Osamělý Vlk: Trojitá dávka poctivé klasické fantasy

Příhody chrabrého válečníka Osamělého Vlka jste doposud mohli znát především z gamebooků. Nyní je tu však klasické knižní zpracování – nakladatelství Mytago nabízí v Legendách o Osamělém Vlkovi hned trojitou dávku nejryzejší fantasy žánru meč a magie se vším, co ke skvělému čtení patří!

Udatní válečníci, mocní mágové, mocichtiví záporáci těžkého kalibru, krásné ženy, bohové, intriky, proroctví a legendární zbraně… To vše v trilogii Legendy o Osamělém Vlkovi najdete měrou vrchovatou. Zkrátka – tohle je pro milovníky ryzí fantasy ve stylu Howarda či Gemmela to pravé!

Klasika a nostalgie

V téhle recenzi se nebojíme šermovat slovy jako klasika, ryzí a poctivá fantasy a dalšími silnými výrazy. A máme pro to hned několik dobrých důvodů!

Prvním z nich je osoba jednoho z autorů, Joe Devera. Tenhle chlapík zaprodal totiž svoji duši ďáblu v podobě hry Dungeons & Dragons; stal se odborníkem a vášnivým hráčem – a samozřejmě z odehraných dobrodružství čerpal i inspiraci pro svá literární díla s Lone Wolfem (Osamělým Vlkem) v hlavní roli.

Druhým důvodem proč hovořit o klasice je rok vydání originálu. Stíny na řádem Kai, jak se otevírací díl celé trilogie jmenuje, spatřil světlo světa již v roce 1989! Ale nemějte strach, na knize jako takové to není znát. Styl vyprávění je srovnatelný se současnými díly fantastiky (byť nejnovější trendy jako nejednoznačné postavy a snaha šokovat čtenáře krví a nahotou nejsou na pořadu dne); své udělá i nový, kvalitní a líbivý překlad z dílny Aleny Švomové.

Třetím důvodem je samozřejmě obsah knih samotný, ale o tom se podrobněji rozepíšeme později.

A ještě na skok ke zpracování knih. Je vidět, že Mytago se trilogii Legend o Osamělém Vlkovi snažilo dost vymazlit – příjemný menší formát padnoucí při čtení do ruky, tvrdé desky se stylovými barevnými ilustracemi, kvalitní papír, celobarevné mapy na předsádce a již zmíněný podařený překlad… Tomu říkám přístup – pro čtenáře vše!

Jak to všechno začalo

Pojďme se nyní podívat trochu podrobněji na obsah jednotlivých knih. Jak již bylo řečeno, jedná se o klasické literární zpracování, nikoliv gamebook (ačkoliv inspirace gamebooky je stejně silná jako ta světem a stereotypy Dungeons & Dragons).

První kniha trilogie, Stíny nad řádem Kai, je klasickým prvním dílem. John Grant a Joe Dever se vrhli především do vysvětlování a nastavování pravidel popisovaného světa. V informačně hutném a lehce utahanějším úvodu knihy se seznámíte se světem, jeho mytologií, základními božskými silami…

Kromě toho se však seznámíte i s hlavním záporákem, mágem Vonotarem. Ten je původně na straně těch „hodných“, ale ctižádostivost a vůně zakázaného ovoce (jo, temná strana prostě táhne!) udělá svoje. A tak Vonotar brzy poklekne před mocí Temného pána Zagarny, který mu po nezbytných namlouvacíích tanečcích přislíbí moc téměř rovnou té jeho a další nezbytnosti, aby mohl Vonotar stát v čele velké invazní armády a zaplavit svět Magnamundu zlem a hordami Zagarnových přisluhovačů.

