Občas se stane, že jsou čtenáři knihou natolik uneseni, že nám nabídnou její recenzi. A to je případ Marka Skřipského, (autora například Ostravských mystérií), kterého nadchnul román Led Jacka Dukaje a přináší recenzi se zajímavým vhledem. Panu Skřipskému děkujeme a doufáme, že si vy, čtenáři, tuhle recenzi užijete!
Píše se rok 1924. Část Evropy se nachází pod stálým příkrovem sněhu, Sibiř můžeme považovat vyloženě za zemi mrazu a ledu. Klimatická změna, způsobená pádem „čehosi“ – snad obřího meteoritu – do povodí sibiřské Podkamenné Tungusky se projevila také v mezinárodní politice. Nikdy nedošlo k první světové válce a svět tedy „zamrzl“ v éře Belle Époque s duchem vrcholného 19. století. Ruské carské impérium se tudíž má poměrně čile k světu a jeho součástí je rovněž polský zábor. Ve Varšavě sněží i během léta a v ulicích se tu a tam objevují záhadné „přítuhy“, jacísi gigantičtí „vyslanci mrazu“, schopní mimo jiné zmrazovat pravdu a lež. Nikdy se nedovíme, co jsou přítuhy přesně zač. Po celou dobu není jasné, jestli jde o druh mimozemského mrazu nebo inteligentní bytosti z hlubin vesmíru. Nejvíce přítuh logicky obývá Sibiř, kde se kvůli jejich častému výskytu muselo změnit architektonické a urbanistické řešení tamní zástavby.
Talentovaného polského matematika Benedikta Gieroslawského navštíví v jeho varšavském podnájmu agenti Ochrany, tajné služby carského Ruska. Výměnou za umoření jeho dluhů z karbanu a velkorysý finanční honorář se má Gieroslawski vydat až na Sibiř, aby vyhledal svého otce. Ten byl kdysi za účast v protiruském povstání nejprve uvězněn a pak poslán do sibiřského vyhnanství. Na nekonečných bílých planinách získal přízvisko „Otec Mráz“ a stal se údajně důvěrníkem přítuh. Právě jeho prostřednictvím by carská vláda ráda vešla s podivnými organismy v kontakt. Polák nabídku přijímá a luxusním vlakovým expresem míří přes transsibiřskou magistrálu až do Irkutska. A pak ještě dále. Dlouhá pouť osudově poznamená a změní celý matematikův život.
Tak začíná neobvyklý a vpravdě unikátní román polského autora Jacka Dukaje s názvem „Led“. Objemná „bichle“ čítající 934 stran čistého textu představuje nevídanou kombinaci alternativní historie, road story, fantasy, dobrodružného příběhu, sci-fi a filozofického i náboženského traktátu. Vše kupodivu perfektně sedí. A nejen že sedí, jedno je provázáno s druhým. Vlakové disputace o filozofii Nikolaje Berďajeva tak souvisí s následným konáním politických hráčů, které se mění v nebezpečnou mocenskou hru, do níž je hlavní hrdina proti své vůli zatažen.
Benedikt Gieroslawski totiž záhy zjišťuje, že se stal součástí boje „ledňaků“ s „otepelniky“, přičemž se zdá, že samotný car lavíruje mezi oběma tábory. Led totiž není jen záležitostí přírodních podmínek. V rámci geopolitické teorie totiž podoba klimatu ovlivňuje vnitřní i mezinárodní politiku. „Ledňaci“, zastupovaní především charismatickým Rasputinem a tajemným Pobědonoscevem si přejí zachovat třeskutou zimu, v níž spatřují ideální podmínky pro stabilitu mnohonárodní carské říše. „Otepelnici“, za něž kopou třeba geniální vynálezce Nikola Tesla či odvážný vojevůdce Józef Pilsudski si naopak s „táním“ spojují příslib pozitivních změn a osvobození ujařmených zemí i národů. Není tedy divu, že Gieroslawski se při své pouti na jednu stranu stává vítaným hostem všech sibiřských salonů, na stranu druhou mu však jde téměř permanentně o život. Vítaným pomocníkem se mu stává Teslou vyrobený revolver „Velmistr“, jehož tungetitová munice působí lidem i přítuhám devastující zranění. Střelba z této zbraně však není úplně bezbolestná…
Jak vyplývá z výše uvedeného, v knize se čtenář setká s mnoha historickými postavami. Dukaj si dal práci, aby se v alternativní realitě chovaly uvěřitelně, zcela ve shodě s jejich skutečným historickým jednáním. Autor se taktéž zajímavě vypořádal s podobou „polské otázky“, k níž vládnou tři různé přístupy. Část polské společnosti ruský zábor akceptovala a žije podobným způsobem jako Češi v době komunistické normalizace. Někteří se však nevzdali touhy po obnovení historického nezávislého Polska. Ze sibiřských základen tak operují „polští střelci“ generála Pilsudského, kteří vedou ozbrojený protiruský boj. Rusko navíc stále bojuje proti Japonsku, takže v Hirohitově císařské armádě Pilsudski vytvořil polské legie. Jinou metodu zvolila polská průmyslová a finanční elita. Její zástupci by si taktéž přáli samostatné Polsko, avšak nevěří ve vzkříšení historického státu. Proto hromadně investují na Sibiři. V rámci teorie „ablastnictví“ totiž v příhodný čas usilují po americkém vzoru o vyhlášení „Spojených států sibiřských“, které by vedl polský živel. Na Sibiři se totiž dá vydělat pohádkové jmění. Pád vesmírného tělesa způsobil endemitní výskyt poptávaného tungetitu, zdejší továrny navíc mají náskok ve výrobě „ziměza“, což je extrémně odolné (a žádané) železo.
