Nečetl jsem první díl ze zamýšlené trilogie – Pragocalypsa: Strážce brány. Ale nějak se mi nechce říci bohužel. Přesto se pokusím shrnout pár svých dojmů.
Prolog mne příjemně překvapil. Dýchl na mne duch prvorepublikových Rodokapsů, sešitků oddechových a umělecky nenáročných příběhů. Pravda, tehdy jejich protagonisty byli detektivové, kovbojové, ale i mýtičtí hrdinové či příšery, a dnes jsou populární pohádkové postavy ze všech koutů světa. Ale i tak jsem se těšil. Další část příběhu mne však vyvedla z omylu. Autor se pokusil o moderní přístup (nebo spíše módní). Zachoval se jako Čapkovy postavičky pejsek a kočička, které v dnešní době dostaly jméno Babica a Hruška. Vzal hrnec magie a do něj přidal současné reálie, odkazy na filmy a seriály, rádoby vtipné a originální hlášky, sexuální narážky, bojové scény s násilím a brutalitou, mysterióznost a navrch trochu erotiky. Výsledný eintopf si jistě najde svého čtenáře stejně jako kuchařina televizních minicelebrit.
Já jsem však gurmán, a proto bych toto dílko doporučil těm, jejichž doménou jsou počítačové hry a americké upírskovlkodlacké lovestory. Tomu odpovídá i jazyk. Přestože autor již dávno odrostl školním škamnám (i těm vysokoškolským), při čtení se mi často vybavovaly slohové práce na téma fantastický příběh. Abych však nebyl tak zlý. Působivé jsou ilustrace a výbornou práci odvedla korektorka, která však nemohla upravit často úsměvně dětsky neobratně použitá slova, obraty, přirovnání.
Závěrem – piš, holoubku, piš, třeba z tebe někdy něco bude. Tvé dílko si jistě čtenáře najde. A kdybys potěšil jen pár kamarádů, tak jsi udělal kus záslužné práce. A za to ti patří dík (a to nemyslím ironicky).
| 40 % |
|
Ubohá recenze
No, to fakt miluju takovýhle rádoby recenze, kde si recenzent koupí nějakej druhej díl čehosi, aniž by měl ponětí, co je v díle prvním, o obsahu knihy pak nenapíše ani slovo, hlavně že nám o sobě sdělí, že je literární gurmán. Literární gurmánství recenzenta se pak zřejmě projevuje tím, že nám přiblíží svůj pohled na knihu nesmírně originálními žvásty o pejskovi a kočičce, kteří vařili dort (recenzent asi nic jiného od Čapka nečetl), což je podle něj asi přirovnání hodné F. X. Šaldy, a že autorovi laskavě říká: “piš, holoubku, piš”. Psát by se měl naučit hlavně recenzent, aby nemusel používat floskule jako “školní škamna”, “výsledný eintopf” a “záslužná práce”. Takovéhle recenze, ze kterých se případný čtenář dozví jenom to, že si recenzent rád veřejně masíruje ego, jsou morem Pevnosti, a dovedou ji leda tak…
Pan Boris je nejspíše kamarádem autora nebo recenzované “dílo” vůbec nečetl, protože i člověk, který nečetl první díl, pozná, že ta kniha je prostě špatná. Je to mišmaš všeho možného a okoukaného. Jako by si autor řekl, jo, tyhle filmy jsou oblíbené, tak na ně ve své knize budu neustále dělat narážky, to se bude líbit! Plus postavy, kterým to absolutně nevěříte (jsou totiž všechny na jedno brdo, možná až na Elišku) a které se chovají naprosto nelogicky (což o to, on ten děj sám o sobě taky není moc logický).