Česká spisovatelka hororu se představuje. Co ji přivedlo ke psaní? Kým jiným je kromě spisovatelky? Nahlédněte společně se mnou do života a tvorby Kristíny Haidingerové, stvořitelky upírů Violetů. Před nedávnem jsme se dočkali nového příběhu o Violetech s názvem Děti Raumy. Román je pokračováním knihy Ti nepohřbení z roku 2014 a právě o něm bude také dnes řeč.
,,Dej si pozor na to, co si přeješ.“ varuje už obálka knihy od Kristíny Haidingerové. Ponořte se do světa Dětí Raumy, kde vládne jediná otázka- kdo bude žít věčně? Sága Violetů, kde existuje velice tenká hranice mezi dobrem a zlem, pokračuje – a vy musíte být u toho!
Je jedným z najznámejších autorov fantasy na Slovensku aj v Čechách. Žije v Banskej Štiavnici, ktorá je prevoňaná dejinami. História očarila aj Juraja a kus z nej nájdete takmer v každej knihe, ktorú napísal. Jeho dielo je, napriek mladému veku pomerne rozsiahle. Spomeniem aspoň série o Čiernom Roganovi, Dobrodružstvá kapitána Báthoryho, Bohatier, Stein a Barbarič, román Bivoj…
Pre Juraja Červenáka je typický jednoduchý a pritom nesmierne pútavý štýl, zrozumiteľný každému typu milovníkov literatúry. Napriek nekomplikovaným textom prináša čitateľom ukážku bohatstva nášho jazyka. Zoznamuje nás so slovami, na ktoré sa už zabudlo, či tí mladší ani netušia, že ich kedysi naši prarodičia bežne používali. Jeho svety sú bohaté, farebné a dýchajú životom. Splynutie skutočnej histórie, ktorú v nich nachádzame, s fantáziou priťahuje neustále nových fanúšikov.
Juraj Červenák patrí k autorom, ktorí dbajú na to, aby ich fanúšikovia mali pravidelný prísun nových príbehov, za čo mu patrí vďaka. Práve preto, že sa mu podarilo presadiť aj v Čechách, zaujímalo ma, ako vidí naše literárne scény (podobnosti, rozdielnosti) on.
Staré rčení praví, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Petr Boček ovšem toto přísloví posunul do nových, netušených rovin.
Naši předci totiž nedomysleli jeden zásadní problém – co když si ten les přijde pro vás sám?
Kdo by nezatoužil zabránit zkáze, když může? A co když jde o totální konec, terminus, zánik lidstva? Shannon je cestovatelkou časem, avšak její mise jsou stále zoufalejší. Nejen, že se terminus jeví jako neodvratný, on se také stále víc přibližuje. Poslední zprávy hovoří o roku 2024.
Říká se, že pravá láska přetrvá věky. Ale co čtyři stovky let – zvládne mladý zamilovaný pár i takovýhle časový odstup? Inu, možná, když jim požehná sám Perun, císař Rudolf II. na ně nevypustí své lvy a magistr Kelly k tomu namíchá nějaký zázračný lektvar, možná se to podaří.
China Miévillle? Že tohle jméno dobře znáte? Že máte jeho knihy rádi? Může být. Jenže Tři okamžiky exploze jsou úplně jinou dimenzí autorovy tvorby. Zapomeňte na Miévilla jak ho znáte, škrtněte všechny předsudky či očekávání, protože povídka v podání tohoto „prodavače vizí“ rozhodně není totéž co jeho romány. Ostatně, o tom bude následující recenze především.
Válka není pro slabé. Musíte unést tíhu svých rozhodnutí, která mohou znamenat tisíce zmařených životů. Jakmile jednou zavelíte, není cesty zpět. A jedno jediné rozhodnutí může rozdrásat vaši duši na kusy, ať jste člověk, nebo umělá inteligence. Válka vás semele.
Matěj je průšvihář. Neustále utíká z dětského domova a jeho životní dráha neodvratně nabírá směr kriminál. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu… A tak je po jednom z řady nepodařených pokusů o útěk Matěj převezen na místo, ze kterého není úniku.
Lucie Lukačovičová je stálicí české fantastické scény. V poslední době se však čtenářům výrazně připomněla – nejprve indicko-steampunkovou “neoverneovkou” Poslední bůh a následně svojí povídkou v antologii Ve stínu magie. A tak jsme usoudili, že by určitě nebylo od věci prohodit s touto inspirativní dámou pár slov.