O čem sní noční můry? Osmá várka rozhovorů

Anna Chlapcová

Anna je narozena v roce 1986, učeň výtvarného řemesla, stárnoucí v neustálém procesu, s komplikovaným vztahem ke světu, členka skupiny Infernalismus. Dle svých slov „Alenka v říši divů“ a „jako voda“…

Co pro tebe znamená být součástí něčeho tak ojedinělého, jako je současná antologie hororové poezie?

Vážím si toho moc, že mohu být součástí. Někdy se mi stává, že lidi děsím i když nechci. A člověk nikdy předem neví, co je mu tady souzeno.

Když se řekne slovo poezie, co to v tobě evokuje? Jaké emoce, myšlenky to v tobě vyvolá?

Myšlenky na instinktivní touhu po sebepřesažení.

Jaký vidíš rozdíl mezi psaným a vizuálním tvůrčím projevem? Co pro tebe znamená obraz, anebo báseň?

To je dost zajímavá otázka. Pro mě je od přírody podstatná ta oblast, kterou mají tyto sféry společnou, spojení i rozhraní, které je zaznamenatelné asi jenom intuicí a instinktem, magickým myšlením, otevřenou hlavou… Jinak řečeno, mám na mysli takové fenomény jako je synestezie nebo zvukomalba. Na nich jsem vyrostla a jsou pro mě důležité.

Tvoje nádherně sugestivní ilustrace zdobily již předchozí antologii Co číhá v temnotách a v této jsou o dost temnější a černější. Můj úplněk je prostě dokonalý! Jak jsi vybírala motivy, čím ses inspirovala k ilustracím u jednotlivých autorů?

Částečně se změnil můj přístup. A ilustrace druhého dílu vypadají temnější, ale ve skutečnosti nejsou. Jsou tam totiž v originálech barvy. I když jsem věděla, že mají vyjít černobíle, a sledovala jsem, jak černobílé verze vypadají. Potřebovala jsem během práce vidět barvy, dodávaly mi energii:)

Inspirací pro mě byly texty autorů.

O čem sní tvoje noční můry a múzy?

Spíš můry… O tom asi nemůžu jen tak mluvit(?:)) A vlastně, spoustu jejich snů musím ještě sama rozluštit:).

 

Sandro Dragoj

Sandro je výtvarník, původně vyučený jako umělecký rytec s nápadným talentem již od útlého dětství.  Spolu s dalšími přáteli a tvůrčími autory se podílel na zrodu umělecké skupiny Infernalismus, mezi jejíž členy patří jak malíři, tak básníci, spisovatelé, hudebníci, dokonce i tanečnice. Svými obrazy se podílel na celé řadě projektů: hudební vystoupení, expozice, literární projekty včetně spolupráce s Kristinou Haidingerovou, Veronikou Šulcovou, spolupracoval také s organizátory akcí a s hudebními skupinami.

Co pro tebe znamená být součástí něčeho tak ojedinělého, jako je současná antologie hororové poezie?

Ahojky Pavle, je mi ctí odpovídat zrovna tobě. 🙂 No já za tím projektem velice rád stojím a podporuji ho. Jsem moc rád, že Kristínka se Zeldou něco takového již po druhé zrealizovali a ten kousek dílku práce, co mohu pro ně nabídnout, je pro mě velmi srdcová záležitost.

Když se řekne slovo poezie, co to v tobě evokuje? Jaké emoce, myšlenky to v tobě vyvolá?

Školní sračičky, které se pod pohrůžkou násilí cpou dětem do hlavy na základkách, jinak dostanou pětku. „Ďáblův smích“ Ale teď vážně. Hele to je ta věc co jsme dělali s Infernalismem úplně na začátku, než se nějaké akce v Praze vůbec začaly dělat, aniž bychom to nějak plánovali/zamýšleli. A to je to co se teď děje ještě víc. Dává se tomu naprosto nová tvář, která je aktuální a současná. A popravdě Čechy jsou v tomhle velmi ojedinělé. To jak ta scéna za dobu působení narostla je moc pěkné. Je to klenot, kterým ne každá země disponuje. Například tady v Panamě nic takového není. Básník tu byl v historii asi jen jeden. Ale alespoň má sochu na náměstí.

