Dlouho odkládaný ediční projekt Michaela Bronce se konečně dočkal svého naplnění. Ze začínajícího nakladatele je dnes zkušený editor mnoha knih a antologií, k nimž patří i úspěšná řada Legendy (Draci, Prokleté knihovny). Nyní tuto řadu rozšířila i Praga caput regni.
Tu knihu poznáte na první pohled. Úchvatná ilustrace Tomáše Kučerovského se nedá přehlédnout, ať bude titul kdekoliv v knihkupectví. Bysta elegantní dámy s vysokým účesem, jež místo hřebínku zdobí proslulé secesní okno z průčelí Fantovy budovy hlavního nádraží, se jako další z věží tyčí nad panoramatem stověžaté Prahy a vyjadřuje naprosto výstižně, o čem kniha bude.
Chybělo však málo a kniha nebyla. Jak populární editor „mamutích“ sborníků dle vlastních slov v úvodu Pragy přiznává, svůj starý projekt pořád odkládal a odkládal na tu správnou chvíli, protože se domníval, že autoři ještě dostatečně nedozráli. A tak se rozhodl počkat, až „se nová generace autorů řádně vypíše“. To byl konec 90. let a počátek zlaté éry české fantastiky. Dnes je situace jiná, zlatá éra je pryč a nastala doba spotřební. Ta ona chvíle už dávno minula, sám editor se mezitím podíval i na dno svých sil, a tohle už je jiný okamžik, jakési symbolické znovuzrození. Dorostli mezitím dobří autoři, na které tolik čekal?
Staří mazáci i talentovaní nováčci
Pojďme se na antologii podívat. Obsahuje 14 povídek od 13 českých autorů a autorek a najdeme mezi nimi i jeden kousek od samotného editora. V autorském týmu jsou tak zvučná jména jako Míla Linc, Vlado Ríša, Františka Vrbenská, Lucie Lukačovičová nebo Leonard Medek. Ti se jistě už stihli celkem dobře „vypsat“ (vždyť jenom Vlado Ríša se coby redaktor a povídkář pohybuje ve fantastice před 30 let!), o ostatních zmíněných veličinách české fantastické scény nemluvě. Vedle nich tu pak máme autory, kteří se prosadili v posledním desetiletí, jako Jan Dobiáš, Daniel Tučka, Vladimír Zajíc, a kteří své kvality prokázali prostřednictvím literárních soutěží i vlastních povídkových sbírek. Třeba Jan Dobiáš, který má v antologii povídky hned dvě, již už stihl vydat přes padesát.
Tým pak doplňují autoři a autorky, kteří na sebe upozornili ve velmi nedávné době, a to mnohdy velmi originálními počiny (Jan Pohunek), neuvěřitelnou produktivitou a nevyčerpatelným humorem (Věra Mertlíková), tvrdě hard-vědeckým přístupem ve sci-fi (Pavel Fritz), anebo prostě jen zaujali editora talentem a pílí (Jarmila Kašparová). A nesmíme zapomínat ani na samotného editora! Michael Bronec se ve fantastice angažuje už od sametové revoluce a v roce 1997 založil Straky na vrbě, které dnes patří k předním žánrovým nakladatelstvím. Pořádá už dlouhá léta literární soutěže, jejichž prostřednictvím objevuje nové talenty. Nebojí se vydávat české autorky a autorky, dává prostor nadějným nováčkům – a konečně i sobě.
Praha magická a snivá
Snad právě povídky, které vykreslují Prahu jako místo, kde se může stát cokoliv neuvěřitelného, kde se může člověk ocitnout v tajemném světě „za dveřmi“ (Druhá strana) či v nespočtu takových světů (Aluzionista), bloudit ulicemi jako (doslova) duch a toužit po jediném objetí s dcerkou (Poslední štace) nebo se dostat do jiné doby, cestovat časem a zachraňovat dějiny (Vůně sněhu) se nejvíce projevuje editorův vkus. Je cítit, jak právě v jejich výběru se odráží editorova obliba některých klasiků (v úvodním slově zmiňuje Tolkiena, Arbese, Haška, Ajvaze a Foglara). Dalo by se říci, že celá sbírka je vlastně pocta těmto „bardům“, ačkoliv k Praze se skutečně vážou jen ti poslední ze jmenovaných. Jenže kdo z dinosaurů by prohlásil, že ho ani maličkým způsobem neovlivnil velmistr Tolkien? Jeho stopy najdeme všude, i když se zrovna vydáme na procházku Prahou. Líbila by se mu, jak se za podzimních dnů, hrající všemi barvami od zelené, přes žlutou, hnědou a tmavě červenou, zahalí do zlatých mlh…
Praha detektivní
Protiváhou k lyrice snivé magičnosti jsou povídky plné napětí, pátrání, starobylých chodeb, soubojů a hospodských rvaček. Dobré pivo sice netočí všude, ale zákeřných parchantů je vždycky dost. Některé hrdiny povídek známe z jiných příběhů (Tak co s tebou, kluku) a jistě je to pro milovníky Dobrodruha návrat příjemný. Lehkou reminiscencí na známou „rudolfinskou detektivku“ i poslední indické steampunkové dobrodružství je partnerská dvojice detektivů-zaklínačů, kteří se musí porovnat nejen se zlým elfem, ale i s pomstou mrtvého spisovatele, jehož dílo bylo okultně zneužito (Plačící Golem). Ani napínané pátrání po příčinách řádění démona v kardinálově sídle milovníky magických detektivek v ničem rozhodně nezklame (Pruflasis a já). Milým překvapením je pak vlastní uchopení tradičního námětu pražských oživlých soch (Lev z nádraží Vyšehrad), které – i přes trochu sladký závěr – považuji za jeden z vrcholů celé antologie.
