S nekromantkou Nixariem ze Zarthu jsme se mohli setkat v povídkovém románu Noční labuť, v němž pomalu prostřednictvím drobných náznaků začala probleskovat mnohem složitější zápletka, která se rozvíjí ve volném pokračování – Perutě noci, jež nám opět přineslo malé, ale sympatické nakladatelství Gorgona Books.
Volné pokračování
Ve světě Accadu fungují dvě frakce – Řád a Konkláve – mezi nimiž již nějakou dobu dochází k menším či větším střetům. Nyní se ale vše mění! Odněkud se totiž vyloupla neznámá magická sekta usilující o životy jak příslušníků Řádu, tak členů Konkláve. Bývalým nepřátelům tudíž nezbývá nic jiného než zapomenout na vzájemné spory a spojit síly proti společnému nepříteli. Nixariem ze Zarthu, vyslankyně Konkláve a mocná nekromantka v jedné osobě, předloží před členy Řádu poněkud riskantní plán, díky němuž má být odhalen vůdce tajemné a nebezpečné sekty renegátů. I přes pochybnosti nezbývá Řádu nic jiného, než na tento nápad přistoupit a vyslat své vlastní muže. Jedním z vybraných rytířů, kteří mají doprovázet skupinu zástupců Konkláve, je i Beilen, jehož spojuje s Nix více, než se na první pohled zdá.
Perutě noci (jak bylo zmíněno výše) navazují na Noční labuť, a nabízí se tudíž logická otázka zda lze toto volné pokračování číst bez znalosti prvního dílu. Dle mého soudu tomu nic nebrání. Nicméně je nutné zmínit, že neznalý čtenář může v některých okamžicích trochu tápat a ptát se, zda mu něco neuniklo, jelikož se Zuzana Hartmanová vrací k událostem z první knihy. Nejvíce patrné je to na začátku románu, kdy autorka poukazuje na to, že Nixariem má s některými rytíři Řádu společnou minulost. Není však nutné panikařit, neboť spisovatelka dřívější události sama připomíná; jen to ale není hned a člověk se k tomu musí pročíst.
Na druhou stranu jedincí znalí prvních dobrodružství nekromantky ze Zarthu budou vrnět spokojeností (pokud tedy netrpí pokročilou sklerózou a něco jim v mozkových závitech zůstalo), jelikož Hartmanová vyplňuje bílá místa Noční labutě, rozvíjí některé náznaky nebo popisuje události z pohledu jiné postavy. Stejně tak lze zpětně vidět nenápadnou linii táhnoucí se na pozadí jednotlivých příběhů z prvního dílu a vrcholící právě v zápletce Perutí noci.
Bez srovnávání to nejde
Přestože se mohou Perutě noci brát samostatně, jistému srovnání s Noční labutí se prostě vyhnout nelze. Zatímco Noční labuť měla povídkový charakter a veškeré vyprávění měla v rukou samotná hlavní hrdinka, Perutě noci jsou již plnokrevným románem a na příběh se čtenář tentokrát dívá z pohledu několika hlavních postav. To představuje více než vítanou změnu, která přijde vhod především v závěrečné bitvě. Každý chce přece vědět, co se děje ve stejný čas na různých částech bojiště, nebo ne? Dobře je též zvoleno střídání ichformy (u Nix) s erformou (ostatní postavy), díky němuž se člověk velice rychle a jednoduše orientuje v tom, z čí perspektivy na příběh momentálně nahlíží.
Avšak poněkud zvláštně (a pro mě osobně i lehce rušivě) působí náhlá změna času z minulého na přítomný. Ano, příběh díky tomu působí dynamičtěji a čtenáře to víc vtáhne do děje, ale nevidím žádné opodstatnění pro jeho použití v rámci jedné scény. Mnohem lépe by fungoval v případě retrospektivy, kdy by najednou spisovatelka vložila vsuvku z přítomnosti. A vzhledem k tomu, že se tato změna objevuje asi třikrát, předpokládám, že jde o záměr a nikoli nějaké opomenutí při opravách textu. Důvod, proč tomu tak je, mi ale zůstává záhadou.
