Pokud máte rádi pohádky, ve kterých vítězí rozum a dobro, ale už jste trochu odrostlejší, pak zbystřete. Mágové a šarlatáni jsou totiž tou pravou knihou pro vás. Pohádkový nádech s lehce filozofickým přesahem totiž nabízí hravost i námět k zamyšlení, to vše je navíc zabaleno do líbivého jazyka.
Jméno Jiřího J. Linharta je na literární scéně prozatím neznámé, ačkoliv autor sám je s knihami a spisovatelstvím díky svému vzdělání i práci dost úzce spjat. Mágové a šarlatáni jsou jeho prvotinou – a poměrně netradiční. Nabízí totiž zajímavé pojetí fantasy, které ovšem neosloví každého.
Neobvyklé spojení
Na počátku knihy se seznámíte s Fabriciem Fabricim – jednoduše řečeno mágem. Ale rozhodně nečekejte klasického mága ve fantasy kulisách. Nekonají se žádní rytíři, velkolepé bitvy ba ani žádná divotvorná kouzla. Milovníci ohnivých koulí mají tentokrát smůlu, Fabricio je totiž ve své podstatě hlasem rozumu, člověkem napravujícím křivdy a nedávajícím na odiv své magické umění – částečně proto, že mágové jsou mezi prostými lidmi vcelku opovrhovanými a nepříliš populárními, o čemž se Fabricio přesvědčuje již od mládí, částečně proto, že magie je považována za přežitek.
Druhá dějová linie táhnoucí se celou knihou se odehrává v současnosti, kdy student Karel během zarputilé prokrastinace (udělám vše, jen ať tu bakalářku nemusím dělat!) nalezne během úklidu na půdě tajemný vzkaz hovořící o divotvůrcích. Je logické, že se vydá po jejich stopách, a za vydatné pomoci své přítelkyně Elišky postupně odhaluje tajemství, které bylo zapomenuto.
Tyto dvě linie se prolínají, lehce doplňují, a tu a tam si přihrajou na námět k zamyšlení. Jenže…
Pohádka-nepohádka
Mágové a šarlatáni jsou jakousi „pokusnou“ fantasy, ve které pár věcí skřípe. Jako první udeří čtenáře do očí pokus o část textu psaného starou, vznešenou češtinou. S tím se dalo stylisticky vyhrát ještě o kousek víc, protože onen nádech elegance, který tento styl evokuje, lehce drhne.
Mnohem výraznější je však nevyrovnanost pojetí celé knihy. Na počátku se obě linie poctivě prostřídají, aby ve druhé třetině Mágů a šarlatánů Karlova detektivní linie úplně zmizela a nahradila ji pasáž, která by se vzletně dala nazvat jako pohádka „Jak šel moudrý mág do světa na zkušenou“. Fabricio putuje krajem a autor šije do všemožných nešvarů současné společnosti – nepoctivosti, přechytralosti, hamižnosti a učenosti na úkor zdravého rozumu. Tato pasáž má krásný pohádkový nádech, nese se přesně v duchu lidové moudrosti; jen zkrátka vůbec nepasuje k nastavenému stylu vyprávění stylizovanému spíše do dobrodružného příběhu. Překvapí i změna v osobě vypravěče – na jednu stranu vcelku zajímavé oživení děje, na druhé opět něco, co nabourává koncepci celé knihy a uhýbá od čtenářského očekávaní.
V závěru se zase bez varování Karel s Eliškou vrátí, a pohádku střídá lehká filozofie. Je tedy poměrně těžké říct, komu přesně je kniha určena, protože každý si v ní najde své, ale jen málokdo s ní bude spokojen kompletně.
A nakonec: asi ne každému čtenáři sednou všemožné variace na to, že takhle magie přece vůbec nefunguje, což je v knize zmíněno opravdu mnohokrát! Sice jsou tímto tvrzením vyvraceny zažité předsudky o všemocnosti mágů a různá klišé užívaná v běžné fantasy literatuře, ale čeho je moc, toho je příliš.
Milé a barvité
Na druhou stranu je třeba také vyzdvihnout pozitiva – oni totiž Mágové a šarlatáni nejsou špatnou knihou. Pokud by měl člověk říct, jaká tahle kniha vlastně je, určitě by padaly slova jako milá, přívětivá, lidská… Děj je vyprávěný s nadhledem, mnohdy se čtenář pousměje, protože lehký humor a ironie tnou do živého.
Ocenit je třeba i autorův příjemně popisný styl, který knize sluší. Barvitá čeština dokáže nastínit kouzelné scenerie a barvitě vylíčit všemožné situace. Tempo vyprávění není nikterak rychlé, takže popisnost děj nebrzdí a mírné vyznění „do šířky“ k němu skvěle pasuje.
A nakonec musíme zmínit i témata, kterými se kniha zabývá. Nabízí zajímavou konfrontaci ukázněného mága oplývajícího sebedisciplínou a rozumem bez snahy řešit věci s pomocí magie, kterého se snaží jeho okolí zdiskreditovat právě proto, že nepoužívá magii a že věda a rozum fungují daleko lépe (přestože jím mnozí neoplývají ani za mák, hlavně, že kritizují). Tyto úvahy jsou dost nadčasové, protože typy lidí, do kterých se strefují, jsou „nesmrtelné“.
Konečné resumé je dost těžké – Mágové a šarlatáni jsou knihou, která čtenáře pohladí po duši kombinací pohádky a fantastiky, ale nevyvážená forma a nejednotnost stylu vyprávění knihu sráží. Nechť se tedy laskavý čtenář rozhodne sám, co je pro něj u knih stěžení.
Jiří J. Lihnart: Mágové a šarlatáni
Vydala: Epocha, 2022
Obálka: Jakub Cenkl
Počet stran: 376
Cena: 299 Kč
