Nakladatelství Golden Dog se specializuje především na horory, thrillery a detektivky domácích, ale poměrně nově také zahraničních autorů. Na tomto nakladatelství je sympatické nejen to, že se snaží podporovat české hororové autory, ale také to, že Martin Štefko, jenž je hlavou, duší i srdcem nakladatelství, dává ve svém edičním plánu prostor i kratším prózám těchto psavců. Právě pro ně má vyhrazenu edici Zrnka temnoty. V ní zatím nalezneme čtyři útlé svazečky, z nichž první je novela Nelly Černohorské Oko čarodějnice.
O autorce samotné se mi na síti ani v kuloárech nepodařilo zjistit mnoho. A tak úspěšná studentka Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, která nikdy neučila a žije kdesi v malinkaté vesničce obklopena synem, manželem a mnoha zvířaty, pro nás zůstane stejnou záhadou, jakou jí bylo pro Sofii (hrdinku Oka čarodějnice) to velké starožitné zrcadlo v předsíni jejich rodinného domku.
„Mirror Mirror on the wall
True hope lies beyond the coast
You’re a damned kind can’t you see
That the winds will change
Mirror Mirror on the wall
True hope lies beyond the coast
You’re a damned kind can’t you see
That tomorrows bears insanity“
Asi se bude zdát zvláštní, že recenze hororové knihy o čarodějnicích uvádí text metalové kapely Blind Guardian o jakémsi zrcadle na zdi. Ale svět osmnáctileté Sofie, který se doposud točil mezi starostmi jak nejjednodušeji zvládnout otravnou školu, ustát komplikovaný vztah se svým (o dost starším) učitelem klavíru a zbytečně nenaštvat dominantní matku, se dramaticky změnil ve chvíli, kdy poslední jmenovaná přinesla domů podivné starožitné zrcadlo. Takových krámů matka natahala domů spoustu, ale od té doby, co se doma objevilo tohle zrcadlo, se vše obrátilo podělaným na vrch. Nejdřív divné sny o satanských rituálech, vtíravý pocit, že Sofii někdo neustále pozoruje, a pak… Pak se ztratila Drahuška Kejřová, kamarádka Sofiiny mladší sestry. Policie je bezradná, a Sofie, která začíná tušit, že její sny o satanském rituálu i zmizení Drahušky nějak souvisí s tím starožitným zrcadlem, vezme pátrání do svých rukou. A potom se ale začnou ztrácet i další děvčata, a naší milé hrdince začne docházet čas.
„How shall we leave the lost road
Time’s getting short so follow me
A leader’s task so clearly
To find a path out of the dark.“
Bože můj, takových historek o prokletém zrcadlu, prstenu, deníku či knize jsme četli a slyšeli. Čím je tedy zrovna tenhle příběh výjimečný? Na rovinu si řekněme, že zápletka to tedy není. Vtip, nebo děs tkví v tom, jak ji autorka uchopila.
„Hey You!
Out there in the cold
getting lonely, getting old
Can you feel me“
Tak za prvé. Celý příběh je vyprávěn v ich-formě a je zasazen do současnosti. Sofie, která je nejen hlavní aktérkou, ale také vypravěčkou, je prostě obyčejná osmnáctiletá holka kterou byste mohli potkat v každé druhé knihovně nejen v Opavě, kde se její příběh odehrává. I to, že je občas na pěst, zmatená a její duševní pochody můžou někdy připadat dospělému čtenáři praštěné, z ní dělá zcela uvěřitelnou postavu. Navíc je její vyprávění také o pošramocených vztazích a i to je mnohým z nás až nepříjemně blízké. Autentičnost celému vyprávění také dodávají články v místních novinách (a to i s fotografiemi pohřešovaných dívek), které o případu podávají průběžné informace. Zkrátka a dobře, tohle by se mohlo stát i ve vašem městě.
Za druhé. Autorka knihu pojala spíše jako detektivní thriller s hororovými prvky, než jako splatter horor. Což nutí čtenáře obracet stránku za stránkou v očekávání ne toho, kdo a jakou hnusnou smrtí zařve, ale jak se všechny střípky Sofiina příběhu propojí. Přitom dávkování pocitů strachu, vhledů do minulosti i černého ironického pohledu hlavní hrdinky na svět je dávkováno s přesností na miligramy. A přesto je v knize zůstalo dost prostoru věnovanému plíživému děsu, stínům ve tmě, krvavým obětem a všem těm věcem, které u čtenářů vzbuzují příjemné mrazení v zátylku.
„Hey you!
Would you help me to carry the stone
Open your heart
I’m coming home.
//But it was only a fantasy
The wall was too high, as you can see
No matter how he tried he could not break free
And the worms ate into his brain//“
Oko čarodějnice není veselé čtení. Je o bolesti, ztrátě blízkých lidí a rozbitých vztazích, ale je to zatraceně vyzrálý počin. Pokud budou v edici Zrnka temnoty vycházet takovéhle texty, nemusí se Martin Štefko bát, že by český horor zahynul bídnou smrtí a v zapomenutí.
„Hey you!
Don’t tell me there’s no hope at all
Together we stand, divided we fall.“
Ačkoli autorka v knize uvádí celkem obsáhlý playlist (ostatně hudba je nepostradatelnou součástí Sofiinina života), v recenzi byly použity pouze texty písně Mirror, mirror německé metalové kapely Blind Guardian a především text písně Hey You anglické rockové skupiny Pink Floyd.
Hodnocení: 85%
Nelly Černohorská Oko čarodějnice
Vydal: GoldenDog, 2021
Počet stran: 122
Cena: 159,- Kč
