Je tu další školní rok, do kterého se Tomáš Nebula a jeho přátelé probouzí z hibernace. Po dlouhém odpočinku je čeká zase pořádně rušné období. A kromě všech povinností, testů, cvičných poplachů a dalších školních „mučení“ je tu ještě něco, co nedá Tomášovi spát. Co asi znamenají tajemné vzkazy o probuzení krále?
První díl série s názvem Písečníci a bludný asteroid nasadil čtenářskou laťku pořádně vysoko. Kvalitní kniha pro mládež, která vyznívala potterovsky… Ne, nebyla to snaha cokoliv kopírovat, všichni víme, že jakákoliv kniha, kde jsou hlavní hrdinové outsideři chodící do školy s kouzly nebo tajemnem bude prostě potterovská, tak už jsou nastaveny šablony čtenářského vnímání. Ale co víc – první Písečníci měli své kouzlo, a čtenáře bavilo objevovat svět Tomáše Nebuly a jeho přátel. Z tohoto pohledu byly Písečníci a probuzení krále v dost nevděčné pozici – podruhé zopakovat úspěch, tentokrát už bez wow efektu z objevování nového, to zní jako slušná fuška.
Neměň co fungovalo!
Václav Dvořák se rozhodl neměnit nic z toho, co fungovalo v prvním dílu. Proto se opět setkáváme na vesmírné akademii Singularity s Tomášem coby hlavním hrdinou a také s jeho starou partou přátel, která je tak trochu jako z dračího doupěte. Potřebujete někoho chytrého, zručného, komického siláka a vůdčí typ – a to vše (opět) funguje. Je pravda, že hrdinové, podobně jako styl celé knihy, jsou lehce dospělejší, a i role některých Tomášových přátel se mírně mění. Podobně jsou na tom i nepřátelé – nechybí jeden úhlavní a jeho poskoci, přesně jak to má být. A nakonec jsou tu učitelé, kteří mají své žáky už rozškatulkované a průšvihy Tomáše a jeho party je v jejich názoru jen utvrzují.
Jak již bylo napsáno, vyznívají druzí Písečníci dospěleji. Stále je to kniha pro mládež, o tom není debat. Jen o trochu temnější a vlastně i dobrodružnější, protože parta absolvuje například výsadek na vodní nebo ledovou planetu a čeká na ni ještě spousta dalších překvapení a pastí. Tomáš si čím dál častěji uvědomuje, že se ho dotýká záhadná temnota a že v její přítomnosti dostává zprávy od neznámého odesilatele obsahující záznamy o cestě jeho rodičů.
Ačkoliv je Probuzení krále v podstatě uzavřeným příběhem, je napsáno chytře. V prvním dílu autor otevřel otázky, které se táhnou na pozadí dobrodružných linií, a ve druhém dává přesně tolik odpovědí, aby se čtenář necítil ošizen a zároveň zbylo dost tajemství do dalších dílů. Tomášovi rodiče jsou stále velkým otazníkem, podobně jako temnota sama, a v neposlední řadě i tajemný král, jehož probuzení čeká na čtenáře až na závěrečných stránkách.
A poslední věc, která se nemění, je vzdělávací role knihy. Jako docent na Technické univerzitě v Liberci Dvořák „leccos“ ví o fungování vesmíru, planetách a dalších jevech, proto mají mladší (i starší, samozřejmě) čtenáři možnost si chvílemi zauvažovat a dozvědět se něco o zákonitostech a vesmírných reáliích. Navíc jsou informace do děje zakomponovány nenásilně a zábavnou formou.
… hlouběji a do detailu
Díky struktuře příběhu, tedy výsadkům na planetách nebo závodění vesmírem na skútrech či turnaji v oblíbeném gravibalu už kniha nemá onoho potterovského ducha. To ovšem vůbec nic neznamená, snad jen že Dvořák trochu pozměnil způsob vyprávění. Kniha je stále příjemně dobrodružná a stránky odsýpají, čtenáři se baví a „věci se dějí“.
Znova se vrátíme k tématům temnoty a probuzení krále, což jsou motivy táhnoucí se celou knihou a dodávající jí atmosféru. Právě tato dvě témata přináší do knihy napětí a lehké mrazení spojené s pocitem neznáma. Na otázky naopak odpovídají fragmenty z deníku vesmírné lodi, na jejíž palubě se nacházeli i Tomášovi rodiče. Tomáš se dokonce dočte i o sobě samém.
Z pohledu dospělého mají Písečníci jedinou chybu: příliš se nepitvají v psychologii postav. Pro nedospělé čtenáře vnímající Písečníky jako úžasné a fascinující dobrodružství (pozor, tenhle pocit mohou mít i mnozí dospělí) to bude dostatečné. Je snadné pochopit kdo, co a proč se děje, a pokud tápete, na konci se leccos vysvětlí. Ale zkušený cestovatel vesmírem zde najde jisté rezervy. Podobně je to i se strachem o hlavního hrdinu.
Pochválit je třeba také styl vyprávění. Tempo je svižné, tón vyprávění střídá lehké pasáže plné lumpáren s pomalejšími, hutnějšími momenty, a znovu je třeba pochválit autorovu chytrost, s jakou servíruje dění čtenářům. Dvořák si pohrál i se jmény a budete se bavit odhalováním různých narážek a vtípků.
Pár slov si zaslouží i samotný závěr, který rozkryje mnohá tajemství a přidá slušnou porci otázek. Finále má hlavu a patu a starší ročníky si vzpomenou třeba na filmy s Ripleyovou v hlavní roli (což je asi spoiler, pardon), zatímco mladší budou v lehkém šoku.
Písečníci a probuzení krále jsou pořádný špalek – přes pět set stran. Ale strany jsou „plné příběhu“, hluchých míst je pomálu a dobrodružství střídá dobrodružství. Celý děj je doplněn opravdu zdařilými obrázky Jakuba Cenkla – jedno či dvoustránkové celobarevné ilustrace jsou bez přehánění ozdobou celé knihy.
Druhý díl se s nevděčnou rolí literárního druhorozeného popasoval dobře. Vyznívá trochu jinak, ale neztratil nic z věcí, které zdobily první Písečníky. A i když můžeme spekulovat o tom, zda to není spíše dobrá práce samotného autora co se týká marketingu a oslovování čtenářů, i cena Magnesia Litera o kvalitách této knihy leccos napoví…
Václav Dvořák: Písečníci a probuzení krále
Vydal: Václav Dvořák, 2022
Obálka: Jakub Cenkl
Počet stran: 528
Cena: 597 Kč
