Úplnému pochopení této útlé knížky, pokud je vůbec možné, pomůže seznámení se s osobou autorky. Monika Micajová se zabývá psychospirituálním poradenstvím a pomáhá lidem na cestě sebepoznání.

 

Tímto procesem si v knize Poutníkova cesta a genius loci prochází i Jakub. Je umělcem, kterého opustila inspirace, mladým mužem, který se zmítá v depresi, a i když je čerstvě zamilovaný, neumí si užívat života. Toulá se Prahou a hledá – přitom neví co. Snad sám sebe? Promlouvají k němu sny. Začíná si je zapisovat a zkoumat, až se jedné noci stane něco opravdu nečekaného…

 

Autorka v knize využívá nejen svých znalostí mnoha ezoterických směrů, mytologie a psychologie, ale i pražského místopisu a historie důležitých míst. Objevují se i prvky na pomezí sci-fi a fantasy, záleží na úhlu pohledu – jedná se ještě o spirituální jevy, nebo již o výplod fantazie? Stejně jako ve snech, ani ve světě Moniky Micajové neexistují jasné hranice nemožného.

 

Kniha může pomoci lidem, kteří se pokoušejí překonat osobní krizi. Nabízí jiskřičku naděje, že za vším zlým, co momentálně prožíváme, se skrývá něco víc. Dala by se zařadit mezi motivační feel good literaturu, kdyby se ovšem čtenář sledující Poutníkovu transformaci necítil spíš hůř.

 

Zajímavá myšlenka s hlubokým poselstvím je totiž zabalena do velkého množství hutného, místy nepřehledného textu, který se nečte dobře. V příliš dlouhých odstavcích se poměrně nahodilým způsobem střídá er-forma vyprávění s ich-formou – ta označuje Jakubovy deníkové zápisy, avšak zejména ve druhé polovině knihy již nejsou nijak uvozovány. Dále se i v průběhu jediné věty změní minulý čas na přítomný (a často zase zpět), text je poměrně neobratný s mnoha opakujícími se slovy. Jako by se knize před vydáním nevěnoval kritický editor. Jako by po tom náročném duševním výkonu již nezbyla energie knihu dotáhnout, vymazlit.

 

Zvláštní kapitolou jsou jakási intermezza, ve kterých sledujeme příběh z odstupu. Existuje něco jako boží plán? Autorčino řešení je příjemně překvapivé, a i když zpočátku může čtenář tápat, ve výsledku do sebe jednotlivé dílky skládačky zapadnou. Opakem je však mezihra, ve které se Poutník obrací pro inspiraci k Múzám – tyto postavy nejen, že nemají žádný další vliv na děj, navíc svým způsobem mluvy, který má být vzletný, archaický a veršovaný, působí spíše nepatřičně komicky.

 

Poutníkovu cestu doplňují drobné ilustrace. Zobrazují situace, kterými Jakub na svých toulkách snovými sférami prochází. Samotný příběh však nikam neposouvají a vzhledem ke svému pokusu o realističnost mohou být čtenářově imaginaci spíše přítěží.

 

Velká očekávání, která jsem do této knihy vkládala, se bohužel nanaplnila. Příběh místy připomíná Malého prince, který vyrostl, místy Tuláka po hvězdách, kterého autorka ústy jedné z postav cituje. Pokud jsou ale obě uvedená díla vašimi osobními biblemi, potřebujete vzpruhu na své cestě k osobní transformaci a stylistika s gramatikou nejsou vašimi blízkými přítelkyněmi, Poutníkova cesta vás jistě osloví.

 

Monika Micajová: Poutníkova cesta a genius loci
Vydal: Černý drak, 2017
Ilustrace: Kristlof
Formát: brož.
Počet stran: 155
Cena: 199 Kč