Dost dlouhou dobu mi vrtalo hlavou, jaktože většina recenzí na Fantasyplanet má v zápatí většinou hodnocení od pěti po devět z deseti. Přišel jsem na dvě možnosti: buď jsou redaktoři a recenzenti příliš shovívaví, nebo čtou příliš dobré knihy. A abych vyloučil první možnost, sáhl jsem kamsi do hlubin knihovničky a vytáhl prastarou knihu, která vyšla kdysi v minulém století (asi tak 1995), přečetl ji a napsal tuto recenzi.
A musel jsem uznat, že opravdu existují knihy, ke kterým prostě recenzent

Těsně před koncem minulého roku vyšel poslední díl Harrisonovy trilogie ze světa, kde vládnou humanoidní ještěři a lidé jsou jen z nutnosti trpěný druh.

Tak nám Paseka vydala další díl dnes již klasické série Pán Marsu.

Terry Brooks dokončil svou ságu Shannara!!!

Úvodem je nutno poznamenat, že oba příběhy jsou proklatě dobré. Jsou ze stejného světa, časově navazují, zdánlivě se liší, ale mají mnoho společného. Krvavé pohraničí již zdrbal v Ikarii 1/2001 Vlado Ríša, pravda, celkem trefně, ale unikla mu jedna skutečnost. Je společná pro oba příběhy. Jaká – to se dozvíte v této recenzi.

Milostné písně nade vše.

Jedná se o další ze série příhod Wilfa Brima, nezničitelného navigátora, hrdiny bez bázně a hany.

Určitě ten svět znáte. Svět po druhé energetické válce, svět z povídky Dóm, svět Projektu Berserkr, svět Oggerda Orlosupa, svět Pěnkavky Goweryho, svět čaroděje Hala Harga a mnoha dalších hrdinů. A svět, ve kterém se příběh Ostří ozvěny odehrává, je tentýž. A myslím, že nejsem jediný, kdo ho obdivuje. Nápaditost a originalita tohoto světa (který bych přirovnal snad jen k atmosféře tradiční hry Fallout) je jedinečnou zárukou dobrého počtení.

Genialita lidstva odhalena!

Vzkříšení matky pokračuje.