Štěpán Kopřiva je literární univerzál. Jeho jméno můžete mít spojené s legendární akčňárnou Asfalt, neméně legendárním komiksem Nitro těžkne glycerínem, ale i se scénářem k televiznímu seriálu Místo nahoře.. Eh, to bychom tu mohli dojemně vzpomínat dlouho, a možná by i slza ukápla. Faktem je, že poslední dobou se Kopřiva rozhodl věnovat detektivkám – a opět úspěšně. Po Rychlopalbě se autor vrací s novinkou nazvanou Křížová palba, a ačkoliv se říká, že do stejné řeky nevstoupíš…
Štěpán Kopřiva je chlapíkem, který „na co sáhne, promění ve zlato“. Jeho kriminálka Rychlopalba byla veřejností přijata s nadšením a s nesmělým dovětkem, že k dokonalosti tomu ještě kousek chybí. I zavřel se autor a dloooouze a významně bušil do klávesnice, našel si experty na betareading… a po dlouhých čtyřech letech od vydání Ryhlopalby je na světě druhý díl této kriminálky, Křížová palba. Lepší, údernější, po všech stránkách ještě o kousek nabušenější. Ne, v téhle recenzi se rozhodně superlativy šetřit nebude!
Houpati oběšencem
V prvním díle nám naservíroval Kopřiva obyčejného policistu, který ve své podstatě touží lidem pomáhat a chránit. Když si něco umanul, dokázal se zakousnout jako buldog a jít si za svým, bez ohledu na to, zda jeho metody překračují zákon nebo nejsou zrovna košer. Jeho jméno jsme se sice nedozvěděli (a to se nemění ani v pokračování), zato jsme se dozvěděli mnohé o jeho mentalitě a pohledu na právo a spravedlnost.
V druhém dílu, tedy Křížové palbě, autor navazuje na předchozí knihu. Sice poměrně volně, ale stejně je dobré mít Rychlopalbu přečtenou; bez toho můžete občas tápat, protože se objevují postavy, se kterými již čtenáři měli co dočinění. Jinak se však vůbec nic nemění.
Vše začíná scénou, ve které, abychom parafrázovali známou dětskou říkanku:
Kutálí se seshora
oběšená mrtvola
neviděla, neslyšela…
Kopřiva si v úvodu příběhu dává trochu času na rozjezd. Tempo je pomalejší, zdánlivě se neděje nic až tak podstatného a vlastně to ani nevypadá na žádný pořádný průšvih. Jenže chyba lávky! Našeho hrdinu totiž dožene jeho minulost a všechny ty nasčítané drobné službičky, protislužbičky a čestné dluhy, a tak mu nezbude než si víceméně nedobrovolně udělat jeden nelegální melouch. A právě v tomhle momentě se vše pořádně pokazí!
Zápletka příběhu, ačkoliv ve své podstatě není nijak světoborná, se rozjíždí na plné obrátky. Hlavní hrdina se s postupujícím vyšetřováním propadá hloub a hloub do nekonečného koloběhu průšvihů a chytá se každého stébla, kterému může pomoci. V okolí hlavní postavy přibývá vražd, jejichž vyšetřování je díky jeho stykům s podsvětím neslučitelné s prací policisty. Je třeba balancovat na hraně zákona, riskovat a pečlivě promýšlet každý krok, protože může být tím posledním v životě. Věci dospějí do bodu, kdy je jen otázkou času než v souvislosti s vraždami někdo ukáže na našeho „hodného“ poldu.
Vlastně ani nechceme příliš zacházet do podrobností, každé slovo navíc vás připraví o část brilantního zážitku.
Hodný polda, zlý polda
V duchu předchozí knihy autor vláčí hlavního hrdinu morálním bahnem a nechává ho projít kupou dilemat. Hranice zákona je tenká a opět je třeba se ptát, zda prostředky vedoucí k cíli mohou být polo/ilegální. Hlavní hrdina je tlačen do kouta, uchyluje se k zoufalým a pro něj krajně nekomfortním řešením a neustále se musí otáčet přes rameno, protože si nejspíš ukousl příliš velké sousto.
Dobře, tenhle popis zní sice příšerně vážně, ale ve skutečnosti je to jen jedna tvář Kopřivova příběhu. Ta druhá, viditelnější, je plná černého humoru, hlášek, akčních scén – zkrátka zábavná a svižná jízda, která vás strhne a doslova přiková ke knížce. Autor by s klidem mohl být děkanem Vysoké školy cynismu a černého humoru; v tomhle oboru je totiž mistr! Hlášky jsou nenásilné, ale hlavní hrdina je sází s kadencí kulometu a téměř vždy trefí do černého. Humor je navíc inteligentní, žádné laciné prvoplánové fórky.
O to lépe a úderněji působí, když příběh ukáže svoji vážnější tvář. Pasáž, při které hlavní hrdina šplhá do studny, je napsaná skutečně sugestivně a budete během ní cítit mrazení v zátylku; velmi rychle pochopíte, že tady končí veškerá legrace.
Mistrovský kus
Kopřiva s příběhem pracuje mistrně. Dokáže skvěle skloubit obě „tváře“ příběhu tak, aby děj plynul, příběh nenudil a zároveň měl hloubku.
I zdánlivě banální historky mají v rámci děje svůj význam. Detektivní zápletka je výborně postavená, kroky v pátrání jsou logické, sem tam se dočkáte i drobné odbočky, protože hlavní hrdina v rámci „šlapání chodníku“ musí být především policistou jak mu velí jeho zaměstnání a v pracovní době nemá čas zabývat se pouze ryze soukromými záležitostmi. Popravdě, občas budete mít pocit, že do práce téměř nechodí, protože a vyšetřování vražd se zaměřuje autor především, čímž je „to kolem“ dost upozaděno.
Oceníte i gradaci příběhu. Kopřiva postupně utahuje šrouby a každý pokrok vpřed během vyšetřování je vykoupen něčím bolestivým, nepříjemným – stykem s podezřelými individui a žádostmi o službu, které se v budoucnu téměř jistě obrátí proti samozvanému vyšetřovateli.
Do toho přidejte skvěle napsané postavy. Dialogy jsou uvěřitelné, nikdo není žádný neprůstřelný superhrdina… Náš „hodný polda“ má dokonce i přítelkyni (a exmanželku), které v ději sehrají poměrně klíčovou roli; zkrátka opravdu relativně obyčejný chlapík se všedními starostmi, který si zkazil život kvůli svému dobrému srdci (to berte s rezervou, prosím).
Výsledkem je výborná, zábavná a dechberoucí detektivka. Hlavní hrdina možná není stoprocentní sympaťák a ne každý mu bude fandit díky jeho neortodoxním metodám, ale Křížovou palbu neodložíte dokud nedočtete poslední stranu. Tahle knížka se vám zavrtá do hlavy – a popravdě by bylo velkým překvapením, kdyby cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku vyhrál za rok 2019 kdokoliv jiný (sorry Larsi, pane Sattlere i Josefíno).
Štěpán Kopřiva: Křížová palba
Vydala: Crew, 2019
Obálka: David Hanzl
Počet stran: 448
Cena: 389 Kč
