Mezi mainstreamem se obcas vyskytne kniha, která by klidně mohla vyjít u specializovaných vydavatelů sci-fi. Takový román byl například Pod Kůží, kterému se minulý týden věnovala recenze Viktora Janiše. Tentokrát se podíváme na knihu Plán úniku Adolfa B. Casarese, který je krásnou ukázkou netechnologické science fiction.

První román pravděpodobně nejúspěšnějšího českého autora fantastiky posledních let, je trochu ve stínu jeho dalších knih, ale myslím, že opravdu jen trochu.

V edici “Světová knihovna” vydavatelství Odeon vyšel román Pod kůží Michela Fabera, který se vyznačuje hororovými a sci-fi prvky, a dělá z něho jedinečnou alternativu pro všechny čtenáře literární fantastiky vedle tradiční produkce specializovaných vydavatelství.

Nakladatelství Mladá fronta vydalo v edici Ikaros sbírku české fantasy, obsahující deset povídek nejen od „osvědčených“ autorů tohoto žánru, ale i z pera těch, kteří se etablovali převážně ve sci-fi. Výběr Vlada Ríši je o to zajímavější, že v něm jsou i spisovatelé, kteří se na nějakou dobu odmlčeli, a prozměnu chybí někteří „osvědčení“ autoři, zářící na současné fantasy scéně.

Před nedávnou dobou se na našem trhu objevil sborník (10x) Anděl posledního soudu. Způsob jeho vzniku v úvodu dosti obšírně objasňuje jeho „duchovní otec“ a autor poslední povídky Aleš Brichta.

Krátce po knize Pasqualův anděl vyšel další román, zabývající se alternativní historií. Koneckonců, proč ne. Je dobře, že se kromě záplavy fantasy objevuje i něco jiného. Nakladatelství Triton, štika v českém fantastickém rybníce, se evidentně snaží připravit ediční program, v němž si vybere každý. A zatím se mu to daří více než dobře, protože vydalo několik opravdových skvostů a ten zbytek je „jen“ velmi kvalitní. Dost bylo mazání medu kolem ústního otvoru a pojďme se podívat na Newtonovo dělo.

Více jak půl roku po knize Jhereg, skrze kterou jsme se seznámili s dobrodružstvími Vlada Taltose v Dragaeře, k nám přichází druhá kniha nesoucí jméno zvířete/rodu Yendi. Tato série patří spíše k silně spotřební fantasy. Nicméně kniha první byla jistě dostatečně poutavá, abychom kvůli druhé opět sáhli do kapsy plni zvědavosti, co se stane tentokrát.

A je to tu zase. Jen několik málo zrnek v mém časostroji propadlo skrze úzké hrdlo od doby, kdy jsem lačně shrábnul z pultu povídky o Ištaru, a už tu máme další špalíček pohádek tisíce a jednoho dílu made in Dragnolance. Člověk musí žasnout, kam až se autorům povedlo posunout hranice jednoho nevinného dobrodružství téměř neznámé RPG hry zahrané před dvaceti lety na cáru papíru.

Tak je tu nový příběh nezničitelného kapitána Marka Stona. Je náležitě svižný, nápaditý a pravděpodobně bude dostatečně zajímavý nejen pro čtenáře, ale i pro klasické konzumenty tohoto oblíbeného seriálu. Už začátek příběhu je svým způsobem netradiční.

V Malé knižní řadě Poutník vyšla nová sbírka conanovských povídek od Leonarda Medka. „Meče zrady“ jsou složeny ze čtyř povídek, z nichž každá je uvedena krátkou epizodou z příběhu o putování osadnické karavany. Tyto epizody se skládají v pátý, do jisté míry otevřený příběh, provázaný s již zmíněnými čtyřmi povídkami.