Hoci meno Martiny Hohenbergerovej nepatrí medzi tie najznámejšie, má toho za sebou pomerne dosť. Študovala žurnalistiku, masmediá a komunikáciu, takže sa dá povedať, že je predurčená na písanie. Jej, v poradí už siedma vydaná kniha, má názov Zloděj duší. O tejto knihe, ale aj o živote, písaní a literárnych súťažiach sa budeme rozprávať.
Veronika Bachová je na prvý pohľad obyčajná mladá žena, no zdanie klame. Matka z neznámeho dôvodu rodinu opustila už dávno, otec sedí vo väzení a Veronika sa stará o seba aj svoju mladšiu sestru Elišku sama. Takých rodín je veľa, poviete si. Ale to nie je všetko čo sestry Bachové odlišuje od ostatných ľudí. Ony sú čarodejnice. Dokonca sú potomkami starého a vznešeného čarodejníckeho rodu a dedičky vlastného mestečka chráneného pred očami obyčajných smrteľníkov mocnými čarami…
Alternativní historie je čtenářsky vděčné téma, a když se do ní pustí odborníci na slovo vzatí, je radost podobné knihy číst. A přesně to je případ Úsvitu černého slunce: příjemná a čtivá polit-fiction, která je navíc díky práci pánů Bandžucha a Skřipského v mnoha bodech historicky věrná. Třetí říše pevně drží Čechy ve svých spárech, ale boj nekončí. Tajné služby se přetahují o prastará tajemství a vítězství ve válce se ukrývá za branou.
Pokud máte rádi pohádky, ve kterých vítězí rozum a dobro, ale už jste trochu odrostlejší, pak zbystřete. Mágové a šarlatáni jsou totiž tou pravou knihou pro vás. Pohádkový nádech s lehce filozofickým přesahem totiž nabízí hravost i námět k zamyšlení, to vše je navíc zabaleno do líbivého jazyka.
Sametová revoluce nikdy neproběhla, nebo možná byla brutálně potlačena, a Československá socialistická republika pod vedením KSČ kráčí dál ke světlým zítřkům. Tak tuhle premisu zná každý fanoušek alternativní historie, či čtenář některých knih Davida Šenka, Dalibora Váchy nebo Aleny Morštajnové. Nejinak je tomu u Tomáše Lipnera a jeho románu Hvězdolet Vltava. I on vychází z předpokladu, že jdeme dál se Sovětským svazem na věčné časy. Ale na rozdíl od všech výše jmenovaných své hrdiny nežene do bitev na matičce Zemi, ale ve vesmíru.
Třetí část rozhovoru je už spíše osobní výpovědí s množstvím dušezpytných momentů. Samozřejmě nechybí Tři kapitáni, ale věru, není to zrovna veselé čtení. A pokud vás zajímá co bylo dál, určitě nám dejte vědět! Třeba Micheala uprosíme o další kus jeho příběhu.
Pokračujeme v rozhovoru s Michaelem Broncem. Dozvíte se, že Tři kapitáni jsou opravdu autorovo životní dílo, a vůbec je tenhle rozhovor sakra podnětný pro všechny žijící v dnešní uspěchané době.
Některé věci trvají proklatě dlouho. Zářným příkladem je tenhle dlouhý rozhovor s Michaelem Broncem, mužem, který stojí za vydavatelstvím Straky na vrbě, autorem prozatím tří dílů Tří kapitánů, šermířem a vůbec mužem mnoha řemesel. Proto jsme rádi, že po opravdu dlouhé době blížící se dvěma rokům vám tenhle rozhovor konečně můžeme nabídnout, i když zdaleka ještě není u konce. Nahlédnete do páně Broncovy nakladatelské duše i do běhu jeho řemesla.
Cesty do silně sugestivních vizí někoho takového jakým byl H. P. Lovecraft mohou být velice zrádné, přímo až nebezpečné svou návykovostí. Po překročení pomyslného Bodu zvratu se návrat z toulek po nich stává již zhola nemožným. Své by o tom mohl vyprávět, a vlastně také vypráví, ve svých příbězích S. T. Joshi.
Pokud někdo naslouchal zlým jazykům, že upíři vyšli ze stylu a nové knihy s nimi stojí za starou belu – jste na omylu! Do světa vyrazila Říše upíra, která neobsahuje „vegetariánské“ upíry nebo disko koule, zato je plná ostrých zubů, krve, nadávek a sem tam i nějaké té vraždy. Mistr prvních vět a cliffhangerů se vrátil… a nezklamal.