V dávných dobách, kdy ještě regály knihkupců nezaplňovaly desítky novinkových titulů pofiderních kvalit, spadajících do subžánru nazývaného young adult, napsala jedna z nejuznávanějších fantasy autorek tři knihy ze světa Západního pobřeží.

Texty jsou to náročnější, takže ačkoli se jedná o příběhy o mladých pro mladé, ve skutečnosti je toto dílo Ursuly K. Le Guinové velmi dospělé, takže dnešní čtenáři bezduché young adult literatury by z něho mohli být dost na rozpacích.

Dary, Hlasy a Síly jsou na sobě nezávislé, což znamená, že je lze číst i samostatně a docela fungují. Dohromady je kromě světa spojuje jedna postava. Orrec, hlavní hrdina z Darů, je zároveň vedlejší postavou dalších dvou knih.

V Darech se seznámí čtenář se světem, kde mají mocní lidí jisté užitečné schopnosti, mezi které může patřit například i telekinetické zabití člověka, ale může to být taky docela obyčejná schopnost psát básničky. V Hlasech se děj odehrává ve městě, které je ovládáno tyrany se zvláštní úchylkou spalovat knihy. Síly jsou pak příběhově asi nejbohatší a první housle v nich hraje jeden velmi nadaný otrok, chlubící se hned dvěma dary. Tento poslední román má místy až mrazivě depresivní atmosféru.

Na Kroniky Západního pobřeží už bylo napsáno mnoho chvály a Síly byly dokonce oceněny cenou Nebula. Já půjdu tak trochu proti proudu a nebudu se ostýchat tvrdit, že se mi kniha nelíbí. Rozhodně z ní nejsem nadšený. Dokonce ji považuji za to nejslabší, co může tvorba Ursuly K. Le Guinové nabídnout a není to jen tím, že už o nějakou tu generaci přesahuji cílovou skupinu čtenářů. Snad bude tato recenze užitečná lidem, kteří by si omylem mohli tuto knihu pořídit v domnění, že se jedná o něco jako Zeměmoří.

Právě díky legendárnímu Zeměmoří si autorky velice vážím. Kroniky západního pobřeží jsou však úplně něco jiného. Marně hledám prvek, který by měly tyto velmi rozdílné série společný. Naopak lze najít stovku věcí, v čem jsou si zcela odlišné. Jeden z hlavních rozdílů je ve vypravěčské podobě. Kroniky západního pobřeží jsou psány v první osobě, což mi nepřipadá jako nejlepší nápad. Mladému čtenáři to pomůže lépe se vcítit do děje, ale ten starší může mít trochu odpor ke vnímání příběhu a emocí z pohledu nějakého pubescenta.

A že tady těch emocí je požehnaně. Rozhodně nečekejte epickou nebo hrdinskou fantasy, ani nic, co k fantasy běžně patří. Dokonce nečekejte ani dobrodružství, ba ani pořádnou zápletku. A už vůbec nečekejte nějakou akci a dějový spád, protože pokud zde akce je, tak je psána zcela neakčním způsobem. Co se týče toho spádu, tak ten je zde možná tak myšlenkový. Tato kniha je totiž hlavně o emocích a myšlenkách. Je o dospívání a o touze po svobodě. Pokud tedy zrovna nedospíváte nebo netoužíte po svobodě, mohlo by se stát, že vás tato všemi vychvalovaná kniha může neskutečně nudit.

Nepopírám, že autorka umí velmi dobře psát a podařilo se jí živě popsat svět, který by mohl být stejně tak reálný, jako ten náš. Potíž je v tom, že její zdlouhavý unylý vypravěčský styl, tolik vzdálený tomu, který znám a miluji v Zeměmoří, mi připadal téměř nečitelný.

Vzhledem k již zmíněné odlišnosti od běžně vydávaného hlavního proudu, se může stát, že Kroniky západního pobřeží neosloví ani mladé čtenáře zaměřené striktně na young adult fantasy, což je škoda, protože právě těm bych tuto knihu doporučil. Pokud mezi ně patříte a prahnete po něčem inteligentnějším, než je běžná vztahovka plná hormonálně nevybouřených upírů a puberťáků, vřele do toho. Kroniky západního pobřeží jsou vynikající alternativou pro čtenářsky náročnější dorostence, obzvláště pokud trpí syndromem touhy po svobodě nebo mají pocit, že jim někdo tak trochu ubližuje, zatímco se v nich probouzejí zvláštní schopnosti.

 

Ursula K. Le Guinn: Kroniky Západního pobřeží
Vydal: Trifid 2017
Překlad: Petr Kotrle (Dary, Hlasy), Jakub Němeček (Síly)
Počet stran: 560
Doporučená cena: 499 Kč

Hodnocení: 65%