Jana Kvičerová se obrátila na naši redakci s prosbou, zda bychom nenabídli potenciálním čtenářům pár slov o její chystané novince se slibným názvem Pán nočních můr. A protože rádi podpoříme začínající české autory, přinášíme vám krátké informace o knize, autorce i ukázku z chystané knihy!
Anotace:
Být dcerou nejvyššího božstva nemusí být žádná výhra. Annuvia Cestovatelka se o tom přesvědčí, když pro záchranu celého Sedmisvětí přivede rodičům spolu se svým zapovězený mužem, Temným králem, nejobávanějšího Pána nočních můr, Niaborotha. Namísto vděku se jí však dostane krutého trestu – je nucena volit mezi vlastní svobodou a životem toho, jehož nade vše miluje. Po celá staletí pak bloumá jako tělo bez duše, neschopná znovu cítit radost ze života.
Až jednoho dne dojde k několika hrůzným činům a najevo vyjde krutá realita – Niaboroth z nejstřeženějšího žaláře uprchl. Jedinou nadějí na záchranu se tak opět stává ona, ovšem za podmínek vynucené přísahy nelítostné matce. Konečně opouští své vězení, ale vyhledat toho, za nímž ji srdce táhne, nesmí. Podaří se jí zastavit Pána nočních můr, ještě nebezpečnějšího a poháněného touhou po pomstě a ovládnutí všech světů? A neztratí přitom to poslední, na čem jí záleží?
Představení díla
Pán nočních můr je prvním dílem chystané trilogie a mým debutem na poli románové tvorby. Již mi vyšlo několik povídek v antologiích, a to ve všech třech dosud vydaných Adventních kalendářů od nakladatelství BRK a ve sbírce Můj první polibek spadající pod soutěž Knih Dobrovského (povídka s názvem Z deníčku smrtky).
Žánrově bych ho zařadila do dobrodružně-epického fantasy pro dospělé, zejména pak pro ženy (není to YA!) – hlavní hrdinkou je žena/bohyně, a taky kvůli romantické lince (zapovězená láska), která tu je celkem silná, nicméně není hybatelem děje. Věřím však, že by si početli i někteří muži, kteří nelpí na příbězích plných krve (i když ta tam taky trochu poteče…), krutých válečníků (no, Morohijská garda by mohla vyprávět…), propracovaného politikaření apod.
Kromě dvou hlavních vypravěčských linek – kdy jedna je z pohledu Annuvie, charismatické, lehce sarkastické Cestovatelky se sklonem k alkoholismu, a druhá z mužské perspektivy, Gamrona, Temného krále a vládce Království nočních můr – se tu a tam objeví střípky týkající se záporáka, obávaného Pána nočních můr a jeho posluhovačů, territů. Netvorů, kteří se svým skřekem vkrádají do lidských snů a přetváří je v noční můry.
Pán nočních můr je kromě jiného plný akce, dobrodružství, bájných tvorů – pocházející jak z představivosti lidstva, tak z mé vlastní (například již zmínění territi) – či namyšlených bohů, okořeněný pár litry prolité krve, probouzející se Temnotou a jejích služebníků a soubojem s vnitřními démony.
Vedle zakázané lásky a boje „dobra proti zla“, tady Světla proti Temnotě, pak na čtenáře čekají uvěřitelní hrdinové – s dobrými vlastnostmi i se špatnými – nebo čirým zlem prolezlí záporáci, zejména ale sedm magických světů (v tomto díle představeny dva) s vlastní mytologií i Starým jazykem bohů.
V knize najdete i několik mých ilustrací a mapu světa Phantasium kreslenou linery.
Něco o mně
Narodila jsem se v roce 1992 v Litoměřicích, nyní žiju jen o kousek dál, v malé vesničce se svojí rodinou. Vystudované mám gymnázium a bakalářský obor Jazyková a literární kultura. Psaní je mým koníčkem snad od chvíle, co jsem se naučila držet pero. Stejně jako v četbě dávám přednost fantaskním příběhům, kde mohu popustit uzdu vlastní divoké představivosti. V knižním světě jsem nováčkem, zatím se mi podařilo jen zařadit se mezi úspěšné povídkáře v několika antologiích nebo mezi výherce v loňském ročníku Sardenských legend (Paní Alice a plyšový králíček). Pán nočních můr je tak mým románovým debutem.
