Novinka od Hostu: Naslouchač

až tak? Blesk z čitého nebe?

😀 zase urcite veci se nikdy neomrzi

Milá Brambule, tys to nepochopila 🙂

to dva mraky: Bať, těžký kalibr! To jsou tak naivní příběhy, až se musí člověk smát! Třináctiletá proti totalitě! Ta by to vytrhla! Když se v Germánii přemnožili vlkodlaci a začali ve velkém mučit a zabíjet lidi, tak musel Car celou armádu poslat, a roky trvalo, než tu sběř vybili! A co vojáků tam padlo! Copak by tam nebo onde nějaké dítě zmohlo, když i silní chlapi se při útocích na bodáky podělávali strachy! Kdo nevěří, ať se zeptá staříčka Jemlichaje od nás ze vsi! Inu jak se říká: Za mala krávy dojit, za velka puškou skolit!

To Podchaljuzin: Jsi člověk veskrze praktický, ale zase vem si že ve 13 letech spousta lidí sní o tom jak oni sami osobně změní svět, ale už vyrostli z té Popelky, tak čtou trochu složitější pohádky. Však život naučí, co je možné 😀

To KarelC: Spíš moje soukromé pruzení proti rozjuchaným anotacím. A víš ty co, tak já si to přečtu.

to KarelC: Brambule nepochopila můj příspěvek. Zjevně není schopna rozpoznat ironii. Děvčatům bys měl raději koupit knihu Příhody svatého Kuzmiče, je to dílo plné neuvěřitelných historek a poučných příběhů!

to Brambule: No bať, jakpak by děvčata mohla něco složitého chápať? U nás ve vsi ženy u kamen stojí a vodku na stůl podávají, jiných uměn jim netřeba! Ovšem ve městě, tam je jiná! Celé dny planě rozumují a rozkoly mezi lidmi plánují! To proto, že nemají co na práci! Inu, jak se říká: Střez se ženského plemene, jak tele zaníceného vemene!

To Karel: soužití Venušanek a Marťanů je zkrátka veliký problém :-D, proto mám návratový modul trvale ve standby… ty jsi místní?

Jsem na straně sto a opět jsem připraven rozsekat anotaci na prvočinitele, není pravda tak debilní jako ta na “Ve službách spravedlnosti” ale opět je z větší části mimo 😀

Dočteno, takže přichází další post na téma mimozních anotací.
Dobrá zpráva je, že vlastní anotace – první oddíl článku, která je součástí knihy, je OK. Ovšem další dva oddíly, (z pera redakce, textů distributora, nebo snad náhodou součást tištěné verze…?) to teda bohatě kompenzují.
Z celého srdce přeji řediteli, že ho to chytlo, příběh odvyprávěný očima utlačované dívenky z beznadějně chudého prostředí má kouzlo Popelky, princezny v myším kožíšku, Olivera Twista… + přidaná dobrodružná a tajuplná hodnota
Ale následuje mimoza a pokud by jí někdo uvěřil, po dvaceti stranách to háže z okna. Silná hlavní hrdinka, která táhne příběh? 😀 no…
Ona silná hlavní hrdinka je zhruba na síle malého Bobše a obvykle je ve vleku událostí.(naprosto logicky – je to malá holka) Nadto na ni autorka v první třetině knihy docela kašle. Do života ji vybaví zdravím, fyzickou čistotou nezvyklou v jejím prostředí a obrovským talentem, přidá soubor jímavých událostí, celé to nasype do šablony normální holky bez zvláštních znamení a pak ji v podstatě použije jako informační kanál k prezentaci toho světa. Historky ze života nad rámec povinných traumátek? Co ji baví? Přátelé? Učednická léta? Zkrátka to co tak dobře oživuje podobné příběhy? Jen chabé náznaky.
Například někde kolem strany osmdesát se dovídáme, že hrdinčina sestřenka je stejný blázen jako ona sama, ale ona bláznivost se dá odečíst jen a jen z kousku prologu… Text je prošpikovaný zmínkami o tom jak je tam či onde celá bez sebe strachy z výše postavených lidí z nížin, etc. Naštěstí zhruba za třetinou knihy se to zlepší a dostává víc prostoru, dokonce jí vyčítají vzpurnost což je ovšem potřeba vnímat relativně vzhledem ke společenskému uspořádání v tom světě. Teprve od cca půlky se povedlo hlavní hrdince vtisknout aspoň nějakou “vůni” a má šanci pořádně zaujmout, ale to nic nemění na tom, že je to v podstatě obyčejná holka občas statečná občas ne, s dobrým srdcem, ale produkt svého prostředí. Z hlediska knihy na tom nevidím nic špatného(naopak), ovšem rozplývat se nad tím, jak táhne příběh, je mimoza.
A následuje temnota – temnota prodává, temnota je in. Jenomže není temný každý příběh, který se třeba odehrává v nevábných kulisách, nebo jsou tam mrtví. Oliver Twist se jistě odehrává v pochmurných poměrech, ale za temný ho asi nikdo neoznačí, známí tankisté se psem prošli spoustou zabíjení ale není to temný příběh z válečných let. Zolovy texty? To už je o něco blíže.
A Naslouchač je, se vším respektem, proti Zolovi bukolická idyla. No dobře, trochu přeháním.
Na straně jedné autorka až křiklavě vytahuje různé detaily jak sklenaři žijí strašně(jak jimi opovrhují, jak dostávají shnilé ovoce a vodu berou z blátivého potoka…. etc) na straně druhé nenechá čtenáře do té špíny natvrdo hrábnout. Nejsou zmínky že by se mezi sklenaři bonzovalo, šikanovali, kradlo… žijí spolu v jednotě a snáší svůj úděl s pokorou, jako Karafiátovi broučci. Současně se zhusta zmiňuje o tom jak by vládci někomu mohli ublížit, nebo kdysi ulbížili, ale žádné takové ublížení vlastně s hrdinkou nevidíme. Bojovníci pětadvacítky jsou skoro rytíři kulatého stolu a v postapo světě je zjevně hodně blahobytu. Tohle prostě není temná atmosféra, tady není žádná sžíravá beznaděj, nejhorší lidské vlastnosti a esenciální zlo plížící se kolem. Dobrodružství, obrazy bídy, záhady, zklamání, žárlivost, smutek, to ano. Jenže to by pak muselo být temné kde co.