Do hry se dostávají i další postavy. Ze všech nejdřív musíme zmínit hlavního hrdinu, Osamělého Vlka. Mladý bojovník tvrdý jako skála, který jako jediný přežije první řádění Vonotarových hord a je posledním členem řádu bojovníků Kai. Téměř sám se vydává vstříc pomstě, vnitřně osamělý kráčí světem se smutkem v duši. Dále se objeví Benedon, mladík, který je na krátký čas Vlkovým souputníkem. Benedon je tak trochu nešťastník – vždyť on měl členům řádu Kai donést zprávu o chystaném masakru. A nakonec je tu Alyss, tajemná dívka, jejíž moc se vyrovná i té Vonotarově, stvoření, které postrkuje Osamělého Vlka a občas mu svojí mocí vytrhne v těžkých situacích trn z paty.

Stíny nad řádem Kai končí právě masakrem (ne, tohle není bitva) bojovníků řádu Kai a první konfrontací Vonotara s Alyss.

A co bylo dál?

Druhý díl s názvem Temno přichází zastihne Osamělého Vlka a Benedona na cestě ke dvoru krále Ulnara – i ten musí být varován před blížícími se hordami Pána temnot a jeho poskoka. Tady začíná to pravé dobrodružství. Dever s Grantem umí vyprávět, ačkoliv děj pravděpodobně nepřekvapí. Je to zkrátka ono „poctivé starosvětské“ dobrodružství, žádná velká řežba, ale spíše putování s občasnými zastávkami v důsledku všemožných událostí. Vonotar spřádá své vlastní plány a polehoučku se staví na odpor Zagarnovi, několikrát se setká s Osamělým Vlkem či Alyss, ale ve své pýše a lehkovážnosti mu vždy proklouznou mezi prsty. Boj dobra a zla je v plném proudu.

Závěr trilogie s názvem Meč slunce je už víceméně (až na samý závěr) sólovkou Osamělého Vlka. Na své cestě za pomstou se vydává hledat legendární zbraň, jejíž nositel dokáže zastavit nečisté hordy. Opět je na pořadu dne putování, střety s Vonotarem, odhalování stop k nalezení zbraně… Snad jen ten samotný závěr, finální střet, mohl být epičtější – takhle je to šup šup na pár řádků a vyřešeno, což je po strastiplné cestě za mečem trochu zklamání.

S velkou mocí přichází velká bohorovnost

Obecně vzato jsou postavy tak akorát. Autoři nezatěžují zbytečnou propracovaností, občas se věci udějou bez zjevného důvodu, ale logicky vše drží víceméně pohromadě. – na druhou stranu to není úplně plytké a bezduché. Zlatá střední a plně funkční cesta.

Během některých pasáží budete mít pocit, že Vonotar v roli víceméně hlavního záporáka se chová jako samolibý blb. Příležitostí zabít Osamělého Vlka a odvrátit tak svoji zkázu má požehnaně, a i když tuhle osinu v zadku může zničit lusknutím prstů, hraje si s ním jako kočka s myší – a to, že myš občas vyhraje se zkrátka sem tam povede. I Osamělý Vlk často (jak se na pravého hrdinu) neposlouchá hlas rozumu a pud sebezáchovy, ale nutno říci, že tak to prostě v podobných příbězích bývá.

Ostatně, oněch klišé a frází „tak to bývá“ by se dalo o této trilogii prohlásit opravdu mnoho. Legendy jsou spíše příjemně nostalgickým čtením, které má stále své neoddiskutovatelné kouzlo, skvělé čtení pro začínající fantasty nebo ty naopak letitější. „Moderní“ generaci čtenářů zvyklé na příběhy plné krve ve zběsilém tempu zřejmě Osamělý vlk příliš nesedne.

Trilogie Legendy o Osamělém Vlkovi je, jak již bylo řečeno, trochu staršího data, čemuž odpovídá pojetí příběhu. Děj je nekomplikovaný, dobro a zlo jasně oddělené; v tomto ohledu můžeme hovořit o lehkém retru Důležité však je, že ani po letech příběh neztratil nic ze své zábavnosti, že má stále co říct. Silný hlavní hrdina, promyšlený svět, čtivý styl a vypravěčský um podtržený kvalitním překladem – to jsou nejsilnější zbraně.

John Grant & Joe Dever: Trilogie Legendy o Osamělém Vlkovi