.
Po prvotním seznámení s prostředím a celou situací je veškeré dění stručně řečeno akční. Neustále se něco děje, dočkáte se velkého množství magických soubojů i útěků. Přestože je kniha v tomto případě určená i dospělým čtenářům, stále se dá zařadit i mezi literaturu pro mládež.
Podsvětí – Artefakt je velice slušným začátkem nové trilogie autorky, která se již slušně probojovala do podvědomí lokálních fantastů. Díky svému příjemnému prostředí, klasickým fantasy postavám i rychlému spádu si zaslouží pozornost mnoha fanoušků. Jestliže máte radši příběhy, které jsou tak trochu do young adult, ale přesto svou většinou zasahují do fantasy, určitě si nenechte tento román ujít. Jedná se o dobrou oddychovku, která rozhodně potěší.
Kristina Hlaváčková: Artefakt
Vydala: Grada, 2016
Počet stran: 352
Formát: váz.
Cena: 299 Kč
Hodnocení: 80 %
Snad se aspon od minulé knihy naučila psát – mám na mysli řemeslo (slovosled, stavbu vět…). Četla jsem jenom anotaci a ukázku a bylo to velice zoufalé čtení, mimo jiné i pro to, že takovou nevyzrálou věc někdo vydal v pevné vazbě. Jistě, mladí čtenáři to třeba neřeší, jenže pak si prasí i vlastní písemný projev 🙁
Doufám, že tahle recenze byla ve skutečnosti jen placená reklama. Prosím. Moc prosím. Nechci věřit tomu, že žiji ve světě, kde lidé dobrovolně chválí knihy Kristiny Hlaváčkové. Od recenze očekávám i jistou míru kritického myšlení a ačkoliv nechci tvrdit, že recenzent musí mít stejný názor jako já, věřím, že jsou knihy, které recenzent chválit opravdu nemůže. Tvorba Kristiny Hlaváčkové rozhodně do poslední kategorie spadá.
Pamatuji se, jak jsem se zcela nepříčetně vztekal na změnou vzhledu webu i loga a šéfredaktorka se mj. dušovala, že se snaží mocí mermo zlepšit kvalitu zdejších článků. Snažit se očividně nestačí (do or do not, there is no try, chtělo by se říci). Jakou důvěryhodnost asi může vyvolat recenze (potažmo její autor), když napíše: “Vedle něj (draka) se setkáte i s čaroději, upíry či trpaslíky – opravdu zajímavá směsice bytostí.” Ach, máme tady jen osazenstvo KAŽDÉ komerční fantasy za posledních patnáct dvacet let. Nadužívaný standard, který se již dávno rozvařil v páchnoucích dobách kýče, má pro nás být zajímavostí? To je samozřejmě jen jedna ťafka ilustrující problém celého textu.
Vždyť srovnejme výše uvedenou recenzi s čímkoliv, co píše například takový Hokr. Namátkou jsem vyhledal jednu náhodnou recenzi: http://www.iliteratura.cz/Clanek/36133/charlton-blake-carotepec. S názorem úplně nesouhlasím, kniha se mi fakt nelíbila, mág-dyslektik mi přijde trochu “cheesy”, ale recenze je vynikající. Nenaštvala mě. Pokud by mě naštvala, bylo by to proto, že jsem idiot já, ne Hokr.
Takže kde je tak koncepce kvality? Kde jsou ty časy, kdy jsem si recenze z fantasyplanet tiskl a dával je jako podkladové materiály universitním studentům? Je opravdu takový problém recenzenty vychovávat, vracet jim jejich texty a nutit je to přepisovat znovu a znovu, dokud z nich nevyjde něco… méně zapáchajícího?
Kniha má celkově dobré hodnocení i na jiných webech. I mě osobně se líbila, stejně jako autorovi recenze. Tahle recenze mi nepřijde vůbec špatná, naopak s některými věcmi stoprocentně souhlasím. Opravdu nechápu lidi jako JH, že se veřejně někde vyjadřují. Dělají si tím pouze ostudu. Věta: Od recenze očekávám i jistou míru kritického myšlení a ačkoliv nechci tvrdit, že recenzent musí mít stejný názor jako já, věřím, že jsou knihy, které recenzent chválit opravdu nemůže. Tvorba Kristiny Hlaváčkové rozhodně do poslední kategorie spadá. Tak takovou nesmyslnou větu snad nemůže nikdo napsat. Každý má jiný vkus. Chválena mže být jakkákoliv kniha, když se někomu líbí ne? A že se nelíbí Vám neznamená, že se nebude líbit nikomu. Trochu umírněte své ego a alibismus.
