Vánoce jsou svátky klidu, kdy si můžete zalézt s knížkou a číst si. Třeba o Vánocích, cukroví… a taky o monstrech a krvi, protože přesně tak mají Vánoce milovníci fantastiky rádi. Bohaté povídkové menu servírují v roli editorů Michaela Merglová a Petr Brožovský. A to si pište že našim zvídavým otázkám neunikli!
Dovolíme si trochu parafrázovat úvody jednotlivých povídek:
Jednou v roce, na Vánoce,
čtenář knihu vyloví,
z jejích stránek se pak linou
krev, monstra a cukroví.
Ano, přesně na tyhle tři věci (a mnohem víc!) se může čtenář ve sbírce vánočních povídek těšit. Editorské duo Michaela Merglová a Petr Brožovský si sezvalo zajímavou sestavu autorů a Vánoce už nikdy nebudou jako dřív. Tedy, pokud ještě nějaké další vůbec budou.
Když v roce 2018 vyšla Krev pro rusalku, zdálo se, že je její autorka Kristýna Sněgoňová zjevením. Jen ti nejfousatější znalci domácí fantastiky věděli, že její prvotina je v podstatě rozšířením povídky Zadostiučinění, kterou tato nadaná povídkářka napsala již dříve. Faustovsky laděnou noir detektivku tehdy ovládl Dominik Stolbenko. Démony zmítaný vyšetřovatel, který měl za úkol potírat kriminalitu víl, ale ošklivě se zapletl s jednou z nich, si srdce čtenářů nezískal. Zato svět, v němž bývalé spojenkyně lidí nyní stojí na okraji společnosti, nadchl čtenáře natolik, že se Krev pro rusalku dočkala nejen druhého, upraveného vydání, ale také pokračování s názvem Krev pro divoženku, v němž se autorka do světa Pospolitosti vrací.
Na trh přichází nový „malý“ knižní vydavatel – Knihy Veles. A jak už to tak u malých vydavatelství bývá, má i Veles svoji představu co by rád vydával a jaký segment čtenářů by rád zaujmul. Nahlédněme tedy v rozhovoru pod pokličku dění minulého i budoucího a smělých plánů na dobytí knižního světa.
Jiný kraj, jiný mrav, říká se. A na tuhle realitu naráží i putující trojlístek hrdinů. Město Bernau skrývá mnohé nástrahy, problémy i svody, a srovnat se s místní mentalitou nebude žádný med. Autoři navíc přidávají k „téměř klasické“ fantasy i osobitý smysl pro humor a výsledek dělá čest titulu celé série – Božská tragikomedie.
Už se to blíží!
František Kotleta vydává novinku ve “svém” stylu – krev, démoni, pekelná akce a černý humor – to vše na vás čeká v Černé smečce!
A kdybyste náhodou byli na pochybách, navnadíme vás v ukázce.
Vzpomínáte na první díl Tance papírových draků? Ano, to byla ta kniha, kde parta příšerně divných a příšerně tajných policajtů z Plzně zachraňovala svět pod vedením chlápka, co si říkal Mrtvola. Tak to byla teprve půlka příběhu a divná banda policajtů se vrací i podruhé, tentokrát v knize s podtitulem Hon, aby byl jejich příběh kompletní.
Do jaké míry formuje prostředí charakter člověka a jak člověk svým charakterem prostředí utváří? Asi věčná otázka bez zjevného řešení, která se však stává aktuální vždy, když jedinec svůj dřívější životní prostor opustí a zcela nevědomky si jeho část bere s sebou do toho nového. A i něco navíc v podobě vlastního neoddělitelného prokletí.
Malá kniha, která nabízí spoustu zábavy – i tak by se dalo v krátkosti charakterizovat Sto skořápek podruhé. V relativně krátké době servíruje Pavel Skořepa druhou porci svých Skořápek ve formě drabble. Jinými slovy – musí nacpat příběh do sto slov. Sto. Slov. To už je pořádná výzva, a autor se s ní opět popasoval s elegancí sobě vlastní.
Štěpánka zdědila po svém strýci, známém spisovateli, velkou část jeho majetku. A spolu s ním i tajemství, které se přihlásilo o slovo „tak nějak samovolně“. Naštěstí ale není na řešení záhady sama – jejím parťákem se stává Smrtislav Hezoun, prvotřídní detektiv – a navíc kostlivec! Hledání žezla Prapředků může začít.