Příběh je tažen především světem, kde se odehrává. Navzdory stylistickým perlám typu: “…Jejich tváře ztvrdly, rty se semkly v úzkou čárku. Pak kdosi vykřikl to osudné slovo…”, navzdory okamžikům vypravěčské neobratnosti a promrhaným příležitostem, se povedlo to, o co u takové knihy jde. Povedlo se vytvořit umělý mýtus. Příběhy dávných křivd, tajuplné síly které nikdo nechápe, mistři jejichž talent nelze ničím nahradit, podivné bytosti z druhé strany… to je doplněné sociálním napětím, sbližováním protikladů, příběhem života v přestrojení, dobrodružstvími na stezce. Myslím, že přes evidentní problémy je toho zase docela dost, co se dá na knize pochválit. Tak proč proboha zase takové bláboly?

to dva mraky: Dobrá recenze!

Nicméně moje dcera si to teď čte a vypadá spokojeně. Náš problém možná bude enormní sečtělost, takže nás už máloco dokáže překvapit.

to Petra Stehlíková: Jsem se vás taky zastal…
Klidně se ozvěte! Autor si má stát za svým dílem a nebát se veřejné polemiky s recenzenty i náhodnými chytráky. To já uznávám a podporuji. Když něco vytvořím a někdo mi to hanobí, tak si to nenechám líbit a ozvu se. Je to stále častější (opět, za totáče platil nezpochybnitelný status recenzenta) i v odborných a naučně populárních magazínech. Ve Vesmíru se mockrát ozval autor po negativně laděné recenzi a došlo i k poměrně vyostřené diskusi. Viz třeba recenze Kronika zoologického poznávání od Ročka. Tam byla poměrně obsáhlá polemika.
Protože pokud se autor neozve, tak u spousty lidí vzniká dojem, že kritiku přijal a podřídil se. Což často není pravda.

to Petra Stehlíková:
A to jsem se do rozvoru knihy pořádně ani nepustil, většinou tam vyvracím mimozní názory z článku…
Jak jste přišla na to, že by dočtení pro mě mělo být utrpením? Já to tam někde píši? Jen poukazuji na to, že ten text má problémy – klidně jsem ochoten je prezentovat a analyzovat.

To Petra Stehlíková
Hmmm takže si sice vážíte kritiky ale jak do toho někdo tne, je samozřejmě rejpavý prudil, který tam ty chyby hledá schválně. Dělat vám betu musí být fakt radost :-D.

Neříkal jsem, že se mi to nelíbí.
Proč berete jakékoli moje konstatování o Vaší knížce jako něco negativního?? Pokud napíši že pětadvacítka evokuje rytíře, je to prostě informace, nevnímám to jako něco špatného.
Co se stylu týká… pokud by si každý řekl: “Těžko s tím něco nadělám” nikdy se nikam neposune. To jistě není důvod poslouchat co si o tom myslím já, ale zamýšlet se nad tím a třeba naslouchat nějakým důvěryhodnějším lidem by za to možná stálo.
Myslím k vývoji postav jsem se nijak nevyjadřoval.
MMCH: Jednota mezi sklenaři je zjevná od začátku, vyplývá z kontextu. Z toho že udrží tajemství, v jejich čtvrti je bezpečno a tak.

