Ačkoli název evokuje drsnou řezničinu a obálka dokonce skoro dívčí románek, ve skutečnosti je tento román něčím zcela jiným. Onou Krví Nejmocnějších je myšlen magický artefakt. Žánrově pak jde o hybrida Pána prstenů a Písně ledu a ohně, jak slibuje kniha v anotaci. A plní své sliby? Překvapivě ano.
Českou fantasy tvorbu nijak zvlášť v oblibě nemám, jelikož máme opravdu málo schopných autorů a povětšinou navíc znamená česká fantasy stále častěji spíše urban fantasy, steampunk nebo jiné moderní subžánry, které mají k opravdové fantasy daleko. Proto jsem byl dost skeptický, když se ke mně dostala česká kniha od začínající autorky a vůbec nic jsem si od ní raději nesliboval.
A jak jsem byl nakonec mile překvapen. Kniha se rozjíždí sice trochu pozvolna, ale jakmile se rozjede, tak vás zaručeně vtáhne a nepustí.
Hlavní hrdinka Nayra je taková rozmazlená slečinka z královského rodu, kterou byste nejraději pořádně propleskli. Přesto si ji zamilujete a budete jí držet palce až do konce. Nayřin milenec je typický rytíř, pro něhož je čest vším. Nejzajímavější postavou celé knihy je však lapka Berish. Je to perfektně napsaná postava, kterou si prostě musíte oblíbit. Dokonce je jeho portrétu věnována v knize i jedna z ilustrací, což taky svědčí o potenciálu tohoto charakteristického hrdiny, kterého bych v budoucnu rád viděl v samostatném románu.
Co se týče příběhu, tak zde máme jedno ze základních fantasy schémat. Hrdinové putují z bodu A do bodu B, nesou s sebou mocný artefakt, který se nesmí dostat do rukou pánovi zla, jenž musí být na konci poražen a artefakt nadobro zničen. Ano, prostě Pán prstenů. Myslím, že autorka psala cíleně tak, aby nepatrně odkázala na božskou klasiku, a stručné schéma příběhu je tedy čistě účelové.
Daleko více než na Pána prstenů je pak kniha stylem psaní podobná na Martinovu populární ságu Píseň ledu a ohně. Tento pocit vám vnuknou především popisy rytířského světa a dobře vykreslené postavy, jejich pohnutky a myšlenky. Taky je zde sem tam nějaká ta dějová odbočka, které sice není nijak důležitá pro zápletku knihy, ale dokresluje už tak rozmanitý svět, podobně jako u Martina.
Hlavní hrdinka si samozřejmě musí projít proměnou charakteru, zamilovat se a porazit největší zlo, jaké kdy svět spatřil. Samé klišé, dalo by se říct, ale není tomu tak.
Monika Vorálková nikoho nevykrádá. Jen se okatě inspiruje a odkazuje zřejmě na své dva oblíbené fantasy autory. Krev Nejmocnějších je v mnohém i dost originální, přestože se jedná o starou známou, snad už tisíckrát různě napsanou epickou fantasy. Zajímavé je nechronologické řazení kapitol, kdy nám tam občas skočí nějaký ten flashback a ukáže něco víc z minulosti postav. Čtenář se v časových posunech velmi dobře orientuje díky datování pod názvem kapitoly, takže pokud se naučí exotické názvy měsíců, neztratí se.
Autorka píše dost čtivě a jazyk ovládá velmi zdatně. Zjevně jí nedělá problém vymyslet zajímavý děj a popsat postavy. Těžko se mi na tom hledaly mouchy, ale i ty se dají najít, byť to jsou jen docela malinké octomilky. Tak především ta hlavní: není to ani Pán prstenů, ani Píseň ledu a ohně, takže kdo si naivně myslí, že se v české tvorbě objeví něco tak velkého, tak bude zajisté zklamaný. V rámci české tvorby je to ovšem prvotřídní román, pokud tedy prahnete po klasické fantasy. Tomu, kdo po klasice neprahne, se nezavděčí ani Monika Vorálková.
Musím však ještě zmínit, že pokud si knihu koupí fanoušek Písně ledu a ohně, v očekávání, že se dočká syrovostí, krve a sexu (prostě realita všedního dne, jak ji u Martina známe), tak bude zklamán. Krev Nejmocnějších je přece jenom psána ženou, což jde na textu pochopitelně poznat. Román je tedy poněkud něžnějšího ražení, než jakým by nás udolal mistr George R. R. Martin.
Co se týče knižní obálky, ta mě zaujala na první pohled. Tedy zaujal mě ten nepatrný malý drak v pozadí za hrdinkou. A na draky se čtenář může skutečně těšit, i když v této knize se jim říká jinak. Drak je ostatně i v názvu nakladatelství. Monika Vorálková vyšla pod křídly Černého Draka a doufejme, že se jí bude do budoucna na české scéně dařit. Z mé strany je u této prvotiny vše v pořádku a v rámci žánru je to lahůdka, která bude chutnat především ženám.
V rozhovoru s autorkou jsem se dočetl, že se nebude jednat o ságu a příběh je u konce. To mi přijde jako nesmírná škoda, jelikož se jí podařilo vytvořit velmi zajímavý svět, který by mnozí jiní autoři ihned zneužili na nekonečnou ságu. V případě Moniky Vorálkové bych si ovšem více knih z jejího světa nechal líbit. Ale kdo ví, třeba má pro nás tato nová nadějná česká autorka připravené ještě další fantasy světy. Už teď se těším.
Monika Vorálková: Krev Nejmocnějších
Vydal: Černý Drak, 2017
Obálka: Enrique Meseguer
Ilustrace: Roman Koňařík
Počet stran: 430
Doporučená cena: 288 Kč
Hodnocení: 85%