Ukázka, kterou jinde nenajdete (úryvek z 12. kapitoly)
„Je to past,“ sykl generál a nedůvěřivě hleděl do útrob tunelu. „Neměli bychom se bezhlavě pouštět do další šílenosti. Já… necítím se na to. Skoro jsem si nadělal do kalhot na tom mostě, nechci si do nich nadělat vopravdu!“
„Příteli,“ pravil král smířlivým tónem a položil dlaň na trollovu ruku. „Na tom mostě jsme si do kalhot nadělali všichni. Byl to… otřesný zážitek, při kterém jsme ztratili nejen několik skvělých mužů, ale i vlastní důstojnost.“
„Držel jsem vás pod krkem! Já! Kterej by mouše neublížil, jsem chtěl zavraždit vlastního krále!“
„Co to meleš?“ poplácal ho Swargan. „Jsi generál Temné armády, těžko můžeš tvrdit, že bys mouše neublížil.“
„Generál, co nikdy nebyl ve válce a neviděl umírat svý blízký,“ odsekl hromotluk. Při vzpomínce na hrůzy, jimž jeho mysl musela ještě před několika okamžiky čelit, se otřásl. „Po dnešním zážitku si myslím, že bych se na místě posral.“
Gamron se společně s ostatními muži bezděčně zasmál. Trollovi se konečně navrátila část jeho osobnosti a spontánního humoru, i když tentokrát vypadal, že svá slova myslí vážně. Avšak i v takové zoufalé situaci přinesla mužům špetku kýženého uvolnění a do jejich tváří se vrátila původní barva. Hag´hor se dál mračil do Mokřadů a stále nespustil ruku z královy hrudi.
„Fakt. Já tam nechci,“ zabručel. „Měli bychom vymyslet nějakej plán.“
„Jaký plán máš na mysli? Chceš se snad vrátit?“
„Hrom do pole, ani mě nehne! Na ten zpropadenej most mě už nikdo nedostane! Tohle vy děláte těm chudákům Sedmisvěťákům?“ obrátil se na Swargana. „V takovýhle noční můry měníte jejich sny?“
„V podobné, ano,“ přisvědčil Morohijec.
„U všech Temnejch, měl bych změnit stranu!“
„Musíme pokračovat, moc času nám nezbývá,“ řekl Gamron a pohledem se vrátil k cestě do hlubin Mokřadů. „Nemáme jinou možnost, pokud chceme zachránit svět před Niaborothovým vražděním. Tři sestry jsou jediné, kdo nám teď může pomoci.“
„A co když ne? Co když kráčíme přímo do pasti? Jste sice král, ale Tři sestry jsou samotnou bohyní lsti! Nadbohyní, ani ti pitomci z Regnolie proti nim nemají dostatek sil. Natožpak my, obyčejný smrtelníci!“
„Máš snad jiný plán, jak Niaborotha zastavit? Jak zbavit Phantasium jeho territích posluhovačů? Ne?“ pozvedl král obočí, když troll jen cosi nehlasně zabručel. „Myslel jsem si to. Jak jsem řekl, nemáme jinou možnost. Buď se můžeš vrátit zpět, nebo se se mnou vydáš za Třemi sestrami.“
„Zatraceně,“ zahučel Hag´hor a roztřeseně si povzdechl. Neochotně spustil dlaň z králova hrudníku, kde zanechal mokrou stopu, a poněkud omluvně ji otřel o lem své potrhané košile. S nehlasným: „Jdu se pro jistotu vyprázdnit a hned jsem za vámi,“ se vzdálil k nejbližšímu pařezu.
„Najezte se, ulevte svým tělům,“ prohodil král směrem ke zbytku mužstva, „za chvíli vyrazíme.“
