Nejde jen o to, čemu věříte, ale i jak silně v to věříte. Víra totiž utváří realitu. A realita je v Nespasitelných hnusné prohnilé místo, kde jen těžko spasíte svoji duši, protože pravděpodobně už na vás nezbylo nic, co by se dalo spasit. A když se rozhodnete stvořit si boha, jen těžko vám v tom někdo může zabránit. Ale pořád je tu ještě možnost vám ho ukrást!
Adult fantasy, čtení pro dospělé plné temných pasáží s morálně pochybným dějem a pokřivenými charaktery, má nového krále! Možná dost odvážné tvrzení hned na počátek, ale Nespasitelní Michalea R. Fletchera si korunu zkrátka zaslouží. Udělali totiž pomyslný krok přes hranici šílenství hluboko do nitra čtenářových nejtemnějších fantazií a změnili noční můry v pokroucenou, ale přesto realitu.
V něco věřit
Už koncept světa Nespasitelných je ve své podstatě šílený a inovativní. Stačí totiž dostatečně silně věřit a vaše víra může změnit realitu. Přizvěte si k tomu pár spoluvěřících a můžete začít realitu ohýbat dle své víry. Lidé s dostatečně silnou vírou se nazývají Geisteskraken, neboli pomatení.
Fletcher popustil uzdu své fantazii a stvořil několik základních druhů „pomatenců“. Jedni se třeba dokážou přeměnit po vzoru různých dlaků ve zvířata, další si povídají se svými odrazy v zrcadle, které jsou nezávislé na „originálu“ a nosí mu informace, jiní zase ovládají oheň, pokládají sami sebe za (ne)mrtvé nebo zhmotňují své halucinace do fyzické podoby…. Na konci knihy na vás čeká rovnou celý přehled Geisteskranken, i když mnohem zábavnější je si jejich schopnosti objevit sami během čtení.
S tím souvisí ještě jedna věc – ono vás to slovo Geisteskranken určitě už uhodilo do očí. Autor totiž, ač sám z Kanady, v textu hojně využívá německých slov, a protože velká část v Čechách vydávané fantastiky je napsána buď přímo v češtině nebo překladem z angličtiny, budete si na tvrdou němčinu nejspíš chvíli zvykat. Zejména na počátku se v některých pasážích budete dost rozkoukávat, ale žádný strach – vše za chvíli začne dávat smysl a zapadne do sebe.
Do toho všeho je čtenář zatažen do úvah o přínosnosti šílenství a občas se bude třeba i zamýšlet, protože bludy a realita se mísí a jen těžko je od sebe rozeznáte. Fletcher vás přiměje uvěřit a jeho svět vás bude bavit (nebo totálně odpuzovat, i tuhle možnost je třeba připustit!).
Malá přehlídka velkých křiváků
Příběh se záhy rozdělí do několika dějových linií. Nejdůležitější pro celý příběh je asi velekněz Konig Furimmer, který má prostý cíl: stvořit boha. Boha, kterého bude moc ovládat a manipulovat jím. Vezme mladého chlapce, Morgena, a systematicky ho utvrzuje ve víře, že se stane bohem. Pak zbývá jen maličkost – usmrtit ho, aby Nanebevstoupil, a dílo je hotovo. Jak snadné!
Dalšími lidmi, kteří výrazně promluví do děje, je trio dobrodruhů, vrahů, zlodějů… Těch titulů by asi mohla tahle trojice dostat bezpočet, a jakýkoliv negativní vás napadne, bude pasovat. Podobu těchhle tří výtečníků najdete na obálce knihy: ten nahoře obklopený hady je Wichtig. Ačkoliv to tak z kresby úplně nevypadá, je dokonalým krasavcem, úžasným „akčním hrdinou“ a parchantem bez špetky morálky. Rád o sobě šíří blud, že je největším a nejlepším šermířem světa; má natrénovanou spoustu póz i líbivé proslovy a víra přítomného davu výrazně posiluje vliv tohoto přesvědčení. Jenže za hezkou vizáží je ukryta krutost a vypočítavost, přátelství a sliby jsou jen prázdnými slovy.
Než se dostaneme ke zbytku téhle povedené bandičky, ještě jedna malá odbočka: místní víra říká, že po smrti se člověk dostane do Předsmrtí, kde se setká se všemi, které zabil – a ti mu budou sloužit. Na Wichtiga čekají slušné zástupy.
Druhým mužem je Bedeckt. Dle dojmu z knihy by měl být starší a zjizvenější, ale nechť (oškliví lidé na obálce neprodávají, co si budeme povídat). Tenhle veterán je klasickým tankem, pokud využijeme herní terminologii – umí se ohánět zbraní a je bitvami ukovaný v pěkně tuhého parchanta. Jenže věk nezastavíte, a tak má po většinu času doslova smrt na jazyku: chrchlá, plouží se a snaží se nebýt zbytku přílišnou přítěží. Jako jediný z tria je víceméně příčetný, což je na něm možná to nejhorší. A i na něj čekají po smrti dlouhé zástupy sluhů.
