Mysleli jste si, že se jich zbavíte? No tak to se postavte do řady, na to si brousili zuby už větší frajeři – a pořádně si je vylámali. Parta vyšetřovatelů z Kladiva na čaroděje se totiž vrací na scénu, a je připravená zažít další pořádné rodeo. I když to pro mnohé z nich má pár háčků…
Ačkoliv je Kladivo na čaroděje již sérií spíše pro pamětníky (sedm let, přátelé, sedm let to trvalo!), rozhodl se duchovní otec Jiří Pavlovský a nezvedená dcera české fantastiky, Martina Antonínová, potěšit čtenáře a vrátit jim jejich oblíbené postavy. Jestli se o téhle podivné směsce, která si vedla podivuhodně dobře při řešení mnoha paranormálních případů a sem tam zachránila svět nebo někoho mnohem mocnějšího než oni sami, dá hovořit jako o hrdinech si vážně jistí nejsme.
Věrní fanoušci už jistě zvládli schroupnout jednohubku v podobě Slepého honu na osvěžení paměti a netrpělivě čekají na hlavní chod.
Bylo nás čtyři
Pád do reality pokračuje tam, kde předchozí série skončila. Felix Jonáš, nepsaný šéf skupiny, sedí kdesi na odlehlé stanici ve vesmíru a tiše (protože ve vesmíru vás nikdo neslyší křičet) propadá šílenství. Klaudie je naložená v lihu – tedy, ne že by stala objektem pokusů nějakého šíleného vědce libujícího si v naddimenzovaných zkumavkách, ale sama utlouká své stavy litry alkoholu, a není moci, která by jí donutila přestat. A nakonec je tu Walter. Milovník studených žen (o teplém pivu se kniha nezmiňuje) a nekromant v jedné osobě pořádně povýšil a stal se vedoucím jednotky Vatikánské vyšetřovací komise. Co na tom, že vztahy s jeho podřízenými jsou stejně chladné jako jeho milenky…
Na někoho jsme zapomněli… Na Kevina? Ne, moment, na toho zapomněl někdo úplně jiný, my máme na mysli Vincence. Tak ten už to má spočítané a vzpomínat na něj je všechno, co pro něj můžeme udělat.
A mezitím v Praze, magickém to městě, bují znovuzrozená magie a je připravená v zavedených pořádcích udělat pěkný bordel. Jen Felixovi je to nějak úplně jedno…
Kam letíš, Lajko?
Pád do reality znamenal pro autorku nelehký úkol – připomenout ústřední postavy a dostat je znovu do hry. Příběh je v podstatě rozdělený na dvě vzájemně se prolínající části – na dění v Praze a kdesi v hlubokém kosmu.
My začneme tím kosmem, protože Felix je vedoucí a má přednostní právo. Tak tedy: na tyhle scény si bude čtenář muset nejspíš trochu zvykat a naladit se na ně. Klaustrofobický prostor vesmírné konzervy pomalu odhaluje svá tajemství a Felix během toho rozhodně netahá za delší konec. Scény jsou depresivní, tísnivé, jako vystřižené z nějakého hororu nebo noční můry. Dá se říct, že pro Kladivo je tohle pojetí až netypické, i když nechybí humor černější než černá díra a ironie mnohdy na hraně zdravého rozumu. A možná přijde i nejznámější pes, co kdy v kosmu byl.
Oproti tomu dění v Praze je přesně tím, co čtenáři na Kladivu milují nebo si díky Pádu do reality zaručeně zamilují. Urban fantasy s notnou dávkou šíleného humoru a zběsilé akce napsanou v lehkých tónech zhltnete jako malinu.
Klaudie má vcelku obyčejné starosti: kde vezme další lahev, kam schovala tu předešlou, kdo jí zamořil byt špinavým prádlem a jestli má život za střízliva vůbec smysl. To Walter řeší SKUTEČNÉ problémy: jeho současná přítelkyně je pro něj příliš živá (a dokonce hřeje!), její matka je příliš velká semetrika pro kohokoliv na téhle planetě (tady by se Felix mohl smát, kdyby neměl svoje problémy) a v práci mu chybí dostatek autority, přesto, že výsledky má. A do toho se chystá výstava, na které se má sejít… No, prostě průšvih je ve vzduchu a smrdí magií. Ta totiž po předešlém skomírání nabírá na síle a zase funguje jak se patří, což trochu mění rozložení sil.
K tomu přidejte zlomyslnost autorky, která si oba hrdiny pěkně povodí, nechá je vyzkoušet si spoustu šílených situací, v nichž zdravý rozum raději uteče, přihraje jim do cesty nečekané protivníky a vše vyústí v jeden velký souboj. My sice můžeme naznačovat, ale dějové kotrmelce, Walterova svéhlavost a snaha dělat kompromisy i to nejlepší, co dokáže, a Klaudiina snaha postavit se nečekanému problému, to vše si musíte přečíst sami, abyste pochopili či si osvěžili styl, jakým je tahle série napsána. Styl Antonínové se totiž blíží stylu duchovního otce série, Jiřího Pavlovského, který je v tomto případě spoluautorem.
Duch a zloduch
Ono se to těžko popisuje, protože na Kladivu je jedinečný jeho duch, jeho koncept – svést čtyři „magory“ dohromady a ukočírovat jejich temperament, k tomu přilévá olej do ohně vnější svět… V Pádu do reality přichází na řadu fáze svedení postav dohromady, ale i tak to mnohdy pořádně jiskří, ironie by se dala krájet a konverzační přestřelky i situace vyhnané na hranici absurdity (mnohdy zcela neočekávaným a proklatě zábavným způsobem) jsou napsány opravdu kouzelně. Jenže každý z příběhů, ten nejnovější nevyjímaje, má hlavu, patu a solidně napsanou zápletku, takže to rozhodně není jen slepenec různých fórků, ale opravdu plnohodnotný román. Tohle tvrzení navíc podtrhuje i rozsah Pádu do reality, který je oproti útlým knihám přechozí série pořádný macek s téměř dvojnásobným počtem stran.
Ve druhé sérii Kladiva náš čeká další várka epických dobrodružství, protože magie se teprve nadechuje, a speciálně v Praze to žije víc, než by bylo záhodno. Tak do toho pojďme zase společně po letech praštit a bavit se „jako za starých časů“.
Martina D. Antonínová, Jiří Pavlovský: Pád do reality (Kladivo na čaroděje 2. série 1.)
Vydala: Epocha, 2024
Obálka: Dominik Broniek
Počet stran: 384
Cena: 359 Kč