Tak kdy se konečně dočkáme Démona tvořivosti?

Démon Umění až bude, tak bude! Pracuji na tom jen devátým rokem s pětiletou pauzou. Tohle dílo má nevýhodu, že je třeba být dostatečně zabezpečený, abych si k tomu na rok mohl sednout a neřešit nic jiného, než tohle, ledničku, záchod a občas si zašnorchlovat. A v této pozici ještě nejsem a asi ještě rok dva nebudu. Bude to chtít i pěknej balík peněz a promyslet prodejní plán, aby byla alespoň nějaká návratnost kapitálu. A to už je základní kostra dopsaná od roku 2019, ale byl to týmový projekt a ostatní od toho pak ustoupili. Budu to tedy muset celé přeorganizovat a postavit buď na úplně jiném týmu lidí a nebo pouze čistě na sobě. A pak ideálně překlady do angličtiny a španělštiny, kde na to mám taky důvěrnou kamarádku a holt to někde nějak protlačit ve vydání i mimo Evropu. Možná pomůže, že jsem už spolupracoval právě s Kristínkou a také Veronikou Šulcovou. Uvidí se.

Co Panama? Jak se ti tam žije?

Hele nádhera. Tak mě vyhovuje kapitalismus a tropy. Tady mám obojí a je tu míra kapitalismu, která v Čechách nebyla ani v devadesátkách. Panama není jen transitní země, ale především bankovní stát. Krom toho že tu 40% obyvatelstva jsou naplaveniny z USA, Kanady a Evropy, kteří si tu užívají velice svobodné prostředí nejen pro život, ale i podnikání. Jen tu vše musím budovat od základu. Moc lidí mě tu teď ještě nezná i když zvěsti se tu šíří mnohem rychleji než v Praze. Uvidí se. Už mi tu stihli lohnout nějaké obrazy, tak jsem zvědavý, kdy se objevím na trhu s uměním i v případech bez mého přičinění. „smích“

Knihu O čem sní noční můry zdobí tvůj úžasný obraz monolitu. Co chystáš výtvarně do budoucna? Může se Latinská Amerika těšit na invazi Infernalismu?

Hele Infernalisté v Panamě, to byl můj první vlhký sen, co jsem měl ještě před první návštěvou, ale jde o to, že Infernalismus je týmová práce i když v podobě nějaké organizované individuální anarchie. Zatím byla jen jedna osoba, jež se odvážila se mnou vyrazit do Panamy a tou je pouze má přítelkyně. Zbytek nemohl, nebo na to neměl odvahu. Ale není se čemu divit. Prorazit tady jako umělecká skupina by vyžadovalo schopnosti ideálně umět španělsky i anglicky na úrovni rodilého mluvčího. Mě se zatím zlepšila angličtina, španělsky umím pár slov. S vypětím velkého úsilí dám dohromady jednoduchou větu.

Ale plány tu jsou veliké. Naplánovaná spolupráce o které se debatovalo před rokem tu nedopadla, takže se muselo najít něco nového. Ale je tu v plánu vyzdobit jednu restauraci, která se bude brzy otevírat a pak budu hledat další místo. Asi se nezastavím jen tak. Budu tu chtít vyzdobit vše co mi přijde do cesty. A samozřejmě útok na trh s uměním. Panama má výhodu, že na obrazy tu narazíte všude a platební podmínky jsou zde velice příznivé, pokud se dostanete mezi dobrý okruh lidí. Obecně Latinská Amerika má zvláštní ekonomická specifika. Je to tu vše přímo napojené na USA, což je zde hlavní ekonomický motor. Hlavním příjmem dolarů jsou zde Američané kteří zde buď žijí, podnikají na dálku, nebo všechny země využívající panamský průplav. Jinak latina nemá silnou produkci. Nejde to srovnávat s Evropou, tedy tou Evropou z minulosti, dnešní Čínou, nebo Japonskem druhé poloviny 20. století. Ne že by na to latina neměla, ale jim se prostě nechce. Předností zde je si tu užívat výhody tropického ráje.