Z nebe může spadnout ledacos. Dešťové kapky, kroupy, ptáci. Nebo třeba bohové. Pak je tak trochu zřejmé, že už není nutné se k nim modlit a že místo proč je spíše třeba ptát se jak. Jak svrhnout ty, kdo svrhli bohy a vstřebali jejich esenci, díky čemuž nemají problém vládnout velmi tvrdou rukou. Odpověď na tuto otázku existuje stejně jako možnost, že až slova přestanou být jen slovy, budou občas někteří závidět slepým. Takže ještě, než vyjde poslední pokračování stejnojmenné série nazvané Ostří mrtvého muže, podíváme se na zub prvnímu dílu.

Je psancem na útěku. Jeho cesta nemá žádný cíl – chce jen udržet hlavu na krku, vyhnout se problémům, místům, na kterých visí plakáty s jeho podobiznou a nemalou částkou za jeho dopadení, a lidem, kteří jdou po jeho stopách. To je však mnohem těžší, než by se na první pohled mohlo zdát.

Mohou šamani existovat i v současné Praze? Příběh o transformaci vědomí moderního mladého muže přenesla ze svých snů na stránky knihy Monika Micajová.

Již deset let uplynulo od vydání prvního dílu mistbornské trilogie, na níž Brandon Sanderson navázal trilogií druhou, která pomalu ale jistě dospěla ke svému konci. Nebo ne?

Ste spokojní so svojim životom, alebo potajomky túžite pár vecí zmeniť? Možno si aj vy kladiete tú povestnú otázku: „Čo by bolo keby…?“ Keby som spravil to a to, rozhodol sa tak či tak. Je nekonečné množstvo možností, akým smerom by sa mohlo naše jestvovanie uberať. Stačí nepatrná zmena v plánoch, náhoda, okamih a stanú sa veci, aké by sa inak nestali. Hlavný hrdina knihy Temná hmota o tom vie svoje. Jeho život sa zmenil bez toho, aby o tú zmenu stál. (Alebo že by o ňu predsa len stál?) O to bolestnejšie ju vníma a za každú cenu by chcel vrátiť späť všetko, o čo v jedinom okamihu prišiel.

Tvrdohlavost není vždycky tak dobrá vlastnost. Někdy vede k úspěchu, jindy vám pěkně zkomplikuje život, občas ho však i zachrání. Přímo ohňostroj tvrdohlavosti vám předvede americká spisovatelka Aimee Benderová ve své poslední knížce.

Je neskutečně těžké hodnotit poslední příběh ze Zeměplochy. Nejde jen o to, že si po celou dobu čtení budete bolestně uvědomovat, že Terry Pratchett už žádnou další knihu nenapíše, ale svoji roli hraje i fakt, že Pastýřská koruna byla zjevně dopsána spěšně s jediným cílem: ještě jednou, naposledy, potěšit věrné čtenáře a uzavřít tak jednu velkou kapitolu.

Říkáte si, co tady ta recenze dělá, když je kniha už půl roku na světě? Inu, tolik se v dřívějších dobách u novorozeněte čekalo, jestli přežije. A Okultace Lairda Barrona je na knižní scéně také tak trochu ohroženým druhem.