Mohl by to být třeba začátek nějakého vtipu: co má společného vyznavač emo stylu vrhající se do bludiště plného pastí, ruský důstojník velící té nejpodřadnější chátře a klonovaný pomocník s číslem 68 na hrudi, jehož účelem je nemyslet, necítit a sloužit? No, přesně s touhle otázkou si budete lámat hlavu po většinu knihy Obojek, a věřte, že Rosana Zvelebilová si vás pěkně vychutná.
Pokud jste doposud neměli co do činění s knihami Rosany Zvelebilové (já žádnou zkušenost také neměl, sluší se dodat), budete nejspíš na její novinku Obojek koukat s mírnou nedůvěrou. Svébytná ilustrace na obálce přímo od samotné autorky naznačuje, že tohle nebude čtení pro každého. Ale cílová skupina bude možná trochu jiná, než by ti, kteří soudí knihu podle obalu, byli ochotni připustit. Ona totiž Zvelebilová píše dost chytře a umí zmixovat akci, trochu těch sexuálních scén a poměrně hluboké lidské příběhy,
No to teda čumím
Zaznělo tu slovo svébytná. A to přesně tahle kniha je. Od prvních stran nebudete chápat – vyhublý borec s patkou přes půl obličeje leze „někam“ – za velké mediální pozornosti se tenhle vyznavač stylu emo doslova těší na smrt a dost rychle se mu jí také dostane. Ze začátku tohle nemá čtenář šanci pochopit, takže po dočtení příslušné pasáže se nejspíš párkrát zhluboka nadechne a řekne si něco ve smyslu: co to sakra bylo?
K tomu přidejme pár zajímavých vjemů: podbarvení stran, střídání fontů… vše tu má význam, je to taková malá hra se čtenářem. Navíc na nás opět číhá autorčina ilustrace a zajímavý prvek v textu: namísto dlouhého popisování je využit úderný obrázek nebo chcete-li komiksová bublina, která spád děje dost urychlí.
Střih. Zmatek v hlavě. A hup na dalšího hrdinu, klonované chlapíka s číslem 68. Ten má zcela jiné problémy – nesmí myslet, cítit, má jen sloužit. Jenže pomaličku, polehoučku si tenhle klonovaný rebel v nehostinném světě dovolí pochybovat, usmát se, cítit emoce. Což je logicky cesta do záhuby, a to doslova.
No a do třetice je tu ruský velitel malé baterie. Dokonale flegmatický chlapík, kterému nevadí, že mu smrt klepe na rameno, protože pro něj není zemřít žádná tragédie. A právě proto dokáže přimět k poslušnosti i tu nejhorší sebranku, kterou mohl dostat na starost.
Zvelelebilová nabízí čtenáři svébytné (zas to slovo!) hrdiny, se kterými se dá sympatizovat spíš proto, že nahlíží do jejich lidství, pocitů a světanázoru. Svým založením jsou všichni z tria nějakým způsobem depresivní a ťukají čtenáři do nelibých pocitů, rozhodně to nejsou žádní sympaťáci na první dobrou. Kniha má podařené akční sekvence ve všech třech dějových linií, ale zároveň jde místy až na dřeň ve vytyčování hranic kam až sahá lidství a přirozenost.
To, co čtete…
Obojek není vůbec špatná kniha a vlastně je to jen o čtenáři, zda bude ochoten ji přijmout a zda nebude soudit příliš rychle. Zvelebilová je totiž nadaná vypravěčka, má cit p(r)odat čtenáři příběh plný emocí, přemýšlivých i akčních scén.
Styl vyprávění je dost úsporný – žádné kudrlinky, epické rozmachy – prostě sek sek, sem tam obrázek urychlující děj (viz výše) a vymalováno. Jen tak trochu netradičně – už jen ta sbírka hlavních hrdinů dává tušit, že literatura pro masy to úplně nebude. Spíš tak trochu pro sado masy. Ale pokud přežijete homosexuální romanci, zneužívání a snahu redukovat člověka na pouhou věc, konec vás dostane, a to samé lze říct minimálně o osudu jednoho z tria hrdinů (protože i vy si nakonec vyberete svého favorita). Popisované scény navíc nejsou podány nijak úchylně nebo samoúčelně, mají v knize své opodstatnění.
A pak, zcela nečekán, vynoří se mezi akcí a lehkou filozofií humor. Nevtíravý a úderný, odlehčující. Prásk, tumáš čtenáři.
A na konci do sebe všechno pěkně zacvakne a vy se konečně dozvíte, co vlastně tyhle postavy vzdálené v čase i názorech spojuje. Tak vydržte až do konce, protože Obojek se může zdát díky stylu, jakým je napsán, jednoduchým čtením, ale dokáže se do čtenáře pořádně zahryznout a strašit mu pár dnů v hlavě!
Rosana Zvelebilová: Obojek
Vydal: CANC, 2023
Obálka: Rosana Zvelebilová
Počet stran: 318
Cena: 540 Kč
