V tomto případě onen zlomový okamžik, který posílá vyfabulovaný svět na rozcestí, z něhož se nenávratně vzdaluje naší realitě, představuje úspěšný atentát na Franklina D. Roosevelta. USA se bez jeho vedení nedaří vymanit z drtivého sevření Velké hospodářské krize, což ústí v nasazení politicko-ekonomického izolacionismu. Právě jeho praktikování výrazně mění rozložení sil v průběhu druhé světové války a pomyslné vítězné věnce posílá na stranu mocností Osy. Důsledky jsou samozřejmě zhoubné. Zatímco Afrika je po takřka absolutní genocidě prakticky vržena do propadliště dějin, Spojené státy si musejí zvykat na roli kolonizovaného – západ, na jehož území se také většina románu odehrává, se dostává pod správu Japonska, východ si uzurpuje nacistické Německo a jakousi „nárazníkovou“ zónu pak představují neutrální a politicky prakticky bezvýznamné Státy Skalistých hor. A je to jejich území, na němž se nachází mýty opředený Vysoký zámek; údajně neproniknutelně ozbrojené obydlí spisovatele Hawthorna Abendsena, jehož zakázaný – a o to vábivější – román Kobylka zalehla ztěžka, vyprávějící o světě, v němž Spojenci válku vyhráli (a přesto odlišném od toho našeho), se s razancí přílivové vlny šíří napříč celými Státy.

Muži z vysokého zámku lze relativně snadno přičítat jistou nevěrohodnost. V tomto případě však podobné výtky pramení především z nepochopení. Ano, optikou (kvazi)realističnosti v něm nalezneme celou spoustu lehce napadnutelných trhlin. Z uvedeného pohledu je Dickem nabízená vize vratká a zároveň uvěřitelná asi jako Arnold Schwarzenegger v roli vysokoškolského pedagoga. Za vysoce rozporovatelnou lze označit již prvotní premisu předpokládající, že vražda F. D. Roosevelta (obzvláště přihlídneme-li k tomu, že už sám dopad prezidentem realizovaného New Dealu na ukončení hospodářské deprese z 30. let je přinejmenším sporný) odchýlí výsledek války od jeho reálného předobrazu takto markantním způsobem. Autor se ale nesnaží o – v rámci  možností – co nejrealističtější analýzu konsekvencí vyvěrajících z jím představeného fiktivního přehození výhybky v historickém vývoji lidstva; vědomě se tak distancuje od komplexnějšího geopolitického zkoumání svého světa a v mnoha případech k důsledkům nenabízí jednoznačnou a kriticky-akademickým okem nenapadnutelnou příčinu. Z hlediska čistě literárního je však Dickova realita uhrančivá, konzistentní, stojící na pevných základech a dokonale sloužící svým účelům; stává se především arénou, v níž Dick rozehrává tradiční gnoseologické hrátky.

V nich opět dovednou, byť určitou stylistickou neotesaností poznamenanou beletristickou formou pokládá znepokojivé a na samotnou podstatu cílící otázky týkající se definice pravdy, hranic jejího poznání a vůbec možnosti existence něčeho, co by se snad dalo označit za absolutní pravdu. Obrovskou službu zde odvádí razance, s jakou se Dickovi daří do zmíněného víru otázek vtáhnout samotné čtenáře, k čemuž mu pomáhá i fakt, že je staví vůči svému románu do obdobné pozice jako smyšlené postavy vůči dílu (snad jeho „papírového“ alter ega) Hawthorna Abendsena. V uvedeném ohledu se činí i občasné ne snad vyloženě bourání, ale jakési přelézání čtvrté stěny, kdy autor ústy postav promlouvá k čtenářům – sice nepřímo, ale přesto patrně.

Mistrný je ovšem zejména způsob, jakým Dick hlavní tematickou materii včleňuje do celkové kompozice. V rámci spíše volně propojených, komornějších a jen pozvolně gradujících mikropříběhů jednotlivých postav odehrávajících se na pozadí úmrtí říšského kancléře Martina Bormanna rafinovaně předhazuje motivy související s ústřední látkou, které se jako drobné nitky postupně spojují, aby vytvořily celistvé klubko. Ať už se jedná o falešné identity hned několika postav nebo byznys založený na imitaci historických předmětů, pomyslných představitelů Japonci tolik ceněných původních amerických řemesel, vždy kniha ukazuje skutečnost a pravdu jako nikoliv statický a neměnný jev, ale propůjčuje jí podobu mlhavého, subjektivním vnímáním pokřiveného, a tím i de facto nedosažitelného ideálu. Zajímavou roli zde sehrává I-ťing, Čínská kniha proměn, ke které se mnoho postav uchyluje a která zdánlivě představuje pevnou kotvící oporu v realitě; Dick jí přiděluje význam neomylného orákula, čímž z ní dělá nositelku jakési objektivní pravdy, která však hovoří ve volně interpretovatelných metaforách, které ji opětovně strhávají na úroveň subjektivity.

K tomu si připočtěte celou řadu symbolů vypůjčených z různých kultur a náboženství, které Dick rozhazuje a vrství po celém románu s určitou nahodilostí, a tím ještě více zamlžuje jednoznačné poselství a přetavuje jej do podoby těžko uchopitelného mnohovrstevnatého díla, které v každém člověku rezonuje odlišným způsobem. Právě to je důvod, proč se Muž z vysokého zámku čte po více než padesáti letech a pravděpodobně se i bude číst za dalších více než padesát.

Philip K. Dick: Muž z vysokého zámku
Vydal: Argo
Překlad: Robert Tschorn
Formát: vázaná
Počet stran: 244
Cena: 298 Kč