Mě se podsvětí taky líbilo. Fakt nesnáším podobné chytrolíny jako je JH, kteří by sami nedokázali napsat ani stránku. Knihu jsi tedy četl, když tak dobře víš, že je špatná? Určitě ne viď. ..Tak radši nekritizuj a někam si zalez
Fajn, když jsem kritizoval Písně větru, které se mi z principu nelíbily (ponechme teď stranou, proč přesně), tak mě kritizovali za to, že jsem četl knihu, o níž jsem věděl, že se mi nebude líbit. Teď jsem zas kritizován za to, že nečtu knihu, o níž vím, že se mi nebude líbit. Ačkoliv problém je v tom, že jsem ji četl. A četl jsem i ostatní knihy K. Hlaváčkové, počínaje Diamantovou cestou.
Vkus máme všichni jiný, a ačkoliv recenze patří mezi subjektivistické publicistické útvary, jeden by očekával, že hodnocení bude přeci jen vycházet z nějakých kritérií a tato kritéria že budou vycházet ze zřejmé erudice recenzenta (opět doporučuji porovnat tuto recenzi s příkladnou recenzí B. Hokra). Co se týče vysokého hodnocení této knihy “i na jiných webech”, tak například na databázi knih titul hodnotilo jen pět lidí. To není příliš vysoké číslo a rozhodně ne relevantní vzorek, na základě kterého by šlo cokoliv usuzovat pomocí konsenzu.
Fantasyplanet býval prestižní server, který míval punc profesionality. Recenze typu: kniha se mi líbila, protože se odehrávala v Praze a jsou tam čarodějové a draci, nemají punc profesionality. Názory recenzenta navíc v tak krátkém textu ani nejsou konzistentní. “Tahle recenze mi nepřijde vůbec špatná,” je vyjádření, které se jen těžko blíží argumentu.
Ach, a abych nezapomněl, fakt nesnáším podobné chytrolíny jako je Petr K., kteří si myslí, že kritizovat mohou jen ti, kdož kritizované sami svedou lépe. Pokud by to byla pravda, jak to, že mě kritizujete, Petře K., když sám ani kritizovat neumíte?
JH: já s vámi souhlasím. ale je třeba si uvědomit jednu věc, toto je YOUNG AND ADULT literatura, to znamená, že věci, které by jinde neprošly, zde často nevadí – např. nedobrý sloh (mladinký čtenář nemá ještě vystříbený vkus), věcné nesmysly – př. v rádoby historických fantasy (mladinký čtenář nezná historii, zeměpis, atd…), neoriginalita (mladinký čtenář nemá mnoho načteno), a atd. Stačí dát líbý motiv a čtivost, a je vyhráno. Aniž bych výše recenzovanou knihu četla, jen z recenze a z ukázky lze soudit, že minimálně dvěma z těchto nešvarů kniha trpí.Když mi bylo patnáct, tak se mi taky líbily některé věci, které vším výše uvedeným trpěly. Ale rozhodně by mě nenapadlo, ani tehdy, pokládat je za “hoch literaturu” a rozplývat se nad nimi. Ono takové to “dá se to číst, klidně tím zabiješ i celý večer, ale nesmíš nad tím moc přemýšlet, protože sumasumárum je to hrozná blbost” tento tip literatruy docela vystihuje.
Jaká je knížka je otazné. Ale ta recenze je dost nepovedená.
Především jedna věc: pokud základní kostra a rekvizity vypadají jako poosmé luhovaný čaj, recenzent nezbytně musí sdělit, proč má navzdory tomu kniha své kvality a jaké to jsou.A že se to recenzentovi líbilo zdaleka nestačí.
Nera
Vidíte, tak tato vaše odpověď mě opravdu zamrzela. Nejsem zastánce toho, že by YA literatuře měly být trpěny poklesky. YA literatura by naopak měla pokračovat ve formování vkusu čtenáře. Třeba etopedická odnož YA literatury bývá většinou na velmi, velmi vysoké úrovni (a to dokonce i ty české – příkladem za všechny Soví zpěv od Procházkové).
Vzniká tu ale ještě jeden problém: “Před rozečtením této knihy jsem se trochu obával, že se bude opět jednat o literaturu pro děti mládež. (…) Netečou tu sice hektolitry krve a hlavy většinou nelítají vzduchem, ale přesto se tvorba Kristiny Hlaváčkové posunula trošku jiným směrem.”
Pomineme vynechanou spojku v první citované větě. Není nešťastné, že recenze tento titul distancuje od YA literatury, ačkoliv my si ji tam naprosto přirozeně řadíme? Posunutí věku hrdinky nijak nezakrývá stavbu na žánrových znacích poslední vlny paranormálních romancích a obdobných young adult titulů.
Mě by jen zajímalo, proč si zde někteří přítomní myslí, že jsou oprávněni posoudit, co je špatná a co dobrá recenze. Já bych prostě řekl mě se nelíbí, mě se líbí. Ale očividně jsou tu odborníci, kteří to dokáží posoudit. 🙂 Jak jsem psal, v České republice bohužel je obrovský nešvar v podobě diskuterů, kteří si myslí, že všemu rozumí a všechno vědí nejlíp…:-( 🙁
A jestli jste tak dobrý a takový odborník, pište své recenze. Velice rád bych si něco od Vás přečetl..