Praha bojující
Praha jako „caput regni“ (hlava říše) byla, je a bude logicky v centru zájmu všech, kdo si chtějí Čechy (taky Moravu a Slezsko) podmanit. Zažila toho už hodně, od doby kdy přijala nevděčnou roli metropole, na kterou si co chvíli někdo brousí zuby. Když se nechce vzdát, neváhá se jí kdejaký šmejd (Švéd či Hitler) zmocnit násilím. Mnohokrát se její malebná náměstí, ulice, dvorky, pavlače a zahrady staly bojištěm, a to po obsazení vojsky zcela prozaickými (Ryšavý kocour, černý pes), po jejichž řádění zůstala Praha zjizvená a smutná. Kocour a pes, co odjakživa představují protiklady a v povídce zastupují i odlišné hodnotové principy, se snaží vzájemně přechytračit a hrají o osud Prahy jakousi podivnou přetahovačku – ale nakonec nevyhraje nikdo. Možná jsou bitvy, které se vyhrát prostě nedají. Naše milovaná „matička“ je však pustošena i emočně silami mimo tento svět, které si žádají oběti nejvyšší, aby nasytily svůj hlad (Do poslední kapky). Do Prahy si odskočí na jedno velmi zvláštní klání hrdinové Tří kapitánů, ačkoliv přiznávám, že vlastně netuším, jak to s nimi dopadlo (Gamořin gambit). Povídka se zpočátku tváří jako čistá military, ale pak se promění ve slepenec hned několika žánrů, který mi svou atmosférou připomněl Janu Rečkovou. Užít si tyto povídky každopádně můžete s vědomím, že některé věci mají tu moc přetrvat, nebo znovu se vracet, variované, a přitom tolik spřízněné.
Praha věčně veselá
Co by to bylo za sbírku, kdyby se čtenář taky občas nezasmál? Fantastika je přece taky sranda, a zjistíme to hned u první povídky. Život sám umí připravit spoustu neplánované legrace a někdy je i trochu zlomyslný. Přijde na to nešťastný keltský poustevník, co odmítl zbloudilým slovanským děvám trochu vody – inu, co mohl tušit, že se z jedné vyklube slavná kněžna? (Libušin hněv). Humor, který se tak výrazně blíží kyselému pošklebku real prediction, se ukrývá i v patřičně šílených vizích virtuální Prahy v blízké budoucnosti (Prg end if). Bloudění po známých místech ve městě, které se proměnilo ve svou vlastní prapodivnou karikaturu, včetně nejistoty hlavního hrdiny, co je vlastně reálné a co ne, má vážně grády (terabity). Ale dá se tohle zdání opravdu jen tak vypnout, nebo je to nezvratný osud, který Prahu jako součást globalizovaného světa stejně čeká? Fuj, co se tak blbě ptám! Celé to bylo přece jenom pokažená počítačová hra, že…? Se svou vtipnou „do mlýna“ se přidá i zoufalá divadelní společnost, které dojdou herci a poslední improvizované představení „Hamlet, kralevic donský“ se málem vymkne z ruky, když se na jevišti objeví pravý bezhlavý rytíř. Z hry „o boji na život a na smrt v širé stepi na matičce Rusi“ je mizerný hospodský škvár, ještě že najaté lepé děvy roznesly mezi diváky pivo a preclíky! (Každý něco pro vlast). Konec dobrý, všechno dobré.
Jenže s Prahou ještě nekončíme! Editor chystá ještě druhý svazek s názvem Praga mater urbium (Praha, matka měst). Sešlo se totiž textů, že by se do jednoho svazku nevešly, aniž by překročily i rámec „mamutího“ rozměru. A navíc se prý na slavná autorská jména vyplatí počkat. Tak jo, počkejme si a uvidíme! Těšit se údajně můžeme třeba na Janu Maffet Šouflovou, Karla Doležala, Jiřího Walkera Procházku nebo Jiřího Pavlovského. Snad už nebude proluka od záměru k realizaci tak veliká a časy se příliš nezmění, ačkoliv po prodělané koronavirové karanténě asi nebude svět (a ani ten knižní) stejný jako předtím. Je možné, že některé plány bude nutné opět odložit… Ale nepředvídejme a nemalujme čerta na zeď! Nakladatel druhý svazek stále ohlašuje na květen letošního roku.
Procentuální hodnocení: 80%
Michael Bronec (editor): Praga Caput Regni
Vydaly: Straky na vrbě, 2019
Obálka: Tomáš Kučerovský
Počet stran: 656
Cena: 450 Kč
