V českém fantastickém rybníčku byla kolem nového projektu Legie spousta povyku, vířilo se bahýnko a index očekávání se šplhal do závratných výšin. A konečně je to tady – Operace Thümmel otevírá novou velkolepou space operu z dílny Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové! Nebo to všechno byly jen reklamní žvásty?
Člověk znalý díla Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové se nejspíš na první dobrou podivil. Tvůrčí fúze známého autora krvavého braku našťouchaného akcí a dámy, která sice není z nejjemnějších, ale spíše si libuje v mučení hrdinů po stránce psychické a v rozvážnějším tempu, je něco, u čeho poměrně těžko odhadovat výsledek. Operace Thümmel, první díl projektu Legie, pod kterým je podepsán František Kotleta, je tedy tak trochu krokem do neznáma. Ale napsat příběh o tom, jak po velkém boji trhají lidi mimozemšťanům nožičky a hlavičky je sen každého milovníka sci-fi už od raných let, zvlášť když v tom budou lasery, vesmírné rakety a další cool věci!
Kotletův výstup do vesmíru
Celá sága Legie je plánována na dvanáct dílů. Autoři se rozhodli naservírovat ve své space opeře celý nový komplexní vesmír. A právě to je hlavním úkolem Operace Thümmel: vše pěkně rozehrát, připravit, vysvětlit, ukázat… Zkrátka, naznačit čtenářům, do čeho že to vlastně jdou.
Kotleta se ovšem nezapře. Tenhle chlapík se nebojí experimentovat, což již několikrát ve svých knihách dokázal. I s mimozemšťany už měl párkrát pár nevyřízených účtů, ale tohle mělo být něco mnohem většího, a člověk by podvědomě čekal, že i dost jiného. Jenže překvapení se nekoná. Pořád se jedná v první řadě o svižnou brakovku, která je jakýmsi kotletovským poznávacím znamením; ruku Kristýny Sněgoňové v téhle knize téměř čtenář nepocítí (čímž netvrdím, že některé nápady nejsou její, jde spíše o styl).
Na druhou stranu: i sám Kotleta v doslovu říká, že se snažil mírnit a udělat příběh oproti svým přepáleným megaakcím uvěřitelnější. Z jednoho úhlu pohledu mu musíme dát za pravdu. Akce je opravdu o trochu méně a je o poznání komornější, i když o větší uvěřitelnosti bych rozhodně nemluvil. Ale o tom zase později.
Do konzerv s vámi, holoto!
První polovina knihy je věnována z velké části právě avizovanému vysvětlování. Na počátku se ocitneme na zaplivaném kusu vesmírného šutru, kde je těžební kolonie na chepit, velmi cenný vesmírný nerost. Postupně se dozvídáte celý příběh o tom, kterak Zemi postihla mimozemská invaze, proti které lidé neměli nejmenší šanci. Kdo měl štěstí, skončil jako otrok nadřazené rasy kdekoliv, kde bylo třeba pracovní síly. Ti méně šťastní šli rovnou do separátu, a ačkoliv lidské konzervy nepatří k tomu nejlahodnějšímu, co můžete ve vesmíru sehnat, žrát se to nejspíš dá.
Jenže kde je útlak je i odpor, a dokud doutná poslední jiskra naděje, je třeba se bránit. A tak, kdesi v daleké galaxii v daleké těžební kolonii pár chlapů plánuje obrat mimozemšťany o jejich parádní raketu. O moc dál jejich plány nesahají, ale důležité je mít cíl (lepší než jenom neskončit v separátu). Krůček po krůčku shromažďují zbraně, upevňují svoje pozice ve službách otrokářů a ztrácí reputaci v očích ostatních otroků. Je ještě někdo, kdo netuší, jak to bude dál?
Hop, a na chvíli zase zpět k vysvětlování. Kotleta se snaží čtenáři popsat celou historii invaze, reakci lidí a jejich neslavný konec. Stejně tak se snaží představit mimozemské rasy a jejich rysy a schopnosti, dát rámec celému universu a přiblížit co a jak funguje a jak hluboké řiti jsou hlavní hrdinové… Je zřejmé, že takhle komplexní projekt vyžaduje té úvodní omáčky spoustu a během čtení budete cítit, že Kotleta oproti jiným jeho dílům není příliš ve své kůži. Není to šroubované, nedrhne to; jen to zkrátka nemá ten švih a drajv, na který jsme u autora zvyklí. To potvrdí i druhá polovina knihy, kdy už nemusí tolik brzdit a odbočovat a dostává se postupně do své obvyklé formy. Přibývá zejména trefných hlášek i svižných scén, zároveň se však rýsuje i pár “větších motivů”, se kterými se pravděpodobně ještě v da lších dílech setkáme.
Co z toho vylezlo?
Autory byla avizována space opera připomínajcí Firefly, takže by bylo pošetilé čekat politické exhibice, tisíce vesmírných korábů a další nablýskané propriety, které má běžný čtenář se space operou pravděpodobně podvědomě spojeny. Dostanete bandu loserů dohnaných okolnostmi k neuváženým činům v omlácené kocábce a s obrovskou chutí nakopat pár mimozemských zadků. Jako vklad do dalších dílů docela fajn.
A pak je tu zmiňovaná snaha o větší uvěřitelnost. Hlavní hrdina, kapitán Moravec, analytik staré dobré pozemské BIS, má pro strach uděláno. Dost často však naběhne na scénu zcela proti pudu sebezáchovy a vesmíre div se, vždy to s holýma rukama nebo nulovou šancí nějak skoulí.A ostatní povstalci na tom nejsou o mnoho lépe. Je to zábava, o tom není pochyb, děj se vyvíjí tak, že akce není repetitivní a nezačne po nějaké době nudit, ale uvěřitelnost, tu opravdu nehledejte (i když pokud budeme slovíčkařit, je větší než u mnoha jiných autorových děl!); přičemž právě chování postav místy téhle snaze dost ubližuje. Na druhou stranu díky jasné motivaci mají vcelku slušnou hloubku a snadno se s nimi ztotožníte, což je zase v kolonce uvěřitelnost plusový bod.
Konečný verdikt tedy zní: mírné rozpaky spojené s pochopením. Většina čtenářů ví, co Kotleta umí. V Operaci Thümmel je však chvílemi nucen vystoupit ze své komfortní zóny a první polovina knihy padne na oltář klasického rozehrávání děje. Následně se roztáčí kolotoč akce a hlášek, i když se autor opravdu oproti svému standardu dost krotí. Kniha funguje jako samostatný příběh i jako úvod do rozsáhlejší série.
Na závěr si zamumlejme známou mantru: “Je to jen první díl!” a pojďme vyhlížet Amandu, druhý díl série Legie tentokrát v režii Kristýny Sněgoňové. On jí totiž František tu půdu připravil docela slušně a položil základy, na kterých se dá stavět.
PS: Ještě by bylo dobré ztratit pár slov o obálce. Bůhvíproč mi evokuje staré filmové plakáty na podloudná scifíčka. Vypadá to prostě skvěle!
František Kotleta: Operace Thümmel
Vydala: Epocha, 2020
Obálka: Jiří Arbe Miňovský
Počet stran: 344
Cena: 299 Kč