No jasně se vztekem. Jistě Vás nenávidím pro Vaši zjevnou genialitu…
Opravdu si myslíte, že po podobných pokusech o telepatii se dá nabídka k věcné diskusi brát vážně?

Musím předeslat, že knihu jsem nečetl a číst ani nebudu, zjevně nepůjde o můj šálek čaje. Nebudu proto hodnotit kvalitu knihy, ale zdejšího vystupování autorky. Autorka knihu považuje (a je to logické) za své dítě a stejně jako některé matky opravdové děti, miluje zřejmě toto své literární dítě opičí láskou a kritiku, byť vedenou sebelepšími úmysly, odmítá jako celek a ještě má potřebu kritikovi nasazovat psí hlavu. Je to její boj, ale dovolím si usoudit, že část potenciálních čtenářů takhle odradí, protože si řeknou, že osoba s takovou mírou kritické sebereflexe dobrou knihu prostě napsat nemohla. A slečno Stehlíková – pokud jste si knihu nevydala samonákladem, nedokázala jste ji vydat Vy, ale nakladatelství, které do ní investovalo a s největší pravděpodobností na ní nezbohatne. Tím se nevyjadřuji ke kvalitě knihy, ale reflektuji dobu, stav knižního trhu a žánr, do kterého jste se pustila.Trochu pokory bych doporučoval.

Podle mne je v naprostém pořádku, když autor polemizuje s kritikem. Stejně tak je v naprostém pořádku, když svoji vlastní knihu považuje za “svoje dítě” a nekriticky ji brání. Kdo taky jiný, že? Autor má být svůj a to i navzdory okolí. A mne by autorčina obhajoba od nákupu neodradila. Spíše naopak.

Někdy ovšem obhajoba vlastního díla má i kuriózní důsledky. Pamatuji jak jeden soudobý autor okultní literatury podal, (po sáhodlouhé polemice na netu a v osobní korespondenci), na svého recenzenta dokonce trestní oznámení.

Kritická sebereflexe je možná úžasná věc, ale v současné době se s ní nikam nedostanete.

A jedna věc je vzít si ponaučení od zkušeného recenzenta v tištěném periodiku a druhá věc je brát si ponaučení v anonymním fóru na netu. Tady naopak považuji za velice sympatické, že se autorka nebála veřejné polemiky a jasně sdělila svůj názor. Palec nahoru!!

to KarelC: děkuji, jsem ráda, že to tak berete. Dle mého názoru na přijetí kritiky je potřeba i nějaký ten čas. Já sama se většinou tak týden vztekám a na dotyčného nadávám, že tomu nerozumí, než se zklidním a začnu o tom víc přemýšlet.
Na trestní oznámení nejsem dostatečně aktivní člověk:)))
Ale vážím si Vašeho komentáře. Ještě jednou díky.

to Podchaljuzin: To je dobrá kniha, ale nepochopil jsem ponaučení ze sedmé strofy, kde Kuzmič káže slepcům a ti na něj házejí shnilá jablka, která ovšem nepadají na něj, nýbrž na daňové výběrčí vlevo od lešení a ti nechají Kuzmiče zatknout a pohodit v prach u cesty volajíc: “Ni vítr sázej, kolena dávej!”

to KarelC: 🙂 🙂 🙂 Co na to říct? By mě celkem zajímalo, jak to nakonec dopadlo. Mě by ani nenapadlo, že je možné někoho žalovat za urážku “nulou” :)))

to Podchaljuzin: Jo tak teď jsi rozesmál ty mě! 🙂 Tak nějak to bylo!