Vykreslení Sibiře v alternativní historické rovině je silnou stránkou Dukajova díla. Ocitáme se v magické krajině třeskutého mrazu a nedozírných sněhových plání, nad nimiž se vypínají hvězdicovité hřbety přítuh. Vysoko nad oblaky se tyčí pohádkový palác Ministerstva Zimy, druhé mocenské centrum ztělesňuje nepřístupná, historkami opředená věž obchodní společnosti Sibirchožeto. Spolu s Benediktem Gieroslawskim poznáváme pestrou sbírku sibiřských postaviček, nahlédneme do kriminálnických špeluněk i sídel místní honorace. Potkáme se s bizarní fanatickou sektou „martinovců“, jakož i děsivými vraždícími „gojlemy“ a vydáme se na „cesty mamutů“, kde náš svět protínají paralelní dimenze. Hledání otce pokračuje a strhující závěr se blíží. Aby Gieroslawski neměl případných komplikací málo, už ve vlaku do Irkutska se sblíží se slečnou Jelenou. Klasickou romanci však nečekejte, to by nebyl Dukaj.
Osvěžující zpestření poskytují střídavé změny formy vyprávění. Zatímco některé pasáže jsou podány ichformou, v jiných používá autor neutrální třetí osobu. Důvod je poměrně zajímavý. Striktní matematik a logik Gieroslawski si totiž někdy není zcela jist, zda existuje. A tak „pohlédlo se přes mířidla revolveru a zmáčklo se spoušť“.
České vydání Ledu je pro mě naprostou literární senzací, která z nepochopitelných důvodů zapadla. Přestože Dukajovo dílo v loňském roce získalo prestižní cenu Magnesia Litera za nejlepší překladovou knihu, zdá se mi, že čtenářskou veřejností bylo poněkud přehlédnuto. Nakladatelství Host, jehož péčí kniha vyšla, si zaslouží obrovskou poklonu za odvahu vydat v dnešní době více než devítisetstránkový román. Negativní reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Kniha je prý „moc dlouhá“ a „zbytečně se tam filozofuje“. K tomu lze namítnout, že knihy se nedělí na tlusté a tenké, nýbrž dobré a špatné. Dukaj svým Ledem dokázal, že i fantasy kniha může být literárním skvostem vysoké hodnoty a zařadil se (osobitě a po svém) mezi autory jako Dunsany, Tolkien, Lovecraft, Howard nebo Bandžuch.
Jistě, pokud někomu vyhovuje bastardizovaný jazyk esemeskových zkratek a od fantasy očekává toliko příběh plochého hrdiny usekávajícího hlavy nepřekvapivě typizovaných nestvůr, pak ať Led nečte. Nebude se mu líbit. Všem ostatním Dukajův knižní klenot horlivě doporučuji. O téhle knize se jednou bude učit, doposud jsem neměl tušení, že je vůbec možné takto psát.
Tak se začtěte a „nedejte se přítuhám“. Nebo… „braňte přítuhy“… „Zamrzlo“? „Rozmrzlo“? Co byste radši?
Jacek Dukaj: Led
Vydalo: Nakladatelství Host (Brno)
Počet stran: 939
Cena: 599 korun
