Vždy, když se někdo rozčiluje, jak mohou Němci v dobrém vzpomínat na Třetí říši, dotyčnému položím otázku: A tobě by se nelíbilo, kdyby tvůj národ byl světovou velmocí? Jistě, jsou tady aspekty, pro které je vzpomínání v dobrém na hitlerovské Německo prakticky morálně nepřípustným zvěrstvem, ale… Jen si to představte. České země určují politické dění v Evropě, blízké Asii a i některých evropských zemích. Ekonomika roste. Životní úroveň také. No, není to představa k zahození. A taková je vize Jana Kotouče v novém románu Nad českými zeměmi slunce nezapadá.
V polovině dvacátého století je Česko-slovenské království hlavní velmocí na evropském kontinentu. Napomohla tomu katastrofa z poloviny 19. století, která vymazala obrovské části zemského povrchu, a navždy tak změnila tvář země a oceánů. Z českých zemí se díky tomu stala námořní velmoc, což vystřelilo jejich ekonomiku a mezinárodní význam strmě vzhůru. Nyní se ale nad jejich državami stahují mračna. Ruský car zatoužil po zemědělské půdě, jíž je po zničení Ukrajiny příliš málo. Jelikož obě mocnosti mají největší sílu na moři, je jasné, že otázka kdo s koho se bude rozhodovat na moři. A poměr sil není českým zemím příliš nakloněn.
Představovat čtenářům fantastiky Jana Kotouče by bylo pověstným nošením dříví do lesa. Tento zkušený autor, který má již na svém kontě pěknou řádku knih, je známý především svým zalíbením v žánru military sci-fi ala David Weber. Prostředí se v nové knize změnilo, ale náplň zůstává stejná. Opět půjde o válku, akci a špionáž. Jen temné dálavy vesmíru vyměnil za naší modrou matičku Zemi čtyřicátých let minulého století.
Autor se tentokrát s ničím nepáře a hned ze začátku rozjede solidní akci. Pěkně nastavené tempo však vzápětí ztratí na síle a autor se začne věnovat tomu, co je jeho silnou a zároveň slabou stránkou – rozebírání reálií, seznamování s prostředím, historickými souvislostmi a technickými parametry lodí a letadel. Chvílemi to dělá více méně šikovně a čtenáři jsou předkládány informace v ději nebo v rozhovorech. Jindy však vysvětlování působí až příliš křečovitě. Nejvíce mi v paměti uvízla chvíle, kdy zmlácená prostitutka vykládá s pláčem, kdo jí to udělal. Že by u toho použila vždy celé označení jeho hodnosti (tříslovné), mi přišlo velmi nereálné.
Postavy vůbec jsou dosti slabou stránkou románu. Chybí jim plastičnost a jediná hloubka, kterou mají, je ta v kontextu jejich služebních povinností. Jako by ničím jiným než službou vlasti ani nežili. Řekl bych, že šustí papírem, ale spíš to zavání přílišným vlivem filmů o „těch pašácích v uniformách“. Dobře, jeden z hlavních hrdinů má jakýsi komplex z pověsti svého otce, ale celý problém je tak prvoplánový, že mě pro to nenapadá jiný důvod, než snaha odlišit ho od těch ostatních správných hochů.
Výše zmíněná obsese uniformami a celým tím zeleným kolosem pak strašně ubírá na dramatičnosti knihy, která mohla být přece jen o pár řádů výš. Přes nablýskané výložky a pevné držení těla v pozoru dostává popisovaná válka až romantický nádech. A přes to všechno není už cítit žár rozpálené oceli, pach spáleného masa a železitý odér krve, a ani slyšet křik umírajících mužů. Velká škoda.
Autor nezklamal, ale ani nepřekvapil. Dobrodružný román odehrávající se v zajímavém, velmi komplexně představeném alternativním světě, zaujme na první pohled, chytne a nepustí. Jen škoda drobností, které vedly k nevyužití potenciálu, který kniha rozhodně měla.
Jan Kotouč: Nad českými zeměmi slunce nezapadá
Vydal: Brokilon, 2016
Editor: Robert Pilch
Obálka: Tomáš Flak
Počet stran: 317
Vazba: váz.
Doporučená cena: 368 Kč
No jo, ty militry scifi. Nečetl jsem jich mnoho, maximálně několik set, to je pravda, takže mé poznatky jsou nutně omezené, že ano. Ale bohužel, prakticky téměř ve všech se vyskytují rysy, které recenzent autotorovi vyčítá. Počínaje Henleinem (ne Konrádem) … Asi jsem četl jiné než autor. Ono mi to totiž připadá, že je to prostě takový obecný rys těchto scifi … ta patetičbnost, vlastenectví, jednoduchost, vojáctví, obětavost a hrdinství … já vím, von Heller či Hašek píšou jinak. Taky mají pravdu, jistě. Akorád jjich hrdinové ke své vlasti a jejích zájmech nic necítí.
No, jistě, Kotouč samozřejmě důkladnosti a záběru takového Drnka nedosahuje. Ale čte se to báječně. I když je to samozřejmě blbost. Ale po přečtení jsem byl tímhle nesmyslem tak nějak potěšen. Nějak jsem cítil, že to bylo o našich. Vyhráli. Bohužel, opravdové české výhry už jsou pár staletí pryč …
To Racek: taky si říkám že ona kresba charakterů je daleko víc vlastnost než vada :-D. I když myslím, že autor recenze chtěl říct, že lze mít oddané a současně prokreslené vlastence a ještě ke všemu trochu té opravdové bitevní špíny… tady ale nemůžu sloužit, jestli se to někomu povedlo.
Dobrá recenze – mám víceméně stejný názor.
Zmlácená prostitutka si většinou úřadům nestěžuje. Od toho má pasáka, aby dotyčnému v některé temné uličce polechtal kudličkou ledvinu.
Ne, vážně, to byl jeden z totálně ujetých momentů v knize. Nicméně je třeba uznat, že podobné úlety měl v knihách i takový borec jako byl Tom Clancy (R.I.P). Po technické stránce vynikající, ale ty momenty, kdy se autor snažil ukázat “lidskou” stránku věci to bohužel celé shazují. A stejně tak to měl s oním sklouznutím po akčním začátku následoval víceméně fádní popis techniky a její vzájemné kombinace.
Ale přísně vzato srovnání s velikým Tomem by Jan Kotouč ustál.