to Petra Stehlíková: Já myslím, že to nakonec odložili. Se spíš divím, že to Pepa neřešil vyvoláním nějakého zvláště nepříjemného démona! 🙂 Ale já tohoto mága a spisovatele miluji! Četl jsem od něj všechno a všechno si rád koupil. Nicméně s Kallwachem bych kvůli němu do sporu nešel…

to dva mraky: ani ne. Spíš se člověku nechce pouštět do žádných diskuzí. Ono se totiž zapomíná na jeden fakt. “Spisovatel” v ČR je obyčejný jedinec, který pracuje, číhá na akce v Lídlu, slevy v Penny atd. V USA dostane vysoký honorář a může se věnovat psaní, ale tady píše někdy až nad rámec svých časových možností. Já jsem třeba svobodná matka, a když se večer dostanu k počítači, tak jsem ráda, že ještě dýchám, takže na nějaké řešení už kolikrát nemám sílu. Tím nemyslím, že by mě to nezajímalo. Přečtu si to, to určitě, ale víc nedám. Jen člověk spíš myslí na to, jak by si šel lehnout.
mmch: jsem ráda, že se to líbilo. A moc. Děkuju.
to KarelC: no, určitě není dobré člověka, který “ovládá” magii, pokoušet, že?:) Nicméně způsob, jakým byla kritika napsaná, mě pobavil, takže díky za odkaz. Poslední dobou jsem se nějak moc nenasmála, čímž nebudu devalvovat autora ani kritika. Spíš mi byl blízký ten styl psaní.

to Petra Stehlíková: Jo to je moje oblíbená recenze! A někdy si přečtěte i tu recenzovanou knihu a pobavíte se ještě víc! 🙂

to Podchaljuzin: Já třeba bych rád poklonkoval Brazílii. Nebo Nigérii! Proč se nepoklonkuje Nigérii? Podle mne je to nespravedlivé a mělo by se to promptně řešit na půdě OSN! A bušit při tom botou do řečnického pultíku. To se už jednou osvědčilo! Nebo taková Kostarika! To je země! Jen tři války tam měli. Jedna trvala dvacet minut, druhá dva dny a třetí měsíc a půl, po níž tamní rozumná vláda naznala, že takto to dál nejde a v roce 1948 zrušila armádu.

To Petra Stehlíková: Psaní je na jisté úrovní až nebezpečně podobné práci. Potom, co skončí ta zábavná tvůrčí část začne obyčejné řemeslné obrábění.
Je fakt že USA se svou cca 30x větší čtenářskou obcí+anglicky mluvící zbytek světa má produkci a tím i zisky v úplně jiných řádech. Jenže i tam platí, že většina píšících autorů nikdy neprorazi a první věci taky píší při práci. Jak to hezky popisuje King ve své knize “O psaní”

to Podchaljuzin: Nejen v Rakousku. O víkendu jsem hovořil se svojí kolegyní, téměř sedmdesátiletou lékařkou z Drážďan a ta pravila, že silně uvažuje o tom, že se přestěhuje na důchod do České republiky! Neb prý se tam díky uprchlíkům úplně změnil ráz některých měst. Takže nevím čím Obama a spol vydírá Merkelovu, ale samotní Němci to cítí podobně jako ty. To tady ale zase někdo smaže, neb o tom se nesmí mluvit. Ale nejvíc jsem se pobavil, jak nás vypekli ti “křesťanští” uprchlíci, co vzápětí uprchli i z naší krásné vlasti.

Ono zřejmě není v Kostarice o co bojovat. Okolní státy mají úplně stejnej kus bažinaté džungle, stejný banány a stejný američany, kteří do nich nalijí nějakej ten dolar. Jak mě ovšem vysvětlila dcera, tak o obranu se v Kostarice stará nějaká agentura, podobně jako až donedávna v Japonsku. To taky nemělo “armádu” v pravém smyslu slova. Přeci jen je něco v tom zemáku naučí. 🙂

to dva mraky: To je klasika. Ovšem úplně nejlepší recenze a nenávistné články najdeš v odborně zaměřených časopisech z konce devatenáctého století. Zvláště když TGM zpochybnil pravost RKZ. To je přímo pohádka si to číst! A v dobových lékařských je to kolikrát ještě lepší! Třeba: “… pan kolega se jednou vyspal s ctěnou svou chotí a vznikl u něj zmatečný dojem, že ví o ženských chorobách vše!”

To Karel C:
Ano incident s křesťanskými uprchlíky mě taky pobavil. A tolik se se s tím čeští profesionální dobrodějové nadřeli. Tohle ilustruje, jak strašně ohrožení jsou ti lidi, co se hrnou do Evropy.

Přiznám se, starými odbornými časopisy jsem nedotčen. Od doby, co všechno převzala jeho veličenstvo evidence, je odborná literatura poněkud suchá 😀

to dva mraky: No tak třeba Academi 🙂

To KarelC: co se mi v moderním světě líbí, že může existovat velká firma u které se nedá zjistit komu patří a odkud vlastně přišla 🙂

Kliničtí psychologové jsou z těch, kteří si svá tajemství musí chránit. Jsou v tom prachy – některé jejich služby stojí balík. A znalost metodiky mezi lidma by krom toho znehodnotila nejeden jejich vyšetřovací postup.