Recenze originálu.
Zapomenutá minulost se vrací trýznit Čtyřzemí v ambiciózním pokračování kritikou příznivě přijatého Roku naší války.

Minulý rok si u českých čtenářů udělala skvělé jméno a získala velkou oblibu trojice románů ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka, pojednávající o osudech „Jiných“ – lidí schopných vládnout magií. K původní trilogii o Hlídkách teď český nakladatel přidal i čtvrtou knihu, jejímž autorem však není Lukjaněnko, ale u nás celkem neznámý Vladimir Vasiljev, jenž s ním však již spolupracoval na Denní hlídce. Budou mít čtenáři opět důvod k radosti?

Psát o Devíti princích Amberu, první knize z veleslavné ságy, sice může připomínat nošení sov do Athén a dřeva do lesa, přesto to nemůže uškodit. Od prvního českého vydání už totiž uběhlo opravdu hodně vody a amberský cyklus patří k těm šťastným knihám, kterým neustále dorůstají noví čtenáři, zatímco ti staří se k nim pravidelně vracejí. Na nové vydání se čekalo dlouho a netrpělivě, a hned na začátku mohu napsat, že čtenáři jím nebudou zklamáni.

Jeffrey Ford je jedním z našich nejnadanějších a nejoriginálnějších povídkářů. Nicméně i když jsou čtenáři zvyklí na vysokou kvalitu jeho povídek, jak řemeslnou, tak co se týče nápaditosti, je jedna věc potkávat je postupně, v antologiích a časopisech, a něco úplně jiného je mít v ruce celou knihu a objevovat (či případně znovuobjevovat) je v ní.

Pokud si potrpíte na upíry, zombie a podobnou pakáž a ještě navrch se chcete pobavit bez hlubokých myšlenek a filozofických úvah, je pro vás tenhle kříženec Sexu ve městě a Nočního klubu ideální. Provinilé slasti nabízejí trochu detektivní práce, něco popisů mužných hrudí mrtvých i nemrtvých, přiměřenou dávku akce, kupku roztahaných střev i utrhaných hlav a navrch hrdinku, jejímž mottem je „Já s upíry nechodím, já je zabíjím“. No, chvílemi to tak nevypadá, ale zní to dostatečně drsně.

Fantasy Planet získala do nedělní rubriky zahraničních recenzí texty od předního světového kritika, teoretika a znalce žánru Johna Cluta, které budou vycházet jednou měsíčně. Začínáme recenzí fantasy románu Susanny
Clarkeové Jonathan Strange a pan Norrell, který se stal světovým
bestsellerem, získal cenu Hugo 2005 a chystá se k vydání i česky.
Upozornění: Některým čtenářům se zdá, že Clute prozrazuje příliš
z děje. Případné spoilery jsou vesměs ve druhé polovině recenze.

Recenze originálu.
V budoucnosti vzdálené tisíc let se lidstvo rozšířilo na více než tucet obyvatelných planet kolem sousedních hvězd a prozkoumalo stovky dalších. Nikdy se však nepodařilo nalézt důkaz existence mimozemského života. Cestování nadsvětelnou rychlostí umožňuje, aby průzkum pokračoval, ale dlouhověké, bohaté, pohodlím zaopatřené lidstvo jako by stálo na prahu ztráty své touhy expandovat dál a pokračovat v kosmickém pátrání po novém životu.

Jáchym Topol se ve svém posledním románu vydal na pajtl do zahrad SF. Stále věrný svému literárnímu stylu využil možností onoho lákavého „co kdyby“ a vytvořil působivý text, který čtenáře nenechá ani chvíli na pochybách, že jistota je v tomhle světě velmi pochybná.

Toulavý duch je přímým pokračováním fantasy románu Bratr vlk, jehož recenzi jsme vám nedávno přinesli. I když je Bratr vlk primárně určen mladším čtenářům, jeho kvality ho činí zajímavým i pro širší okruh konzumentů fantastiky. Rychlost, s jakou se k českým čtenářům dostává jeho pokračování, si proto zaslouží pochvalu.

Detektivka je bezesporu nekorunovanou královnou „oddychové“, nenáročné literatury. I přes to, že se hřeje na výsluní pozornosti už více než sto let, nejeví tendence ke stárnutí, ba naopak. K jejímu oživení přispívají i četná křížení s jinými literárními žánry. Známe historické detektivky, humorné detektivky, romantické detektivky, sci-fi detektivky… a pochopitelně i fantasy detektivky. K nim patří i příběhy soukromého detektiva Thraxase, jež mezi svými rivaly zdaleka nepatří k nehorším.