Náckové. Tahle holota je z větší části už dávno pod drnem, ale jak to vypadá, i sedmdesát let po konci války z nich může být solidní základ pro povídkovou sbírku. Poté, co se poprali s Indianou Jonesem o artefakty, v zombie podobě ovládli měsíc, a rozdali si to s Kapitánem Amerikou, Wonder Woman či BloodRayne, dostávají nyní z rukou českých autorů novou munici pro své fantastické zvrhlosti.
Nakladatelství Gorgona Books ke konci minulého roku vyhlásilo povídkou soutěž Tovaryši kalamáře na téma alternativní historie určenou jak pro již publikující autory, tak pro ty, kteří teprve začínají. A výsledkem je povídková antologie Zakázané slovo.
Sanderson patří mezi ty spisovatele, kteří dokáží ve svých příbězích přijít se zajímavým světem a promyšleným systémem magie s jasně definovanými pravidly. A Ritmatik není v tomto ohledu žádnou výjimkou.
Steampunku z tuzemských luhů a hájů je jako šafránu. Poděkujme tedy vydavatelství Straky na vrbě, které se ujalo rukopisu Daniela Tučky s hořkým názvem Pelyněk, a rozhodlo se tím přihodit lopatu uhlí do parního kotle české steampunkové scény. První díl této trilogie vyvolal mezi čtenářskou obcí vlnu nadšení, a k velké radosti na sebe druhé pokračování tohoto cyklu nedalo dlouho čekat.
Nacisté jsou atraktivní záporáci, přesto se v dílech českých autorů fantastiky objevují spíše sporadicky. Velký dluh splácí právě vydaná antologie Ve stínu říše, do níž editoři Boris Hokr a Leoš Kyša vybrali sedmnáct fantastických příběhů, které se na tematiku nacismu, druhé světové války a třetí říše dívají z pestré směsice úhlů pohledu. Pokud čekáte jen akční přestřelky a klasickou šablonou střižené hrátky „coby, kdyby“, budete překvapeni, jak nápaditě se dá toto téma uchopit.
Tom Barren je obyčajný chlapík po tridsiatke a má neuveriteľnú smolu. Niekto by mohol povedať, že je len neskutočne priemerný, bez nápadov, že je sklamaním svojho otca… našli by sme ešte zopár ďalších prívlastkov, ale načo? Možno úplne postačí, ak ho poľutujeme. Tomovi určite. Veď vyrastať a žiť v tieni otcovho génia, nie je ľaká úloha. Kto z nás by dokázal prekročiť neomylného rodiča, navyše vynálezcu cestovania časom? Verte mi, že nikto. Nedokáže to ani Tom. No po istej tragickej udalosti ho jeho otec vezme na milosť a umožní mu stať sa chrononautom. Lenže… Tom má penis. Tom sa zamiluje a Tom zničí, čoho sa dotkne.
Ačkoli název evokuje drsnou řezničinu a obálka dokonce skoro dívčí románek, ve skutečnosti je tento román něčím zcela jiným. Onou Krví Nejmocnějších je myšlen magický artefakt. Žánrově pak jde o hybrida Pána prstenů a Písně ledu a ohně, jak slibuje kniha v anotaci. A plní své sliby? Překvapivě ano.
Janu Rečkovou na poli fantastiky jistě není potřeba představovat. Pohybuje se mezi světy s lehkostí a vtipem. Stejně taková je i kniha Labyrint u Mrtvého ženicha – proložená spoustou vtipných hlášek, a tak trochu rozkročená mezi několika vypravěčskými styly.
Pavla Bareše, autora knihy Projekt Kronos, jsem měl možnost osobně potkat na veletrhu Svět knihy, kde jsem jemu a jeho knižní prvotině dělal moderátora v diskusi pro časopis Pevnost. Objevil se sympatický mladý muž. Nervozitu nepříliš zdařile maskoval humorem, ale v průběhu debaty ze sebe nejistotu oklepal a bavil publikum svými vtípky. Také se ukázalo, že je mistrem odboček, takže i jednoduchý dotaz se dostal často ke zcela odlišným tématům. Ostatně, přesvědčte se sami v následujícím rozhovoru.
Píše se rok 2052 a tvář světa je poznamenána třetí světovou válkou. Attiona City je jedno z mála míst na Zemi, kterého se jaderné výbuchy nedotkly. Ale to neznamená, že se mu boj vyhýbá – město má totiž svoji vlastní válku. Není možné tolerovat blahobyt, když sami žijete ve špíně a bídě. A davy čekají, kdo jako první zdvihne kámen a hodí.