Nevím jak ostatní čtenáři, ale osobně považuji knihy z edice New Weird za něco na způsob literárních lahůdek. Lahůdek, kterými sice nemohu ukájet svou potřebu každodenního čtení, ale které mi spolehlivě uspokojí občasnou chuť na „něco jiného“. Na něco zvláštního, dekadentního, znepokojivého… Vryté město australské autorky Kirsten J. Bishopové těmto požadavkům bez výhrad odpovídá.

Zkušený kuchař ví, že množství výhrad vůči výplodům jeho kulinářského umění bývá zpravidla nepřímo úměrné době, již jeho strávníci strávili o hladu. Epické fantasy ságy možná někdo považuje za čtivo vpravdě krmné, vzhledem k jejich množství však čtenáři hladem netrpí, ani když si jejich oblíbený autor dává načas. A tak s rostoucí netrpělivostí očekávání věrných vyznavačů spíše roste. A George R. R. Martin nechal milovníky své ságy čekat hodně dlouho.

Tad Williams se proslavil mnoha knihami. A to po celém světě. Kdysi dávno u nás začínal svou ságou Trůn z dračích kostí. Stínové pomezí se právě téhle sérii podobá.

Letos vydala Pevnost ve spolupráci s Wolf Publishing reedici letitého Neffova románu „Jádro pudla“ z roku 1984. Jde o první díl na místní poměry relativně rozsáhlého cyklu, jehož další části budou snad v dohledné době následovat. Nové vydání této marsovské ságy bude mít pět dílů. Původně jich bylo „tři a půl“ – jako „půltý“ byl počítán „Pán modrého meče“, vycházející v Sedmičce pionýrů. Pro nové vydání má být jeden díl připsán.

Koncem minulého roku se fanoušci Star Wars dočkali dalšího titulu z prostředí svého oblíbeného vesmíru. Román „Yoda: Temné setkání“ se odehrává v období Klonových válek a podává informace, které se do hraných filmů ani do kresleného seriálu „Clone Wars“ povětšinou nedostaly.

Třetí pokračování Letopisů z hlubin věků se k českým čtenářům dostává jen s malým zpožděním oproti originálu, což je jistě pozitivní. Předchozí dva díly jsou totiž velice sympatickými představiteli kvalitní fantastiky pro děti a mládež, které nemůže být nikdy dost. I když kolem Letopisů asi nikdy nezavládne mánie jako kolem Harryho Pottera nebo Eragona, tak si přesto zaslouží, abychom se na ně podívali blíže.

Po letech vyšel pod názvem Více než 24 a ½ hodiny denně další doktorský román Jany Rečkové. S jistým časovým odstupem volně navazuje na román 24 a ½ hodiny denně, který byl plnokrevným hororem, zasazeným do lékařského prostředí z období reálného socialismu. V příběhu figurovali démoni, věštci, léčitelé, posedlý mordýř a celá řada mrtvol, jako by na likvidaci pacientů i zdravotnického personálu nestačil samotný stav našeho zdravotnictví. Příběh tehdy vyvrcholil v dramatickém finále.

Když jsem dostal do rukou tuto knihu, měl jsem nulovou představu, co mě čeká. Autora jsem neznal, název přinejmenším podivný. Ale vzhledem k tomu, že kniha mi byla doporučena a ještě bylo mou povinností ji zrecenzovat, s radostí jsem se tohoto úkolu zhostil.