Seznam vydaných knih Lucie Lukačovičové se opět rozrostl. Nejnovější přírůstek nese název Zákon Azylu a zavede nás nejen do Prahy, ale i do Argentiny. A sama autorka nám určitě prozradí nějaké zajímavosti nejen o své knize.
Lucie, o tom, že miluješ cestování, se ví. Ale co bys nám pověděla o svém vztahu k Praze?
I když se považuji za světoběžníka, Praha je pro mě výjimečná. Má bezpočet zákoutí, stínů a tajemství, i když tu člověk žije léta, stejně ho zas a znovu překvapí.
V Zákonu Azylu se objevují i různá pražská strašidla. Jsou vymyšlená pouze pro účely knihy, nebo mají „reálný“ předobraz?
Podobnost se strašidly zemřelými či žijícími… je čistě záměrná. Předlohy všech pražských strašidel jsem čerpala z knih pověstí, kterých vlastním slušné množství.
Trochu kacířská otázka: není Zákon Azylu tak trochu dítětem Corony a nemožnosti cestovat?
Otázka to není kacířská, leč odpověď zní: ne. Jak ráda cestuji ve skutečnosti, tak mě baví nechat cestovat i svoje hrdiny. Takže moje příběhy se často odehrávají na různých neobvyklých lokacích, nejlépe skutečně existujících. Ze světa „Zákona Azylu“ jsem napsala ještě povídku „Zákon džungle“, ta vyšla v Pevnosti 11/2021 – opuštěný vietnamský akvapark prolezlý krokodýly, kde se děj odehrává, je reálné místo. Jen tedy ti krokodýli už byli pochytáni a převezeni jinam 😊
Cítíš se být specialistkou na strašidla, duchy, bubáky a další nadpřirozené a nepřirozené jevy? Věnuješ se nějak víc jejich studiu?
Jsem vzděláním kulturní antropolog a knihovník – takže ano. Nadpřirozené bytosti dávné i moderní jsou moje dlouholetá osobní vášeň. Svět je velký, takže je pořád co objevovat. Jen doufám, že mě za mou zvědavost něco nepřijde jednou v noci kousnout 😊
Ale zpět k Zákonu Azylu. Oproti tvým předchozím knihám se mi zdá mnohem akčnější. Je tohle cesta, kterou chceš do budoucna jít?
„Zákon Azylu“ je o lovcích monster, takže o akci není nouze. Pokud román bude u čtenářů úspěšný, ráda bych navázala a pokračovala dalšími příběhy z téhož světa. Takže Praha i exotika, souboje i mystika a vyšetřování, lidé i nestvůry – a někdy nepříjemně tenká hranice mezi nimi.
Jaký máš vztah ke knihám české akční školy (Kulhánek, Kotleta apod.)?
Číst jenom to a nic jiného by mi přišlo jako baštit jenom ovar s křenem. Ale jsou to příjemné svižné oddechovky, když chce člověk vypnout. Před lety jsem četla Kulhánka (Vládci strachu, Divocí a zlí), bavil mě a občas z něj dodneška cituji 😊
Hlavními hrdiny jsou dva bratři. Jak tě vlastně napadlo mít hned dvojici hlavních hrdinů?
Kontrast. Ve vzájemném kontrastu dvou odlišných osobností je možné obě dobře vykreslit, ukázat jejich postoje, silné i slabé stránky. Zároveň pro mě bylo důležité sledovat jejich snahu najít si k sobě znovu cestu, napravit poničený vztah – protože to je těžší než lovit nestvůry.
I ty sama víš, že „dva jsou víc než jeden“. Nechystáte nějaký společný projekt se sestrou?
Momentálně nemáme načatého nic společného, ale určitě stojí za přečtení naše dvoudílná dobrodružná fantasy (napsaná ještě s dalšími spoluautory) „Cesta Rudé tanečnice“. Piráti, intriky a prokletý drahokam – kdo by to nechtěl? Petra teď pracuje na vlastním románu, který je originální a napínavý. Část jsem z něj četla – a na dokončení se těším jak buddhista na Nirvánu!
Určitě si nemůžu odpustit ani otázku ohledně další lokace, ve které se Zákon Azylu odehrává: Argentina. Procestováno? Nějaké silné zážitky?
V Argentině jsem nebyla, ale její historie a literatura mě fascinuje. Zatím jsem procestovala jen takříkajíc okolí, třeba Mexiko, kde na mě zapůsobily pyramidy Slunce a Měsíce v Teotihuacánu. Věřím, že tam v dohledné době svoje postavy pošlu se podívat… tedy, nejspíš nebudou zdaleka tak nadšené jako já.
Ke knihám jsi měla vždy blízko, když jsi zmínila studium knihovnictví. Jaké je tvé současné zaměstnání?
Jsem pedagog volného času, takže organizuji volnočasové aktivity (nejen) pro mládež. V létě počítám, že budu učit tvůrčí psaní na Letních kempech (letnikempy.eu) a na podzim 2022 bych ráda začala kroužky tvůrčího psaní, mytologie a hraní RPG v DDM Spirála Praha 8 (ddmpraha8.cz).
A co volný čas, jak trávíš ten?
Volný… čas… Jako můj vlastní? Ano, pravda, občas něco takového mám, tak to rychle vyplním čtením, tancem (bachata) nebo výrobou masek, kterých už mám slušnou sbírku.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů a cestovatelských zážitků!
Foto: Archiv Epochy a Michaela Merglová
