Na jedné straně Řád, dohlížející na dodržování té jediné správné víry v Bohyni, na druhé straně takzvané bestie, bytosti, schopné proměňovat se z lidské podoby ve zvíře. Za nejbezpečnější z bestií jsou logicky považování draci. Naštěstí už vymřeli. Nebo ne?
Právě draky Řád pronásledoval tak dokonale, až v celé Argoně zbyli jenom dva, kteří se ovšem musí skrývat. Mírumilovný Mac si našel lidskou družku a usiluje o poklidný rodinný život, jeho sestra Jaina zase našla útočiště v náruči lesa. Je sice divoká a těžko zvladatelná, ale žije svobodně. Bratra moc nechápe, nicméně je jediný, na jehož slovo dá. Všechno by asi dopadlo dobře a časem by se na draky úplně zapomnělo, kdyby sourozeneckou dvojici nevypátral snaživý kněz Roderick. K Řádu se původně dal kvůli možnosti stoupat v kariérním žebříčku a pro objevení draků napjal všechny své síly a zapojil veškeré dostupné znalosti. Ukradl kvůli tomu i zakázanou knihu, obětoval své druhy a nakonec i slibnou kariéru, když se k Řádu otočil zády. Jenže tím započal cestu k pravdě o podstatě svého světa, která se nebude líbit ani jemu.
O dracích a lidech je fantasy jak lusk. Žádná pohádka, žádná romance, ale pořádně zamotaný příběh s temným pozadím. Krev stříká z otevřených žil, jelikož dračice nemá daleko k činu a konflikty prostě řeší po svém. Autorka Tereza Kadečková věnuje hodně pozornosti akčním scénám, ale mně osobně mnohem víc zaujala postupná proměna vztahu Rodericka a Jainy, protože sledovat, jak se ze zapřisáhlých nepřátel nakonec stanou spojenci, má prostě své kouzlo. Určitou hloubku vykazují i osudy vedlejších postav, např. velekněžky Morwen, což je celkem pozoruhodné. Její druhové jsou na tom o poznání hůř a čiší z nich spíš hloupost a hamižnost, za kterou jsou po zásluze potrestáni.
Celá dějová konstrukce se opírá o osvědčený model putování, během něhož se odhalují věci z dávné minulosti, a to jak celého argonského království, tak i některých postav. Dělá to fikční svět plastičtějším, nicméně zůstane jen u náznaků, a pro detailnější představu o jeho fungování by asi člověk potřeboval víc informací. Troufám si tvrdit, že je to výsledkem snahy o záměrné zjednodušení, aby z knihy nebyla pětisetstránková sága, jenže – paradoxně – u některých knih by takové osekání bylo vítané, tady je to spíš ke škodě věci.
Děj je totiž dost nacpaný a plný zvratů, pak vše náhle končí vysvětlovačkou, kdy si máme dát rychle jedna a jedna dohromady. Postavám tento moment také dává zabrat a působí přinejmenším rozporuplně. Jindy celkem prozíravý Roderick se najednou chová jako vyjukaný králík, věří všemu, co se mu řekne (cožpak není možné, že se mu zase lže?) a tváří v tvář technologicky vyspělejšímu protivníkovi filozofuje o vlastní duši. Jaina se ocitá v roli „očarované loutky“, ale když toto dočasné pomatení pomine, je až neuvěřitelně zorientovaná. Následuje zběsilý úprk, aniž bychom se pořádně dozvěděli, jako to s Argonou vlastně bylo.
Poněkud kuriózně pak působí zvěřinec „sběratele“ živých bestií i revolver v rukou kněží ve středověkých kulisách. Také mi nesedělo, že najaté bestie tak ochotně pomáhají Řádu proti vlastním druhům. V případě Jainy se sice ukáže, že naverbovat draka je pořádná pitomost, a asi nikoho nepřekvapí, když se tento stupidní nápad zvrtne a přinese zkázu těm, kterým měl původně sloužit. Za celkem zbytečný nános považuji latentní lesbický motiv s princeznou Kristin, nicméně pokud to někoho bere, tak bude asi spokojen. Sexu je ovšem v příběhu pomálu, ač Jaina pobíhá celou dobu polonahá v rozervaných šatech, moc erotické to v pravdě není. Na přitažlivosti jí nepřidají ani doprovodné ilustrace Petry Feňďové. Ne, že by samy o sobě byly nějak špatné, jen by mi víc seděly ke komiksu nebo k nějakému modernějšímu příběhu s hororovým nádechem.
Možná mě k tomuto dojmu svádí fakt, že Tereza Kadečková se příležitostně věnuje i komiksu. Působí také v redakci webu Sarden. Literárně zaujala především povídkou Smetiště (Čas šelmy, 2015), postupně se začala objevovat i v dalších antologiích (FASCINACE, Ve jménu Brožova! aj.). O dracích a lidech je tak jejím knižním debutem a určitě ne špatným. Znovu bych vyzdvihla pokus o motivické vykreslení postav a pestrý děj, díky čemuž se čtenář rozhodně nenudí. Jednotlivé kapitoly jsou dlouhé tak akorát a udržují čtenáře v napětí, dialogy jsou svižné a jazyk vyprávění plynulý. Možná je rozuzlení zápletky moc velkou zkratkou, nebo je to odrazový můstek k dalšímu pokračování, a pokud platí ta druhá možnost (autorka se nechala slyšet, že by se ráda do světa Argony vrátila), já si ho rozhodně nenechám ujít.
Občas totiž každý rád sáhne po něčem lehčím, odpočinkovém, co si může snadno naservírovat s hranolkami a kečupem. Takhle to má údajně autorka knihy také ráda, takže proč to nezkusit v jejím stylu? Jen musím varovat lidi se slabším zrakem, že budou potřebovat brýle, aby drobný font přečetli. Knížka má díky tomu sympatických 260 stran, ale nenechte se zmást a nelekněte se, když dojít na konec zabere překvapivě víc času. Jestliže se člověk při tom dobře baví, protože si nebere zas tak přísný metr a neočekává druhého Steinbecka, tak to zas tolik nevadí, že?
Procentuální hodnocení: 70%
Tereza Kadečková: O dracích a lidech
Vydal: Golden Dog, 2020
Obálka: Petra Feňďová
Počet stran: 260
Cena: 219 Kč
