Britský sci-fi debut, který láká originalitou.
V poslední době mám pocit, že se z každé strany valí jedna debutová kniha za druhou. Co víc, vždy ji provází superlativní názory a zkazky o tom, jaký je to bestseller. Ve fantasy a sci-fi tématice to pak platí dvojnásob. Peter Newman je tak dalším nováčkem, který se rozhodl sepsat Tuláka, jenž kloubí postapo s lehkým steampunkem a s náloží sci-fi a fantasy. Člověk si říká, že takový guláš nelze uhlídat. Obzvlášť, když jde o autorovu prvotinu. Takže jak tahle novinka, kterou nám přineslo nakladatelství Host, nakonec obstála?
Začneme u příběhu. Slunce se rozdělilo na dvě poloviny a z Trhliny světa se vyrojil houf démonů, jenž každým dnem roste v počtech a své síle. Lidé jsou postihnuti zkažeností a bezejmenný a nemluvný Tulák pak prochází tímto nehostinným světem, spolu s ukňouraným nemluvnětem v náručí a jednou poslušně neposlušnou kozou. Ano, originálnější a bizarnější trio hrdinů si člověk může jen horko těžko představit. Avšak tím originalita nekončí a autor s další a další kapitolou představuje démonické výjevy své bujné fantazie, díky čemuž se jako čtenáři setkáte s hojným počtem relativně neokoukaných a obludných stvůr a bytostí. Zní to až moc dobře, že ano?
Největším problémem Tuláka je vlastně samotný autor. Je až příliš očividné, že není dostatečně vypsaný a ne všechny své skvělé nápady umí prodat s maximálním nasazením. Svět díky tomu pouze existuje, avšak tak úplně nedýchá svým vlastním životem. Autor se nepozastavuje nad zákony svého vybudovaného hřiště a nesnaží se čtenáři příliš vysvětlit, co a jak. Děj se hrne kupředu, věci se dějí do značné míry nahodile a až někdy v polovině knihy pochopíte, jak do sebe jednotlivé střípky zapadají. Fakt, že je celý příběh vyprávěn za pomocí dvou časových linek, hlavně zpočátku docela mate, ale později se oba příběhy propojí do smysluplného celku a konečně to začne dávat smysl. Problém však je, že téměř polovinu knihy tápete ve tmě a marně se snažíte vydedukovat jakýkoliv význam, který se však ne a ne ukázat. Což se naštěstí s další a další přečtenou kapitolou mění k lepšímu.
U podobně laděného příběhu samozřejmě nesmí chybět hutná dávka akčních pasáží, které v případě Tuláka spoléhají na plynulost a rychlé tempo. Autor se příliš nezaobírá popisy a detaily a tlačí vpřed kinetiku a ráznost. Soubojů je tak v knize přehršel, ale díky absenci prokreslenějšího rozepsání bývají tyhle scény z větší části nepřehledné a chvíli trvá, než se člověk zorientuje. I tenhle prohřešek se autor snaží v dalších soubojích postupně anulovat, ale stále lze vypozorovat jisté nedostatky a mezery.
Na druhou stranu se knize od začátku do konce daří udržovat skvělou atmosféru a jistou surovost světa, ve kterém se odehrává. Ať už se objeví sebevíc sympatická postava, je velmi pravděpodobné, že o dalších pár desítek stran zhyne strašlivou smrtí. Díky této nekompromisnosti a surrealitě tak celý příběh dokáže udržet napětí a zajímá vás, co se stane příště. A jak už jsem psal o několik řádků výše, fantazii autor rozhodně má a v několika silných pasážích ji dokáže skutečně využít. Jen by to do příště chtělo o trošku víc dopilovat. A ještě malá vsuvka na závěr – překlad Jakuba Kaliny je příjemně hravý. Za jeho překlady nestvůrných bytostí rozhodně palec nahoru!
Není nikterak famózním a už vůbec ne dokonalým, přesto je Tulák prvotinou, která stojí za přečtení. Už jen kvůli drsnému světu, sympatické trojici hrdinů a skvělé atmosféře.
Peter Newman: Tulák
Vydal: Host, 2016
Překlad: Jakub Kalina
Obálka: Jamie Jones
Počet stran: 375
Cena: 329
