S básníkem, pedagogem, LARPerem a spisovatelem Petrem Urbanem jsme se potkali na několikrát a vzniklo z toho příjemné povídání o motivech, rodině a tvorbě.
Práh: Mezi půlnocí a ďáblem končí relativně otevřeně, s příslibem možného pokračování. Pevně doufám, že další kniha nebo knihy o Filu Horákovi, kapitánu Dálavovi nebo Mapařce Kátě budou brzy vydány. Máš v plánu pokračovat v tomhle male-fičkním Světě?
Určitě. Tenhle svět plný úzkých uliček, nadpřirozena, hříchu a touhy mě při psaní hrozně chytil. Chci se tam vrátit už jenom proto, abych ho lépe poznal. To město za to totiž určitě stojí. Navíc, říkám si, že bych se v dalších dílech rád podíval i třeba kousek za jeho mocné hradby Zápraží…
Pokud bys měl jmenovat nejzásadnější motivy, které tě při psaní románu ovlivnily, které by to byly?
Chtěl jsem vytvořit novou magickou Prahu, protože tohle město je s nadpřirozenem hrozně hezky prorostlé, zajímavé. A říkal jsem si, že bych mohl nabídnout svěží pohled, osázet staré město novými postavami, tajemstvími, která lákají, aby je člověk poznal. A tak jsem k tomu namíchal koktejl akce, sociálního útlaku a nerovnosti, ale i prosté touhy po uznání i lásce. Na závěr jsem přidal pár kapek detektivky, zachmuřených pohledů a odvahy. Snad tyhle motivy čtenáře motivují, aby to s Práhem zkusili.
Mnoho autorů drží během a po dopsání díla rituály, jsi jedním z nich? Jaké rituály dodržuješ?
Snažím se hlavně vždy soustředit, vcítit se do hrdiny, kterého právě sleduji, přemýšlím, co by udělal jinak on, než já (většinou hodně věcí, jsem docela mírumilovný člověk:)). Rád taky poslouchám nějakou příjemnou, podkresovou hudbu. Tady u Práhu to byl třeba úžasný soundtrack z L.A. Noire a další noirová hudba. Ta mi vždy pomohla se do Práhu rychle vrátit.
Vím o tobě, že jsi tvůrce LARPů. Používáš podobné postupy při tvoření rolových her i při psaní?
Postavám v knize se, podobně jako při psaní LARPů, snažím dát jejich touhy, motivace, zvyky, světlé i stinné stránky a slabiny – a pak se jich při psaní držet. Také jsem se snažil, aby o sobě hrdinové věděli, ačkoliv se třeba přímo v knize nepotkávají. Aneb, každý v Práhu ví, že když potřebujete někoho najít, obrátíte se na soukromého detektiva Fila Horáka. Když chcete sehnat nějaké speciální vybavení, zkusíte to s Ramenáčem Květou a tak… Podobně jako s psaním LARPových postav jsem se i tady snažil vytvořit provázané vztahy, které jsou zajímavé a plné tajemství… Která vždy prasknou v tu nejhorší chvíli.
Jsi učitel, básník, tvůrce her, romanopisec, čím se cítíš být nejvíc?
Určitě otcem, protože mám úžasnou manželku i dceru. Ale s Práhem hodně příjemně cítím tu polohu spisovatele, napsání první knihy je hrozně velká věc a mám z toho velkou radost a naplňuje mě to. I když tu a tam si pořád sednu k nějaké té poezii… To hrozně čistí hlavu.
V příběhu není nouze o akční scény a detektivní vyšetřování. Probíral jsi to s nějakými odborníky? Vytváříš si schémata? Čím jsi se inspiroval?
S odborníky přímo ne, ale ptal jsem se kamarádů, jestli to vše dává smysl, v akčních scénách jsme řešili, jak provést to či ono a jestli to není příliš velký nesmysl. Takže tam nenajdete auta létající vzduchem, nebo vybuchující mrakodrapy. Akční scény jsem se snažil většinou popisovat přes pocity jednotlivých postav – nejde o jeden každý přesně popsaný úder, ale o cenu, kterou hrdina zaplatí za to, že do konfliktu vůbec šel… A zaplatí vždy víc, než si myslel.
