Staré rčení praví, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Petr Boček ovšem toto přísloví posunul do nových, netušených rovin.
Naši předci totiž nedomysleli jeden zásadní problém – co když si ten les přijde pro vás sám?
Martin Novák se vrací do svého rodného města, Černého Kostelce, aby zde uložil urnu své babičky a vyřídil pozůstalost. Na první pohled banální záležitost. Jenže babička je jednou z mnoha osob, po které smrt v Martinově okolí poslední dobou sáhla – ztratil i přítelkyni, rodiče… V patetickém rozpoložení se Martin vrací do míst, kde trávil mládí. A s návratem se vynořují i vzpomínky…
Hon na čtenáře
Mízožravci jsou prvním samostatným románem Petra Bočka. Tenhle autor však rozhodně není žádný nezkušený jelimánek – jen se více věnuje povídkám a kratším útvarům a kromě toho rád spolupracuje s dalšími autory, z nichž nejvíc mu asi prospívá spolupráce s Miloslavem Zubíkem. Takže věřte, že Boček má jasnou vizi o tom, jak celou tu věc s uložením urny, která se „tak trošku zvrhne“ v boj o přežití, se čtenářem skoulet.
Abychom nechodili dlouho kolem horké kaše: Martin po svém návratu narazí nejen na svého dávného a stále dobrého přítele – Přemka, který je mimo jiné také Novák, ačkoliv příbuzní nejsou. Kromě toho se mu do života vrátí i Přemkova pohledná sestra Kateřina, a to máme z těch hezkých věcí všechno. Do života se mu totiž vrátí ještě organizace Ochránci háje. Tahle banda místních pošuků by mohla jít do party s Greenpeace, protože jejich nadšení a zápal ochránit těch pár starých stromů hraničí až s fanatismem. Co na tom háji může být tak úžasného?
Ano, tušíte správně, s Ochránci háje nejsou žerty. Jejich fanatismus se prolíná osudy městečka již dlouhou dobu a je středobodem některých Martinových vynořujících se vzpomínek. A právě tady začíná Bočkova hra se čtenářem. Staví totiž napětí a dusivou atmosféru „na tom, co nevidíte“: šálivé vize, přízraky, tušení pohledu v zádech… Nepotřebuje lekačky, šokující násilí (i když to se občas, možná lehce nadbytečně, objeví); umí pracovat s atmosférou a přitahuje pozvolna šrouby, takže se budete při čtení neklidně ošívat – některé scény jsou totiž dost nepříjemné, přestože v nich de fakto o nic nejde. My vás varovali že Petr Boček umí!
Bylo, nebylo
Další skvělý atribut celého příběhu je střídání časových rovin. Autor si sem tam odskočí do minulosti, čímž kousek po kousku dává čtenářům indície, nápovědy, kontexty. Ačkoliv dlouho předem budete tušit kam všechny nitky vedou, stejně se najde pár šokujících momentů, které jsou nečekané.
Skvělá věc na tomhle je, že Boček coby vypsaný autor má cit pro to JAK informace čtenářům dávkovat, aby nepropálil některé souvislosti příliš brzo a zároveň nezničil pracně budovanou atmosféru. Z drobných epizod a výřezů životních osudů několika postav nakonec dostanete kompletní obraz a vše je završeno konfrontací s hlavním „záporákem“.
Přesto, že jsou Mízožravci poměrně archetypálním příběhem, fungují. A co víc – fungují velice dobře. Petr Boček čtenáře utáhne na vařené nudli, zúročuje své zkušenosti a chvílemi si se čtenářem doslova hraje.
Nikdo není dokonalý
Abychom však jen nekriticky nechválili, máme i pár drobných výhrad.
Předně: ukazuje se, že Petr Boček má rád i humorné texty. Zejména na počátku příběhu občas na čtenáře vykoukne „veselá“ věta, která do příběhu svým humorným laděním příliš nesedí. Jakožto starší ročník sem si vzpomněl zejména na scénky pánů Šimka a Grossmanna…
Druhá věc je, že některé scény jsou trochu „přes čáru“. Opět mluvíme zejména o fázi, než se příběh pořádně rozjede; čtenář netuší o co se jedná a některé motivy se objeví a zmizí bez nějakého hlubšího smyslu. Dobře, můžeme argumentovat navozením atmosféry, což je v danou chvíli určitě pravda, ale čtenář je pak zmaten.
K negativům přidejme ještě omšelost námětu. Klasika, která neurazí a byla k vidění v mnoha obměnách. Jenže kromě toho co autor prezentuje jde v tomhle žánru především o to JAK to prezentuje, a tady je prostě nepopiratelná síla.
V celkovém součtu jsou však Mízožravci atmosférickým kusem, ve kterém se děj chytře a po kouskách sune kupředu, což vyvolá u čtenářů touhu objevovat a zároveň mrazení, protože na povrch vyplouvají nové věci a souvislosti. Bočkův vypravěčský um i žánrové zkušenosti vás zaseknou jako rybu na háčku a zručně protáhnou celou knihu až k očekávanému, nikoliv však nudnému finále.
Petr Boček: Mízožravci
Vydal: Golden Dog, 2019
Obálka: Michal Březina
Počet stran: 294
Cena: 249 Kč