To jh:
Nejsem sice až takový znalec. Ale myslím, že v rámci fantastiky začíná YA dostávat negativní konsekvence. Vlna komerčně úspěšných titulů zavinila to že se vydalo opravdu ledacos a vlastnosti potřebné pro tenhle žánr začaly být zaměňovány se skutečnými nedostatky.
To Petr K:
Opusťte už konečně onen všeobecně rozšířený omyl, že kdo sám neumí něco vyrobit, nepozná vady.
Aneb jak říká jedno málo rozšířené rčení: Nemusí být člověk sládek, aby poznal patoky.
Najkomickejšie je, že to pôsobí akoby tie reakcie na jh písala autorka, jej kamaráti, alebo nejaký fanúšikovský okruh. Pritom prínos tých reakcií je naproti vecným výhradám jh nulový.
“Odporný škleb zhyzdil beztak již tak dosti odpornou tvář, bezcharakterního zlosyna a dáma ta, oděna jsa pouze v nedbalkách, v očekávané hrůze, chvějivě se otřásla…” Anna W. Wolthersonová – Tajemství žluté sfingy.
Tohle jsem v době nezralého mládí čítával u bábinky na půdě. Četl jsem to asi patnáctkrát a tenkrát bych na to přísahal, jako na Bibli. I takové knihy jsou potřeba.
Pokud pominu závěrečnou cifru a ta je tady téměř vždy nesmyslná, tak v té recenzi je prakticky vše jasně řečeno. Ať již zjevně, nebo mezi řádky.
Moje dcera si to nedávno kupovala, tak jsem do toho se zájmem nakoukl. A ušlo to. Já jsem se bavil. Možná mimoděk, ale bavil.
To KarelC. No poté, co do knihy nahlédneš jistě recenze dává větší smysl :-). Takže pro nás, co nenahlédli. Jaké to je? Dobře zvládnutá variace na osvědčené schéma? Něco, co je tak blbý, až je to hezký? Nebo ještě něco dalšího?
Přece jen po zkušenosti s Khaarem u kterého bych neřekl, že ho recenzent fakt četl, jsem k téhle recenzi trochu skeptický.
to dva mraky: Já bych si to sám pro sebe nekoupil, ale svoje čtenáře si to najde. Ten její styl psaní, je takovej jednoduchej. Ale nechci aby to znělo hanlivě. Prostě se s tím moc nepáře. Někde to občas zaskřípne. Člověk by si řekl, že třeba ten a ten odstavec se mohl více rozvést, nebo trošku tu postavu víc propracovat – tedy přesně to, co bych v mládí absolutně nedocenil! 🙂
Takže pokud jsi člověk, který až do teď četl jenom Svět motorů, tak je to ideální na seznámení se skutečnou knihou. Neodradí, spíše navnadí. 🙂
ještě to dva mraky: “Dobře zvládnutá variace na osvědčené schéma?” Tak ona téměř celá fantasy literatura je prakticky o tom samém. Skutečně originálních nápadů je hrstka. A i v té sci-fi se mi v poslední době zdá, že autoři spíš vykrádají dávno napsané a jenom to roubují na moderní technologie.
Tak ono to “osvědčené téma” si myslím je potřeba brát v kontextu. Protože v důsledku naprostá většina všech příběhů půjde analyzovat tak hluboko, až najdeš malou množinu archetypů, bez kterých to prostě nejde.
Takže tady to beru jako kombinaci osvědčeného světa pod světem a obyčejné hrdinky s náhle se objevivšími výjimečnými schopnostmi, což poslední dobou vidíme furt dokola. Ale některé věci, když se udělají dobře, jsou dobré furt dokola, chleba například.
Naproti tomu, když jsme se tady onehdá sešli nad Naslouchačem, tak ten ač kombinoval staré osvědčené motivy, to jest to co říkáš – celá fantsy je o tom samém, kombinací těch známých prvků vznikla celkem neotřelá variace.
S tímhle: “Člověk by si řekl, že třeba ten a ten odstavec se mohl více rozvést, nebo trošku tu postavu víc propracovat – tedy přesně to, co bych v mládí absolutně nedocenil! ?” Mi mluvíš z duše, kolikrát se mi stalo, že pasáže, které jsem bral jako pouhou vatu mi náhle po letech daly dost zásadní smysl 😀
to dva mraky: Osvědčené téma: Zkrátka rozumíme si. Já bych řekl, že od dob Howard a Tolkiena se v každé následující dekádě najde nějaký autor, který stvoří kultovní ságu, nebo alespoň román.
Já to mám podobně. Třeba teď si užívám při čtení Listů filologických z konce předminulého století. Tam vycházel nejeden román na pokračování. A velice pěkný. Jako rodná chaloupka, vejminek, pan otec, matička, čeleď, je to opravdu krásně popsané a chybí tam ten prvorepublikový sociální kontext – což je dobře! (To bych v mládí nejen nečetl, ale přímo bych tím pohrdal. Ale takové Lovce mamutů jsem četl snad desetkrát!”)