Z knihovníka špiónem ve službách mocného lorda, ve městě vybrané zábavy a mocenských bojů skrytých za zdvořilým úsměvem? Navíc když se k tomu přihodí magické schopnosti a možnost manipulovat s cizími životy jako s figurkami na šachovnici? Proč ne!
Kaspián je nikdo – rozhodně ne člověk, na kterého by se společenská smetánka Vinegie, nejmocnějšího ze svobodných měst, podívala jednou, natož dvakrát. Tedy s výjimkou lorda Orneta, který Kaspiána zaměstnává ve své soukromé knihovně a chudému studentovi tak umožňuje, aby se zuby nehty držel na univerzitě. To se ovšem změní, když lord Ornet vezme Kaspiána s sebou na Večer květin, veliký bál, kde se scházejí jen ti nejlepší a nejmocnější. A právě během tohohle večera se Kaspián dozví, že si ho jeho zaměstnavatel vyhlédl nejen jako knihovníka, ale jako možného budoucího špeha. A kdo by odmítl nabízené peníze, moc a možnost přelstít své protivníky? Rozehrává se tak šachová partie mezi mocnými, v níž pěšákům jako Kaspián půjde o krk. Každý má masku a nikdo není tím, čím se zdá – ať už jde o lorda Orneta, jeho milovanou manželku, Kaspiánova profesora se zálibou v okultismu nebo Kaspiána samotného…
Kaspiánův svět míchá moderní i historické prvky, nejvíc se ale stylizuje do viktoriánské éry, aspoň pokud jde o společenská pravidla. Vykreslení vybrané společnosti i mnohem méně luxusního života studentů a služebníků je detailní a lesk i bída Vinegie z každé stránky čiší natolik, že je snadné se v nich ztratit a skoro mít pocit, že se procházíte po jejích ulicích. Přestože nemalou roli v příběhu hraje i magie (za kterou člověk musí jít na univerzitu – ha!), její přítomnost autor nijak do hloubky nevysvětluje. Pozornosti se sice nedostává ani náznakům šamanismu a možné existenci andělů a démonů, ale ty se objevují až v závěru knihy, a tak nejspíš dostanou prostor v pokračování.
Co se naopak nepovedlo, je snaha nalézt hranici mezi Vinegií a řekněme třeba takovými Benátkami. Ať už se kniha odehrává kdykoliv a kdekoliv, její realita je podobná té naší, a to až příliš okatě. Odkazy v podobě upravených jmen míst i slavných osobností (např. Arasykova univerzita či Fons Almucha) nejsou nijak úchvatné ani v malé míře, ale protože jimi kniha přímo přetéká, působí vyloženě rušivě. Podobně přehnaná je i snaha vybudovat atmosféru etikety a intelektuálství, primárně prostřednictvím latiny a odboček k filosofii a lingvistice obecně. (Koneckonců, sám hlavní hrdina se jmenuje celým jménem Kaspián Speculator, což jako příklad bohatě stačí.)
Kromě zmíněných zbytečných hříček je jinak jazyk knihy čtivý a bohatý, i když se autor místy nechává unést a tempo děje tím (především zpočátku) trpí – kdyby se kniha o nějakých 50 stran zeštíhlila, nic moc by se nestalo. Délka kapitol se nicméně s postupujícím příběhem zkracuje a vzniká tak dojem urgentnosti odpovídající tomu, jak popisované události nabírají spád.
Tím urgentním a nosným tématem knihy je postupně vykreslovaná špionážní síť intrik, spojenectví a starých i nových křivd jednotlivých aktérů; rovnou je nutno říci, že si autor dal pozor, aby se v ní čtenář neztrácel. Poměrně velké množství postav je tak zvládnuté přehledně a bez zbytečných zmatků. Daní za to je prostor, kterého spousta postav dostala příliš málo, čímž je mnohem těžší si k nim vybudovat jakýkoliv vztah. Nevyhnutelné oběti proto nebolí tolik, jak by mohly (a měly, pokud má čtenář trpět stejně jako Kaspián).
Samotný Kaspián je přesně ten typ hrdiny, jaký naznačuje obálka a vlastně i název knihy: zelenáč, který se postupně vypracovává v člověka s jistou dávkou moci (nebo ne?) a sebevědomí mu přibývá rychleji než zkušenosti. Nejde ho vyloženě nenávidět, ale není ani zrovna dvakrát sympatický. Tedy pokud nejste člověk, který strávil příliš mnoho času mezi nedostudovanými univerzitními pseudointelektuály – v takovém případě vám Kaspián jakožto ztělesnění zneuznaného knihomola bude nesympatický dost silně. Na druhou stranu, jeho okolí mu nic nedá zadarmo, a tak si čtenář užije dosyta jak Kaspiánových úspěchů, tak vyložených přehmatů a pádů – něco, s čím je snadné se ztotožnit, přestože málokterý čtenář se nejspíš kdy do nějaké „hry gentlemanů“ o cizí tajemství zapojil osobně.
Než se pěšec stane králem je místy nabubřelá, ale ve výsledku vcelku solidní kniha, která nejdřív svého hrdinu protáhne po kariérní dráze špióna-gentlemana, aby si v závěru nachystala půdu pro větší a nejspíš i magičtější pokračování. Komu takový typ příběhu vyhovuje, nebude zklamán, přestože se rozhodně nejedná o počin roku. Jen je dobré nezakládat svá očekávání na anotaci – realita, podobně jako vybrané chování, je přeci jen o něco decentnější.
Vojtěch Žák: Než se pěšec stane králem
Vydal: Backstage Books, 2016
Formát: brož.
Počet stran: 368
Cena: 329 Kč
