Po dočtení Pekelného pastýře se nám v hlavě vyrojila spousta otázek. A tak jsme je sepsali a poslali autorovi knihy, Oskaru Fuchsovi. Takže pokud jste na tom podobně jako jsme byli my, čtěte! Oskar sice odpovídal stručně, ale úderně.
Máš za sebou pět vydaných knížek. Jaký je to pocit? Myslíš, že už můžeš hrdě prohlašovat, že jsi známý a renomovaný autor?
Jaký je to pocit? Tímhle způsobem jsem nikdy neuvažoval. Pět vydaných knih znamená jedinou věc: že je nejvyšší čas začít pracovat na té šesté a sedmé. Nepíšu proto, abych byl známý a nebo dělal hrdá prohlášení. Mě na psaní baví, že něco tvořím, to mi přináší radost. Když mě nebude chtít nikdo vydat, budu si dál psát do šuplíku, ale užiju si to úplně stejně.
Píšeš hlavně akční brakovky. Když se na tenhle žánr podíváš, myslíš, že se ještě pořád má kam posouvat, že se vyvíjí?
Tohle jsem míval potřebu řešit možná před pěti šesti lety. Záhy jsem však přišel na to, že jedinou podstatnou věcí je napsat svoji knihu co nejlépe. Bez ohledu na to do jakého žánru ji potom někdo zařadí. Toho se držím. Škatulky potřebuje prodejce, žánrové spekulace a rozbory jsou plně v kompetenci recenzentů, popřípadě kritiků.
Svoje první knížky jsi vydával pod pseudonymem. Jaký je důvod, že jsi pak napsal příběh pro děti pod svým pravým jménem?
Chtěl jsem tyhle dva velmi odlišné aspekty tvorby od sebe jasně a viditelně oddělit. Nic jiného za tím není. Se psaním pro mládež jsem počítal už od začátku.
Ještě na skok k Černým husarům a probuzenému démonovi: neplánuješ podobný příběh napsat i v dospělejším ražení?
Ne, neplánuji. Ta kniha i příběh má pro mě smysl právě jen v této konkrétní podobě. A velkou roli v tom hraje i skutečnost, že je kniha věnována mému dědovi, který sloužil u dragounů.
A hurá ke tvé novince: Pekelný pastýř. Dost neobvyklý ústřední motiv – jak tě tohle napadlo? Musel si pro tuhle knihu nastudovat i něco o pasení ovcí?
Brzy ráno jsem šel vyvenčit psa a před domem stálo stádo ovcí. Už jsem na tomhle konci města Lanškrouna viděl ledacos: zajíce, strakapoudy, srnky, veverky, kuny, lišky, ale volně pobíhající ovce ne. Tyhle navíc měly černou hlavu, což ve světle sodíkových výbojek pouličního osvětlení budilo pramalé sympatie. Tím vznikl základ celého příběhu. Pastevecký pes (na rozdíl od ovčáckého) si stádo umí v případě potřeby řídit sám bez zásahu pastýře, takže jsem nemusel nic studovat.
V poměrně rané fázi knihy srovnáš se zemí Lanškroun, následně pořádně pocucháš Prahu. Je nějaké město nebo místo, které plánuješ zdemolovat v dalších příbězích?
Po delším usilovném přemýšlení a projití diáře mohu zcela zodpovědně prohlásit, že momentálně nic konkrétního určeného k demolici nemám.
V Pekelném pastýři se trefuješ do všeho a do všech. Ale proč s sebou hlavní hrdina proboha tahá svoji bývalou přítelkyni?
Je přece dobrým zvykem, že většina dnešních hlavních postav musí mít nějaké trauma z minulosti. Aby měli důvod chlastat, fetovat, zneužívat léky, zkrátka být opakovaně se hroutícími troskami a vzbuzovat tím ve čtenáři nebývale intenzivní emoční vzedmutí. Můj hrdina nechlastá. Ale má bývalou přítelkyni. Navíc vegetariánskou právničku. Ve výsledku jsem dosáhl stejného efektu s třetinovou námahou.
Je v příběhu něco, co sis vypůjčil z reálného života?
Jasně. Reálných je tam hodně věcí. Lanškroun. Rudoarmějec. Hřbitov. Závišův kříž. Praha. Jezulátko. A několik tisíc oveček.
Jaký máš vlastně vztah ke zvířatům?
Emocionálně vyrovnaný a nekomplikovaný. Vždy jsem si o nich (zvířatech) rád četl. Namátkou si vybavím Vlčáka Kazana od Curwooda, Bílého tesáka od Londona, Lassie od Knighta, příběhy E. T. Setona, nebo dech-beroucí povídky od profesora Augusty o životě pravěkých tvorů, psaných podle skutečných kosterních nálezů. Četl jsem knihy o přírodě a lovech od Rudolfa Luskače, měl jsem rád i Lišku Bystroušku, Potulného lovce nebo Rybaříky na Modré zátoce.
PS: Housku se salámem by mi Rex nemusel krást, dal bych mu ji rád sám.
A co politická kariéra, neláká tě třeba?
Děkuji, nemám zájem.
Mimochodem, co si myslíš o tom, že spisovatelé fantastiky čím dál častěji utíkají k detektivkám?
Tak to je spíš otázka na ty, kdož tak učinili, ne?
A na závěr: poslední dobou se v různých knihách autorů od Epochy objevují různé easter eggy a narážky na ostatní autory Epochy a jejich díla. Můžeme se na něco podobného těšit i v Pekelném pastýři?
Nevím tam o ničem takovém. Ale tato nepodstatná drobnost přece nemůže případnému těšení a radosti z odhalení zabránit.
FOTO: Archiv autora