A do třetice ženský element: Stehlen. Kleptička, žena, jejíž otisky prstů se nikdy nenašly, protože na co sáhla ukradla. Že pro jistotu ještě podřízla majitele, zapálila mu dům a zesvětlila jeho kosti je už jen třešničkou na dortu. I Stehlen by měla být svoji vizáží odpudivá (na kresbě vypadá dost upraveně) a jejím bludem je víra, že dokáže ukrást člověku nohu za plného běhu.
Tahle trojka má vždy hluboko do kapsy (zvlášť proto, že Stehlen dvěma zbylým mužům vždy a ráda od peněž ulehčí), a tak když se doslechnou o potenciálním bohovi, jednohlasně si odsouhlasí, že z tohohle cápka určitě nějaké zlato jako výkupné kápne. Jen dostat ho bez povyku bude asi trochu těžší, ale když není co ztratit…
Nic hezkého nečekejte
Už jen z velmi krátké charakteristiky postav vidíte, jak je Fletcherův svět prohnilý. Opravdu, v Nespasitelných nenarazíte na nic hezkého a pozitivního, a když už náhodou, pak to má zaručeně nějaký skrytý motiv. Konkrétně trojice dobrodruhů cestujících spolu – nedělají to kvůli tomu, že by se měli rádi, ale účelově. Oni jeden druhého štvou (jemně řečeno), a kdyby došlo na lámání chleba, nůž v zádech je taky možnost.
Do panoptika postav přidejme ještě samotného mladého chlapce Morgena, onoho budoucího boha, ze kterého se každý snaží urvat kus pro sebe; dále třeba i otylého parchanta velmi silně věřícího, že ho všichni milují, a ženu ovládající oheň s živelným prožitkem z pálení všeho živého, která se dostane pod jeho vliv…
Fletcher stvořil velmi zvrácenou verzi alternativního středověku. Dominují sečné zbraně a vše se řeší pěkně „postaru“ ručně. Ale tváří v tvář všemožným bludům (což je jakási alternativní a velmi specifická verze magie) nemá šanci ani ten nejtužší bojovník. Jenže Fletcher se ani omylem nesnaží tvořit hrdiny; vždycky se dá utéct, a pokud u toho musíte někoho zmrzačit, podrazit nebo dokonce zabít, pak raději zachránit vlastní život než aby přežil kdokoliv jiný.
A ačkoliv se takovým hrdinům zkrátka nedá fandit, svezete se na velmi zvláštní vlně soucitu a dál vás požene zvědavost v co může tohle bizarní divadlo vyústit. Autor se příliš nevyžívá v akci, staví vše spíše do přemýšlivější roviny a zaměřuje se hlavně na psychiku postav. Právě díky tomuto přístupu vyniknou jednotlivé charaktery, jejich špína a ubohost i s občasnými záblesky něčeho pozitivního. A věřte, že mnohdy bude nakouknutí do hlav jednotlivých protagonistů pořádný šok – on je totiž velký rozdíl mezi tím, jak se chovají navenek a co si myslí.
A ono to funguje…
Autor se se čtenářem zkrátka příliš nemaže. A nejhorší na tom je, že chování (anti)hrdinů působí naprosto samozřejmě a přirozeně, že mu budete věřit. Že si na všechno to negativní velmi rychle zvyknete a přizpůsobíte se. Nespasitelní totiž mají obrovské kouzlo a snad i charisma, pokud lze u této knihy něco takového hledat.
Druhá věc je, že v textu je mnoho přemýšlivých momentů. Hrdinové dělají sice věci automaticky, ale některá jejich řešení i postoje jsou zkrátka natolik mimo běžné vzorce chování, že se nad nimi pozastavíte. Hodně se řeší i síla víry (a z ní vyplývající bludy) a náměty k přemýšlení přinese i konfrontace potenciálního boha s morálně pokroucenou trojicí únosců.
Ale nemějte strach: kromě samého úvodu se kniha čte naprosto skvěle, odsýpá… Pořád se něco děje, dějové linky se proplétají a i když mnohdy tušíte, co se v příštích chvílích odehraje, budete se dobře bavit.
Ačkoliv jsou Nespasitelní pouze první polovinou příběhu, je děj ve své podstatě uzavřený. Happy end se očekávaně nekoná, nebo alespoň ne v podobě jak jsme na něj zvyklí. Ale pokud přistoupíte na autorovu hru a budete se chtít brodit špínou světa i morálním bahnem, pak zjistíte, že ona zmínka o králi adult fantasy v samém úvodu textu platí beze zbytku.
Micahel R. Fletcher: Nespasitelní (Manifest bludu 1.)
Vydala: Fantom Print, 2020
Překlad: Zdeněk Milata
Obálka: Dominik Broniek
Počet stran: 416
Cena: 399 Kč