Jak vypadá běžný den autora z tvého pohledu? Změnilo ti psaní život nebo ho postupně mění?
Takový autor si sedí pěkně v suchu, bere… Bere pořád stejné peníze za svojí normální práci a když má večer chvilku, zkouší psát něco nového. Velké věci se nehnuly, pořád mám své běžné povinnosti… Ale díky psaní a Práhu jsem měl možnost vystoupit na Světě Knihy, potkal jsem strašnou spoustu skvělých lidí… A to je velká, hrozně krásná změna. Jakoby se mi otevřel nový svět, do téhle chvíle skrytý… Hrozně přitažlivý, hrozně příjemný. Za to jsem hrozně rád.
Jak hladce probíhala tvorba tvojí knihy?
Myslím, že jsem měl kliku. Odeslal jsem knihu do nakladatelství, pak nějakou dobu čekal, bylo to asi rok, ono je těch rukopisů prostě hrozně moc. Ale čekání se vyplatilo, a od chvíle, kdy jsme si řekli, že Práh za vydání stojí, vrhli jsme se s mými redaktory (díky moc za ně!) na úpravy a přepisy. A to trvalo (i kvůli práci, samozřejmě) tak nějak další rok, hrozně jsem se toho naučil a snad jsem chytřejší. Ale byli na mě hodní, pracovali jsme v prima náladě… A na konci jsem v rukou držel svoji první knihu. To stálo za všechnu tu práci a je to pro mě obrovská radost.
Lidi mají rádi „škatulky“, aby dokázali knihu někam zařadit. Do jaké patří tvoje kniha?
Tuhle otázkou nedostávám náhodou, že? 🙂 Práh v tomhle trochu hřeší a neposlouchá – je to takové akční městské postapo fantasy – to je, myslím, základní škatulkování. Nicméně, najdete tam i téma víry, která je ale spíš prostředkem vládnoucí elity, aby ovládala utlačované a odstrkované – například tajemné malefiky, tedy osoby, které vládnou rozličnými neobvyklými schopnostmi. A taky se v knize tu a tam linou melodie hříšného jazzu… To jsem to ale dobře zaškatulkoval, co?
Knihou se vine linka se znatelným antiutopickým podtextem. Bylo tvým záměrem upozornit na chování člověka k bližnímu svému? Cítíš potřebu to reflektovat ve světle současných událostí?
Téma útlaku je důležité znovu a znovu připomínat. Bohužel, nežijeme v ideálním světě a vždy se najdou ti, co skončí na chvostu. Myslím, že bychom na (jakkoliv) znevýhodněné lidi neměli zapomínat, měli bychom se snažit je pochopit a pomoci jim. Hlavně to prosím nedělejte, jako v Práhu, kdy… Ale vlastně, to si můžete přečíst 🙂
Hlavními hrdiny jsou lidé z vysoké společnosti nebo na okraji. Jsou věrně a uvěřitelně vykresleni. Pohybuješ se v těchto kruzích?
Nevím, počítá se učitelství jako okraj společnosti?:) Ne, jsem tak nějak ze střední třídy, za což jsem hrozně rád. Ano, stihl jsem navštívit i pár pěkných barů, hezkých večírků… Přitom ale svět na okraji občas zahlédnu při procházkách Prahou. A vždy mi přišlo hrozně zajímavé, jak tyhle dva světy koexistují často jen pár metrů od sebe. Tak jsem je zkusil popsat. Jestli se to povedlo, mám vážně radost.
Na jaké nové knize teď pracuješ, pokud to není přísně střeženým tajemstvím?
Pokračování Práhu potřebuju promyslet, aby to bylo ještě temnější, humornější a prostě takové… tajemné a noirové. Teď jsem se vrhnul na epickou fantasy, protože jsem vždy hrozně rád četl třeba knihy Davida Gemmela. Tak bych se chtěl vydat po tajemstvích severských legend, v příběhu, který řinčí ocelí a voní po zakázané magii, kde jsou hrdinové prostí, chybující, trpící lidé. Zatím mě to hrozně baví. Myslím, že to potřebuju napsat!
Děkuju za rozhovor a ať ti jde psaní od ruky!
Foto: Archiv autora