V porovnání s Noční labutí obsahují Perutě noci rozsáhlejší akčnější pasáže. První polovina knihy tak tedy úplně nepůsobí, protože Hartmanová upírá pozornost primárně na postavy a jejich vzájemné vztahy. Akce přijde ke slovu především v poslední třetině, v níž hrdinové skončí společně se svým nepřítelem uvězněni v městě Fraghi, z něhož nemohou odejít! K tomu připočtěte nepěknou krvavou magii, jež se postará o to, že jakmile začne někdo krvácet, probudí i sebemenší kapička této rudé tekutiny démony, kteří velice rychle přečíslí řídnoucí řady obránců. A aby toho náhodou nebylo málo, tak je tady ještě město s půdorysem připomínajícím pavučinu. Hotová noční můra jakéhokoli velitele!
Trocha předvídatelnosti nikdy nikoho nezabila
I když se to při čtení souhrnu děje moc nezdá, tím nejdůležitějším v románu jsou postavy, jejich vývoj a vzájemné vztahy mezi nimi. Předně se jedná o komplikovaný vztah mezi Beilenem a Nix. A ano, dochází zde na oblíbený model ona ho nejdřív chce a on si jí raději nevšímá, protože mu vadí tohle a tamto, ale když ji pak on chce, tak ona jeho pro změnu ne. Však to znáte, ne? Takové to mám-ho-ráda-ale-nebudu-si-s-ním-nic-začínat-i-když-mě-to-k-němu-strááášně-táhne! Všichni kolem naštěstí vědí, jak se věci mají a musí dvojici trochu popostrčit, aby se ti dva už konečně rozhoupali a něco s tou přitažlivostí udělali!
Příběh sám o sobě není nijak spletitý, nedochází k výrazným zvratům a v některých bodech je lehce předvídatelný. Nicméně! Zuzaně Hartmanové musí být přičteno k dobru, že v jednom z hlavních bodů příběhu nabourává čtenářovo očekávání a vyhne se klišé, k němuž by většina spisovatelů (především detektivkářů) sklouzla!
Kartografie, nedílná součást fantasy
V žádném správném fantasy románu nesmí chybět nějaká ta mapička. A ani v Perutích noci nebyl tento prvek opomenut, takže se čtenáři mohou pokochat pohledem na celý Accad. Přesto si ale nemohu odpustit jednou malou výtku. Fraghi ze samotného popisu vypadá více než zajímavě (navíc v něm hrdinové stráví dost času) a je tudíž trochu škoda promarněné příležitosti přibalit třeba i jen drobnou mapu tohoto města. A klidně v ní i rovnou vyznačit ohniska boje, protože se toho během bitvy děje vážně hodně a čtenář by tak na bojiště nahlédnul z ptačí perspektivy.
Vzhledem k tomu, že Perutě noci vydalo nakladatelství Gorgona Books, můžete očekávat výborné zpracování knihy jako celku (od obálky, přes rozložení textu na stránce a stylizovanou podobu labutě u každé kapitoly až po na omak příjemnou obálku), přesně tak jak je u tohoto nakladatelství zvykem.
Zuzana Hartmanová si s Noční labutí nastavila laťku poměrně vysoko a v Perutích noci se jí podařilo na tuto vysokou úroveň navázat. Ano, román není bezchybný a můžeme mu vyčítat jistou dávku předvídatelnosti či opakování osvědčených spisovatelských postupů. V žádném případě však nelze této knize odpárat čtivost a především zajímavé vyvíjející se charaktery, na nichž tento román stojí a na nichž si dala autorka záležet. Pro znalce Noční labutě budou mít Perutě noci přidanou hodnotu, protože právě oni ocení autorčinu práci s doplněním bílých míst a odkazováním na předešlé události. Úplné nováčky zase může tento postup motivovat k sáhnutí právě po Noční labuti, aby si tyto chybějící informace doplnili.
Zuzana Hartmanová: Perutě noci
Vydal: Gorgona Books
Obálka: Dominik Broniek
Ilustrace: Jitka Šenkeříková
Cena: 329 Kč
Počet stran: 332
