Ruský spisovatel Sergej Lukjaněnko měl na našem trhu nevídaný, vskutku raketový start. Od začátku roku, kdy u nás debutoval Hranicí snů, mu vyšlo pět knih a šestá by se ještě měla do konce roku objevit. A co více, jeho díla byla velice vřele přijata. Čtenáři jsou bez sebe blahem, kritici pějí pochvalné ódy a vydavatelé si spokojeně mnou ruce nad prodejností. Šerá hlídka je takovým příslovečným posledním hřebíkem do rakve těch, kteří snad o autorovi pochybovali.

Mezi domácími autory fantastiky je Svatopluk Doseděl snad jediný, který se zaměřuje výhradně na horor. Velmi slušně se uvedl řadou dobrých povídek a nyní je na pořadu dne jeho debutový román, který právě vyšel v edici Pevnost.

Rozsáhlý fantasy cyklus Malazská kniha padlých kanaďana Stevena Eriksona se nikdy nepokoušel předstírat, že je to čtení pro všechny. Svým rozsahem, šíří záběru a relativní složitostí je to rozhodně dílo, se kterým je třeba se pořádně popasovat. Přesto (nebo právě proto) si vytvořil skupinu oddaných fanoušků, kteří na něj nedají dopustit a kteří vědí, že dlouhé čekání na další pokračování se opravdu vyplatí.

Na Fantasy Planet budeme postupně recenzovat všechny knihy z edice Pevnost. Začneme recenzí na třetí svazek série, který je nyní aktuální a brzy přijde do volného prodeje. Je jím akční SF román Mise, která musela selhat.

Když před lety mladá Abhorsenka Sabriel přemohla Vyššího nemrtvého Kerrigora, zdálo se, že obyvatelům Starého království nastává dlouhé období klidu a míru. Kerrigor však měl řadu následovníků a jeden z nich objevil nejmocnější sílu, s jakou se kdy Království muselo utkat – a původně samostatná kniha Sabriel má rázem pokračování.

První díl opravdu velmi mile potěšil a příznivců téhle nové série přibylo i v naší malé zemičce. Nyní nám paní Bujoldová dává další dávku dobrodružství, tentokrát popsané z pozice vyzrálé ženy, která si své již prožila i vytrpěla a přes proklínání bohů bude opět vybrána pro nelehký úkol.

Většina spisovatelů si časem vytvoří svůj vlastní, osobitý styl psaní. Jen málokterý však dokáže svou techniku na čas odhodit a překročit sebou samým stanovené meze. Tím spíše, když se jeho dosavadní tvorba setkala s takovým úspěchem, že se autor stal již zaživa jedním ze symbolů žánru, v němž působí. Isaac Asimov se však k takovému kroku rozhodl – a světlo světa spatřilo jeho nepochybně nejvýraznější dílo a jeden z nejlepších románů zlatého věku science fiction.

Knihy ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka se pro fanoušky science fiction staly pravděpodobně nejpříjemnějším překvapením tohoto roku. Nejprve u nás zabodoval příjemnou space operou Hranice snů, příznivce intelektuálněji zaměřené sci-fi potěšil svým Spektrem, no a snad všechny bez rozdílu dostala do kolen Noční hlídka. O to napjatěji se čekalo na její volné pokračování, neboť zůstat na tak vysoko nastavené laťce kvality (a neřkuli ji překonat!) je velmi těžké.

Markus Heitz je současnou hvězdou německé fantasy. Pozornost čtenářů si vysloužila už jeho prvotina Stín nad Ulldartem, která získala ocenění „Deutschen Phantastik Preis 2003“ za nejlepší románový debut. Není však autorem pouze fantasy, prosadil se i knihami ze světa Shadowrunu, jeho poslední román Ritus pak zabrousil do hororového žánru.

Německo bylo vždy domovem mnoha skvělých spisovatelů, ale u fantastiky to kupodivu neplatí. Rozhodně ne v posledních letech, kdy se k nám dostávají většinou jen díla literárních nádeníků, jako je Wolfgang Hohlbein. Ani nekonečný seriál Perry Rhodan není zrovna kvalitativní trefou do černého. Dobrou pověst zachraňují hlavně reedice starších knih, jako je Černá planeta Hanse Kneifla nebo Nekonečný příběh Michaela Endeho. Kam se asi zařadí kniha, o které chci dnes napsat?